Biologická protéza je původu prasečího nebo je vyráběna z hovězího perikardu. Její provoz je tichý, nevyžaduje podávání Warfarinu. Zásadní nevýhodou je postupná degenerace. V posledních letech prodělala výroba chlopní velké technologické změny přinášející větší odolnost a pomalejší degeneraci. Volba typu protézy je závislá na mnoha faktorech. V prvé řadě je to věk pacienta. Věková hranice pro použití biologické chlopně v mitrální pozici je podle doporučení České kardiologické společnosti nad 65-70 let, nejsou-li jiné důvody pro antikoagulaci. V tom případě by bylo vhodné i ve vyšším věku volit mechanickou náhradu. V nižším věku je třeba zohlednit ochotu a schopnost pacienta podstoupit doživotní antikoagulační léčbu, životní styl a také přídatná onemocnění nemocného. V neposlední řadě je nutné zohlednit názor pacienta.
Mechanické protézy jsou dvoulisté nebo jednodiskové a v současné době jsou z nemagnetického materiálu, což umožňuje pacienta i po operaci vyšetřovat magnetickou rezonancí. Mezi hlavní výhody patří dlouhá životnost (vlastní chlopeň je funkční doživotně, ale pohyb lístků může být omezen okolní tkání přerůstající přes prstenec umělé chlopně-pannem nebo nálety při infekci chlopně). Seznam negativ je bohužel delší. Hlučnost - klapání, které může být pro mnohé pacienty nepříjemné, zejména v nočním tichu. Dále může mechanická chlopeň ničit i krevní elementy (červené krvinky). Největší omezení je spojeno s nutností celoživotní antikoagulace, tzn. podávání Warfarinu. Při nedostatečném dávkování může docházet k tvorbě sraženin a následné dysfunkci chlopně či embolizaci trombů do mozku nebo dolních končetin, zažívacího traktu a podobně. Při předávkování je pacient ohrožen zvýšenou tendencí ke krvácení do měkkých tkání, kloubů zažívacího traktu nebo mozku. Udržení správného INR je proto klíčové pro správnou funkci chlopně bez celkových komplikací.
Neopomenutelnou komplikací je i možná infekce chlopně, což je velmi závažná stav, kterému je třeba předcházet důslednou prevencí. Infekce může samozřejmě postihnout i biologickou chlopeň.
Homografty – chlopně odebrané od zemřelého dárce. Používají se v současné době při operaci u pacientů, kteří mají infekční postižení aortální chlopně (infekční endokarditida). Vykazují relativní rezistenci vůči infekci a lepši hemodynamické parametry než chlopně umělé. Nevýhodou je riziko degenerativních změn homograftu (homografty degenerují přibližně stejně rychle jako bioprotézy) a z toho plynoucí riziko reoperace. Jejich hlavní nevýhodou je déle trvající implantace a náročnější reoperace vzhledem k možné těžké kalcifikaci celého homograftu.
Autografty – vlastní plicnicová chlopeň pacienta. Tento typ chlopně je užíván při Rossově operaci, kdy je místo aortální chlopně našita pacientova vlastní plicnicová chlopeň, která je poté nahrazena homograftem (plicnicovou chlopní ze zemřelého dárce). Tento typ chlopně má výrazně delší životnost než homografty nebo biologické chlopenní náhrady, mají též velmi malé riziko infekční endokarditidy. Hemodynamické parametry jsou rovněž lepší než u chlopní umělých, tento typ chlopně je proto vhodný pro mladé, fyzicky aktivní pacienty nebo pro ženy před plánovaným těhotenstvím. Mezi nevýhody patří déle trvající a náročnější operace s mírně vyšší operační mortalitou. Reoperace pro dysfunkci autograftu nebo homograftu je nutná asi u 10 - 15% pacientů 10 let po operaci.
Implantabilní biologická chlopeň – používá se pří tzv. TAVI výkonu (Transcatheter Aortic Valve Implantation), při které je pacientovi/pacientce implantována speciálně vyrobená chlopeň z hovězího perikardu, která je uchycena v ocelovém stentu. Užívá se přístup přes pánevní řečiště nebo přes srdeční hrot. U tohoto typu operace není použit mimotělní oběh a v současné době je tento postup vyhrazen pouze pro velmi rizikové pacienty (viz Miniinvazivní výkony).
Annuloplastický prstenec - plastika mitrální a trikuspidální chlopně je v současnosti dominantním výkonem. Jejím základním principem je tzv. annuloplastika, což je úprava obvyklé velikosti a tvaru původního prstence mitrální nebo trikuspidální chlopně umělým prstencem. Tento základní krok někdy doplňují velmi náročné úpravy vlastních cípů chlopně či závěsného aparátu. Po operaci je nutná přechodná (2 - 3 měsíce) antikoagulační léčba Warfarinem. Výhodou plastiky je zachování vlastní pacientovy chlopně, architektury srdeční komory (tím i její plné funkce) a vyhnutí se rizikům spojené s umělou chlopní a warfarinizaci. Bohužel i plastika může mít pozdní komplikace způsobené zejména progresí původního onemocnění nebo infekcí.