Chladné a vlahé jaro se mění v léto, slunce se snaží prohřát zem, ptáci prozpěvují… a my všichni toužíme po teple, slunečních paprscích, čerstvém vzduchu, radosti a smíchu, které nám pomáhají překonat všechny těžkosti i jakoukoli nemoc. Vše zmíněné poskytuje každá zahrada, v každé zahradě duše i srdce odpočívají a tělo nabírá novou sílu. Proto bylo v roce 2019 vedením nemocnice rozhodnuto o realizaci uzavřené zahrady Psychiatrického oddělení, určené pro pacienty a jejich návštěvy.
Pokud zapátráme v minulosti po historii místa, kde zahrada vznikla, dozvíme se, že v době výstavby původní budovy nemocnice v roce 1914 zde byla také zahrada, později se zde nacházel dočasný objekt s kancelářemi technického oddělení, poté parkoviště a po rekonstrukci původní historické budovy, ve které dnes sídlí Psychiatrické oddělení, došlo k obnovení zahrady, tentokrát pouze pro potřeby pacientů Psychiatrického oddělení.
Skoro každý zaměstnanec, pacient či návštěvník naší nemocnice již minimálně jednou prošel nebo projel kolem zcela nezajímavé bílé vysoké zdi v ulici L. B. Schneidera, která vymezuje prostor zahrady vůči okolí. Většinou si oné zdi člověk ani nevšimne, snad jen pokud míří na pracoviště magnetické rezonance, do vjezdu pro sanity Psychiatrického oddělení nebo si jde vyzvednout dokumenty do budovy archivu, která s touto zahradou sousedí, pak prochází v její těsné blízkosti.
Srovnání leteckých snímků z roku 2003 - 2005 a 2012 - 2013
Plánování uzavřené zahrady nebylo vůbec jednoduchou záležitostí. Skutečnostmi, které významně předurčily vzhled a uspořádání zahrady, byly světelné podmínky dané zastíněním budovami a obvodovými zdmi. Už od počátku byly prioritou především bezpečnost pacientů a předcházení jakékoliv situaci, při které by mohlo dojít k otravě či zranění pacientů, ať už neúmyslně, nebo i záměrně a vědomě. Významným požadavkem bylo zajištění maximální využitelnosti a variability zahrady pro odpočinek, sport i aktivity spojené s léčbou, jako jsou pracovní terapie a podobně. Na oddělení se nacházejí pacienti s celou řadou psychických onemocnění. Proto bylo naší snahou vytvořit prostředí, které bude v člověku evokovat a podporovat sounáležitost a kontakt s přírodou, bude zajišťovat potřebu dočasného osamocení pro chvíle tichého bytí, vyčištění své mysli od toxických myšlenek oslabujících tělo, bude umožňovat spočinout pod modrou oblohou pro rozjímání v samotě i s přítelem, při hře či skupinové terapii.
Snímky z roku 2019, kdy byla dokončena realizace zahrady
A tak byl v roce 2020 prostor o velikosti 900 metrů čtverečních vyčištěn od zbytků stavebních materiálů, byla navezena vhodná zemina pro rostliny a rozmístěn mobiliář. Při svém založení byla zahrada osázena 43 druhy trvalek, kvetoucích od časného jara do pozdního podzimu. Mezi celou řadou rostlin jsou ovocné i okrasné jabloně, 29 druhů keřů, z nichž devět druhů je ovocných nebo léčivých, a dvacet druhů léčivek, které jsou využitelné při pracovních terapiích. Lze tak zde vedle sebe najít kanadské borůvky, rybízy, morušovníky či muchovníky, na kterých si můžete i pochutnat, můžete se pokochat pohledem na kdouloně, mišpule či beztrnné růže, ibišky, šeříky, kaliny, hortenzie, japonské vrby i kapradiny a trávy. Nechybí ani bylinky a koření, jako je dobromysl, medvědí česnek, levandule, máta, libeček, pelyněk, plicník, řebříček, saturejka, šalvěj, třapatka, tymián či yzop. Vedle nízkých borovic tu kvetou perovskie a trojpuky, společně s kakosty, čechravami, rdesny, rozrazily, sasankami, violkami a dalšími nádhernými rostlinami.
Park tedy léčí nejen svou krásou, ale i vůní a chutí, a především možností rostliny přímo vnímat dotykem. Když jsou navíc záhony tak druhově pestré jako zde, stanou se brzy milými společníky i opylovači – motýli a včely. I když se zahrada nachází v těsné blízkosti rušné ulice, podařilo se vytvořit oázu klidu, kterou je možné využít pro přemýšlení, pasivní i aktivní odpočinek při hře ping-pongu, léčebná sezení, tvoření a aranžování z rostlinných materiálů získaných na zahradě i pro aktivní zapojení se do zahradničení.
Krásy rozkvetlých záhonů bychom však nemohli obdivovat nebýt celoroční péče zahradníků, která začíná již v předjaří, ještě dříve, než přijdou poslední mrazíky a většinou jednodenní nadílka sněhu. V tuto dobu je nutné odstranit z rostlin všechny suché listy a zbytky květů, které přes zimu chránily rostlinky před vymrznutím. Tento „úklid“ je nutné každoročně provádět v dostatečném časovém předstihu, než ze země začnou vyrážet jemné vrcholky trvalek.
Zahrada se během několika let stala oázou klidu a pohody, místem setkávání blízkých lidí a přátel, cílem odpoledních a terapeutických vycházek z oddělení, ale i rozkvetlou čekárnou či voňavou jídelnou pod slunečným nebem. Každý z nás ji vnímá jiným způsobem a skoro každý se zde alespoň na malou chvíli usměje a zapomene na svět kolem, na to, že se nachází v nemocnici, v uzavřené zahradě oddělení, které je střeženo více než jiná oddělení. Jak je v zahradě, ale i v každé rostlině zvlášť vidět, příroda je mocná. Příroda je tu pro nás, stačí jen vidět její krásu a využít ji. Dokážeme-li ji navíc ocenit a poděkovat jí, mnohonásobně se nám odvděčí. Dá nám totiž sílu znovu se nadechnout a říct si: „Já to zvládnu. I zítra mi za to přece stojí takovou nádheru znovu spatřit. Chci ji vidět i příští rok, chci ji vidět na své zahradě, chci ji vidět při procházkách se svými blízkými. Udělám vše, co bude v mých silách, a budu zdravý a šťastný.“
Ing. Lenka Marcínová
Zahradní a krajinná architektka
