Obsah článku:
Zleva: MUDr. Václav Sýkora (Oddělení ORL), MUDr. Petr Vítek (Onkologické oddělení) a prim. MUDr. Pavel Střihavka (Oddělení ORL)
K mezioborovým pracovním kolektivům Nemocnice České Budějovice, a.s. patří i multidisciplinární ORL onkologický tým. Tento tým pracuje každý čtvrtek od 8:30 hod. v onkologické ambulanci v pavilonu C. Jeho spádovou oblastí je celý Jihočeský kraj, ale výjimečně přijímá i pacienty z jiných oblastí České republiky.
Základními členy ORL onkologického týmu jsou specializovaní lékaři – otorinolaryngolog a lékař radioterapeut/onkolog. Ale stejně jako ostatní onkologické týmy pracuje i tento v součinnosti s řadou dalších zdravotnických odborností – úzce spolupracuje s navazujícími specializacemi, jako je radiodiagnostika, stomatologie, nutriční terapie, logopedie, endokrinologie, paliativní medicína, nukleární medicína, ARO ambulance bolesti, ARO paliativní ambulance, a dle potřeby i s dalšími. ORL onkologický tým se řídí mezinárodně stanovenými standardními postupy pro diagnostiku a léčbu nádorů v ORL oblasti.
Do ambulance ORL onkologického týmu jsou odesíláni pacienti se zhoubnými nádory v oblasti horních dýchacích a polykacích cest:
Nádory ORL oblasti představují různorodou skupinu maligních (zhoubných) nádorů. Histologicky se převážně jedná o nádory vycházející z epitelu horních dýchacích a polykacích cest (tzv. spinocelulární karcinomy), vzácněji se zde vyskytují jiné typy nádorů (lymfomy, sarkomy, maligní melanom). Samostatnou skupinou jsou nádory slinných žláz.
Zvláštní vlastností nádorů v oblasti hlavy a krku je jejich relativně časný klinický projev, přesto i v dnešní době u části z nich dochází k pozdní diagnostice, zpravidla zanedbáním prvních příznaků onemocnění pacientem. Nádory v této oblasti jsou převážně problematikou tzv. lokoregionální – tzn. že nádorové onemocnění je přítomno v oblasti primárního nádoru a v oblasti spádových lymfatických uzlin hlavy a krku. K rozvoji vzdálených metastází (generalizaci) dochází výrazněji méně často.
Základem diagnostiky je anamnéza, fyzikální vyšetření a otorinolaryngologické vyšetření včetně endoskopie příslušné oblasti s odběrem podezřelé tkáně na histologické vyšetření k tzv. bioptické verifikaci nádorové nemoci.
Histologické vyšetření prováděné na Patologickém oddělení pomáhá k přesnějšímu určení (histologické typizaci) daného nádoru. Dnes jsou jeho součástí i další doplňující molekulárně- -biologická vyšetření k upřesnění dalších charakteristik jednotlivých druhů nádorů (např. p16, HPV, EBV…).
V rámci vyšetření lokoregionálního rozsahu nádorové nemoci lze považovat za základní CT vyšetření oblasti hlavy a krku, které dále v individuálních případech doplňujeme o další vyšetření – ultrazvukové vyšetření (UZ) krku, MRI vyšetření, event. PET/CT vyšetření. Pro vyloučení vzdálené generalizace tj. vzdálených metastáz doplňujeme RTG plic nebo CT hrudníku a UZ či CT vyšetření břicha.
Pro určení stadií onemocnění slouží mezinárodně vypracovaný, tzv. TNM systém klasifikace zhoubných nádorů (aktuálně používané osmé vydání z r. 2017), který obsahuje orgánově specifické klasifikace potřebné pro přesné zařazení jednotlivých druhů nádorů do stadií. Tato klasifikace slouží ke stanovení prognózy a optimální léčby jednotlivých druhů a stadií nádorových onemocnění.
Způsob léčby (léčebná strategie) závisí na řadě faktorů – na lokalizaci a rozsahu primárního nádoru, jeho histologickém typu a přítomnosti spádových uzlinových metastází či vzdálených metastází. Při výběru léčebné strategie se dále zohledňuje biologický stav pacienta, jeho přidružená onemocnění, věk pacienta a také jeho preference. Cílem terapie moderními léčebnými metodami a inovativními postupy je dosáhnout maximální léčebné účinnosti za současného udržení její toxicity na přijatelné úrovni.
Operační léčba je v oblasti nádorů hlavy a krku dominující léčebnou metodou. Jejím cílem je snaha o pokud možno radikální chirurgické odstranění celého nádoru, včetně odstranění případných spádových uzlinových metastází. Radikálnost při chirurgickém výkonu je nezbytnou součástí předpokladu úspěšné léčby. Nedojde-li k odstranění celého nádoru, je pravděpodobnost pooperační recidivy velmi vysoká.
Je smutné, že část pacientů se dostaví k vyšetření až v pokročilém stadiu onemocnění, kdy chirurgická léčba již není možná.
Radioterapie je další významnou léčebnou metodou v léčbě nádorů oblasti hlavy a krku. Koncept radioterapie vychází z předpokladu, že nezralé nádorové buňky jsou oproti zdravým tkáním citlivější vůči ozáření, a tak při ozáření dochází k poškození jejich DNA a následné buněčné smrti. Tato léčebná metoda se využívá buď samostatně, nebo v kombinaci s léčbou chirurgickou s cílem zničit všechny nádorové buňky. K ozařování v Komplexním onkologickém centru Nemocnice České Budějovice (KOC) se standardně používají moderní lineární urychlovače, které emitují záření X nebo urychlené elektrony. Ve vybraných případech domlouvá lékař ORL onkologického týmu jinou metodu radiační terapie – buď protonovou léčbu v Protonovém centru v Praze, nebo terapii CyberKnife na onkologické klinice FN Ostrava nebo v ÚVN Praha.
Radioterapie jako léčebná metoda však s sebou nese riziko řady nežádoucích reakcí, jež vyplývají ze škodlivých vedlejších účinků, které má záření na zdravé tkáně a orgány v krční oblasti. Jedná se zejména o vliv na velké a malé slinné žlázy, sliznici dutiny ústní, zuby, kůži, měkké tkáně, svalstvo, kosti a nervy v oblasti hlavy, krku a horních částí hrudníku. Dále o projevy suchosti v ústech (xerostomie), zánět sliznic v oblasti dutiny ústní a krku (mukositida), ztrátu chuti nebo změnu vnímání chuti. Objevují se i poirradiační zubní kazy, trismus (křeč žvýkacích svalů) a poirradiační záněty kůže a poškození kostí. Jako pozdní změny po ozáření se mohou rozvinout otoky měkkých tkání, vazivové změny (fibróza) a změny ve smyslu odúmrtí (devitalizace) tkání – nekróza. Závažnou komplikací radioterapie v oblasti hlavy a krku je nekróza kosti – osteoradionekróza. Jedná se o velmi závažné, těžko léčitelné onemocnění, ke kterému jsou nejvíce náchylné čelistní kosti.
Výše uvedené komplikace ztěžují léčbu a zhoršují kvalitu života pacientů a mohou ovlivňovat i prognózu nemocných. Bohužel jsou v některých případech i důvodem k přerušení či ukončení onkologické léčby.
Další používanou metodou je chemoterapie. Využívá léčiv zvaných cytostatika, která zasahují do určité fáze buněčného cyklu. Při léčbě karcinomů hlavy a krku má tato metoda spíše podpůrnou roli a její hlavní význam je v léčbě paliativní.
Toxicita chemoterapie je tzv. systémová (působí toxicky na všechny buňky v lidském těle). Nejčastější je hematologická toxicita jako projev poškození krvetvorby ve třech liniích (bílé krvinky, červené krvinky, krevní destičky). Dále dyspeptické obtíže jako žaludeční nevolnost nebo zvracení, vypadávání vlasů a ochlupení (alopecie). Chemoterapie má toxický vliv také na další tkáně a orgány (játra, ledviny, nervová tkáň…).
Relativně novými léčebnými postupy jsou cílená biologická terapie a imunoterapie zaměřené proti speciálním cílovým buněčným strukturám. Jedná se o moderní individualizované léčebné postupy, které jsou nákladné a jejichž úhradu schvalují jednotlivé zdravotní pojišťovny individuálně. Toxicita cílené léčby je spektrálně odlišná od toxicity chemoterapie, může ovlivňovat prakticky všechny tkáňové systémy a orgány. U řady pacientů je však její tolerance velmi dobrá. Správným managementem léčených pacientů lze všechny nežádoucí vedlejší účinky léčby zmírnit, nebo jim i zcela předejít.
Nové přístupy v onkologické terapii přispěly ke změnám v léčebných postupech. Je kladen důraz na mezioborovou spolupráci a na to, aby každý terapeutický postup byl vytvořen v úzké spolupráci onkologického týmu a byl individualizovaný a optimalizovaný pro každého jednotlivého pacienta.
Sledování pacientů po léčbě provádí klinický onkolog.
Na první kontrolu je pacient pozván jeden měsíc po ukončení onkologické léčby. Při této kontrole je důležité hodnocení akutních nežádoucích účinků léčby – operace, radioterapie, a chemoterapie. Další kontroly pak probíhají v dvou- až tříměsíčních intervalech ke zhodnocení odeznívání poléčebných změn a efektu provedené komplexní onkologické léčby. Doporučený interval kontrol v prvním roce po ukončení onkologické léčby je v rozmezí jednoho až tří měsíců, v dalším roce pak dvou až čtyř měsíců, v následujících letech je interval čtyři až šest měsíců a po pěti letech od ukončení léčby přichází pacient na kontrolu zpravidla jednou za rok.
Funkce štítné žlázy (hladina hormonů štítné žlázy) je kontrolována v intervalu šesti až dvanácti měsíců kvůli riziku poškození funkce štítné žlázy po ozáření.
Po ukončené radioterapii či chemoradioterapii provádíme kontrolní CT nebo MRI vyšetření zpravidla tři měsíce po ukončení léčby, v případě podezření na přetrvání nádorové nemoci eventuálně i dříve. Pokud je v této fázi podezření na pokračování nádorové nemoci lokoregionálně, zvažuje se použití léčebné metody, která dosud nebyla v léčbě použita, nebo reoperace (opětovná operace). Ke zhodnocení efektu léčby v období tři až šest měsíců po léčbě lze s výhodou využít PET/CT vyšetření.
Další vyšetření zobrazovacími metodami je dále doporučováno jen dle symptomatologie nebo v případě podezřelého klinického nálezu.
Rentgenové vyšetření srdce a plic je indikováno jednou ročně k vyloučení metastazování nádorového onemocnění.
MUDr. Petr Vítek Onkologické oddělení
Nádorová onemocnění v ORL oblasti představují velmi různorodou skupinu onemocnění, která se liší typem biologického chování, histopatologickými vlastnostmi a prognózou. Nejčastěji bývá nádorovým onemocněním postižena oblast hrtanu či hltanu, v menší míře se pak vyskytují nádory slinných žláz, dutiny nosní a vedlejších dutin nosních nebo nádory nosohltanu. Nádorová onemocnění ORL oblasti se nejčastěji vyskytují u osob kolem 50 let, přičemž u mužů jsou tyto nádory častější než u žen (2,3 : 1). Celosvětově jsou nádory v oblasti hlavy a krku devátým nejčastějším nádorovým onemocněním.
Etiologie (příčina vzniku) nádorů v ORL oblasti není zcela jasná. Je prokázán přímý vliv kouření a konzumace alkoholu (zejména tvrdého) na zvýšený výskyt nádorů v této oblasti. I když incidence nádorů způsobených kouřením a konzumací alkoholu v posledních letech klesá, můžeme pozorovat přesun, zejména u nádorů hltanu, do mladších věkových skupin (30–40 let věku). Toto je způsobeno infekcí viru HPV (lidský papilomavirus), jehož některé typy jsou zodpovědné (stejně jako např. u gynekologických nádorů) za tento jev. Vzhledem k rozdílné biologické povaze HPV pozitivních nádorů v ORL oblasti dochází v posledních letech k přehodnocení náhledu na toto onemocnění a úpravě léčebné strategie.
Projevy nádorů hlavy a krku se liší v závislosti na oblasti, ve které se vyskytují. Mezi nejčastější patří rezistence v oblasti krku (projev rozšíření nádorového onemocnění do oblasti krčních uzlin), chrapot (u nádorů hrtanu) či bolestivost při polykání (nádory hltanu). Mezi méně časté projevy patří nosní obstrukce (nádory nosu a nosohltanu) či krvácení. Kvůli rozličnosti projevů přicházejí pacienti v různých stádiích onemocnění.
O strategii terapie nádorů v ORL oblasti rozhoduje multidisciplinární ORL onkologický tým ve složení otorinolaryngolog a onkolog a dle potřeby jsou k plánování terapie přizváni lékaři dalších odborností (plastický chirurg, neurochirurg, stomatochirurg). Ve většině případů je primární (prvotní) léčba chirurgická a sestává z radikálního odstranění nádorového ložiska a téměř vždy operačního výkonu na spádových krčních uzlinách, které bývají postiženy až v 80%. Velmi často po primární chirurgické terapii následuje terapie onkologická (radioterapie, chemoradioterapie). V některých případech (například pokud rozsah nádoru neumožňuje operaci, či u konkrétních typů nádorů) je prvotní léčba onkologická a chirurgická terapie je ponechána jako léčba záchranná při perzistenci (přetrvávání) či recidivě (znovuvzplanutí) onemocnění. Vzhledem ke složitosti ORL oblasti (přítomnost kriticky důležitých struktur, jako jsou nervy a cévy aj.) a jejímu přímému podílu na základních lidských potřebách (příjem potravy a dýchání) je každý operační výkon v této oblasti zatížen rizikem trvalých následků pro pacienta. Může se jednat o poruchy či nemožnost příjmu stravy ústy, nutnost zajištění dýchacích cest tracheostomií (tzv. slavíkem), omezenou hybnost horních končetin či estetický dopad po výkonu v této exponované oblasti (obličej a krk). Vzhledem k tomu je při plánování chirurgické terapie důležité poučit pacienta o předpokládaných omezeních, která z této terapie budou vyplývat, a naplánovat pro něho pooperační rehabilitační režim. V rámci pooperačního režimu úzce spolupracujeme s logopedy (terapie poruch polykání a řeči), foniatry (poruchy tvorby hlasu) a fyzioterapeuty (dechová rehabilitace, rehabilitace omezené hybnosti končetin aj.).
I přes pokrok v medicíně a všeobecný posun ke zdravému životnímu stylu jsou nádory v ORL oblasti časté, a zůstávají tak velkým společenským problémem. Vzhledem k jejich lokalitě a možným trvalým dopadům pro pacienta po jejich terapii je nutný komplexní a individuální přístup k jednotlivým pacientům, který může zajistit pouze mezioborová spolupráce.
prim. MUDr. Pavel Střihavka Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku
Onkologická onemocnění v oblasti hlavy a krku představují jednu z největších výzev moderní medicíny. Kromě ohrožení života pacienta často znamenají výrazné funkční a estetické změny, které mohou mít hluboký dopad na kvalitu jeho života. U těchto pacientů hraje plastická chirurgie klíčovou roli při obnově ztracených funkcí a vzhledu. Díky moderním technologiím a postupům je možné dosáhnout výsledků, které nejen prodlouží život, ale také zlepší kvalitu života po nemoci.
Léčba pacientů s diagnostikovanými nádory v oblasti ORL vyžaduje spolupráci mezi mnoha specialisty – otorinolaryngology, stomatochirurgy, onkology, plastickými chirurgy, radiology, logopedy a dalšími odborníky. Plastická chirurgie zde má specifický úkol: řešit defekty vzniklé po chirurgickém odstranění nádorů, ať už se jedná o kůži, měkké tkáně, svaly, nebo kosti. Cílem je nejen funkční, ale také estetická obnova.
Mikrochirurgické techniky dnes představují zlatý standard v rekonstrukci rozsáhlých defektů hlavy a krku. Plastický chirurg využívá tkáně z jiných částí těla, které coby tzv. volné laloky mikrochirurgicky přenáší do postižené oblasti. Tyto tkáně jsou pod mikroskopem napojeny na cévy a někdy i nervy v místě defektu. Jde o časově i technicky velmi náročné operace, pomyslný vrchol oboru plastické chirurgie. To, že se v českobudějovické nemocnici daří mikrochirurgické rekonstrukce pravidelně provádět, je zásluhou nejen týmu plastické chirurgie, ale prakticky všech, kdo s kdo s pacienty s tak komplexní a složitou diagnózou přijdou do styku. Bez značné dávky entuziasmu všech zúčastněných by toto nebylo myslitelné.
Při rekonstrukci defektů u onkologických ORL pacientů nejčastěji používáme následující volné laloky:
Přenos lýtkové kosti (volný fibulární lalok): Tento lalok se nejčastěji používá k rekonstrukci dolní čelisti, méně často pak dalších částí obličejového skeletu. Lýtková kost je pevná a dostatečně dlouhá, aby nahradila rozsáhlé defekty, navíc je zde možné tkáň odebrat bez výrazného omezení funkce dolní končetiny.
Volný radiální předloketní lalok: Tento lalok je tenký, ohebný a ideální pro rekonstrukci měkkých tkání, například jazyka nebo sliznic ústní dutiny, což přispívá k obnově funkcí, jako je polykání a řeč.
Tzv. ALT lalok: Volný lalok odebraný z přední a boční oblasti stehna se používá k pokrytí větších defektů. Obsahuje dostatek tkáně pro rekonstrukci měkkých tkání krku nebo obličeje a lze jej přizpůsobit konkrétnímu případu.
Zde využíváme tkáň z blízkého okolí defektu, kterou různými způsoby do defektu přesouváme. Nejčastěji takto rekonstruujeme menší kožní defekty, dále jde o nejvhodnější způsob rekonstrukce zevních tkání nosu.
Před nástupem mikrochirurgie šlo o nejčastější způsob rekonstrukce. Tkáň z jiné části těla se přesouvá na výživové stopce, která je rozpojena až po vhojení tkáně, zpravidla po třech až čtyřech týdnech. U řešení onkologických ORL diagnóz se do dnešní doby dochoval zejména přesun stopkovaného velkého prsního svalu a jeho různé modifikace.
Nos: Rekonstrukce nosu patří k největším výzvám, protože nos má nejen estetický, ale i funkční význam. K řešení rozsáhlejších defektů nosu lze využít tkání z čela, které jsou svým charakterem nosnímu krytu nejblíže (hovoříme o tzv. čelním laloku). V případě ztráty chrupavky je možné ji nahradit materiálem odebraným z žeber nebo ušního boltce.
Jazyk: Rekonstrukce jazyka je klíčová pro obnovení schopnosti mluvit a polykat. Nejčastěji se využívá volný radiální lalok z předloktí, který poskytuje tenkou, flexibilní tkáň s dobrým prokrvením.
Čelist: Při ztrátě části dolní čelisti po odstranění nádoru je nejčastější metodou rekonstrukce volný fibulární lalok. Tento postup obnovuje nejen estetiku obličeje, ale také funkci žvýkání.
Krk: Rekonstrukce krku je náročná kvůli složitosti struktur v této oblasti. Použití anterolaterálního stehenního laloku je zde často využívanou metodou, která umožňuje obnovu větších defektů. Dále se zde často využívají místní i vzdálené laloky, jako již zmiňovaný stopkovaný velký prsní sval.
Kromě obnovení funkcí plastická chirurgie zásadně ovlivňuje psychologický stav pacienta. Možnost vrátit se k normálnějšímu vzhledu a funkcím pomáhá zvyšovat sebevědomí, usnadňuje návrat do společnosti a snižuje negativní psychické dopady onemocnění.
MUDr. Tomáš Votruba Oddělení plastické chirurgie
Patolog je nedílnou součástí týmu, který se zabývá léčbou pacientů s onkologickým onemocněním hlavy a krku, kam řadíme nádory dutiny nosní, nosohltanu (nasopharyngu), vedlejších dutin nosních, ústní části hltanu (oropharyngu) včetně mandlí a kořene jazyka. Patří sem také nádory slinných žláz, hrtanu a štítné žlázy. Naše práce je těsně navázána na další odbornosti medicíny, jako jsou otorinolaryngologie (známé jako ORL), chirurgie, onkologie, radiologie, molekulární biologie a genetika nebo nukleární medicína.
Na základě histopatologického vyšetření nádorové tkáně stanovujeme přesnou diagnózu, přičemž zařadíme nádor podle platné klasifikace vydané Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a určíme stadium onemocnění dle TNM klasifikace. Velice důležitým faktorem pro prognózu je vztah nádoru k resekčním liniím a okolním tkáním a také zhodnocení lymfovaskulární invaze (zda byly rakovinné buňky pozorovány v cévách) a perineurální propagace nádoru (zda roste podél nervu).
Nejčastějšími nádory dutiny ústní, oropharyngu, kořene jazyka a hrtanu jsou velmi agresivní dlaždicobuněčné karcinomy (zhoubné nádory epitelových buněk např. buňky sliznice dutiny ústní aj.) , které poměrně časně metastázují do lymfatických uzlin. Mezi nejčastější dlaždicobuněčné karcinomy řadíme konvenční a HPVasociovaný dlaždicobuněčný karcinom. Dlaždicobuněčný karcinom je velmi agresivní nádor, který poměrně rychle zakládá metastázy v lymfatických uzlinách. Pokud se metastatické postižení lymfatické uzliny potvrdí, je nejdůležitější určit, kde se nachází původní nádor. Původní, tzv. primární nádor, může být nádor v dutině ústní, nádor jazyka, hrtanu, ale i nosohltanu. Nutné je vyloučit primární vznik nádoru v plicích a u žen v oblasti vnějšího genitálu a děložního hrdla. Ve většině případů je nutné, aby náš nález odpovídal výsledkům zobrazovacích metod. Od lokalizace primárního nádoru se potom odvíjí další léčba dle platných doporučených postupů.
HPV-asociovaný dlaždicobuněčný karcinom vzniká na podkladě infekce lidským papilomavirem (tj. virová infekce) podobně jako většina dlaždicobuněčných karcinomů děložního čípku nebo anorektální oblasti (řiť a konečník). Přítomnost lidského papilomaviru v nádoru ověřujeme imunohistochemicky protilátkou p16, popřípadě HPV testací ve spolupráci s molekulárním genetikem z Laboratoře molekulární biologie a genetiky. Tento typ dlaždicobuněčného karcinomu má lepší prognózu než konvenční dlaždicobuněčný karcinom.
Diagnostickou výzvu představují některé málo diferencované a vzácnější nádory jako je např. nasopharyngeální karcinom, NUT karcinom, což je velmi vzácný a agresivní typ nádoru v oblasti hltanu, nebo některé typy lymfomů. Pokud se jedná o vyšetření možného recidivujícího karcinomu po již proběhlé léčbě např. radioterapii, bývá vzorek obtížně hodnotitelný kvůli změnám, které napodobují maligní nádor. Patolog tedy musí mít s těmito změnami zkušenosti, aby je dokázal odlišit od opravdové recidivy nádoru. V tomto případě nám také pomáhají správně zvolené imunohistochemické protilátky.
Ve slinných žlázách jsou nejčastější nezhoubné nádory (benigní tumory) jako např: pleomorfní adenom, Warthinův tumor, myoepiteliom či bazocelulární adenom. Méně často jsou ve slinných žlázách zastoupeny primární zhoubné (maligní) nádory jako je mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom, případně vzácný karcinom z acinárních buněk, sekreční karcinom (MASC – mammary analogue secretory carcinoma) či salivární duktální karcinom. Správně je diagnostikovat je však pro léčbu pacienta rozhodující. Zejména u salivárního duktálního karcinomu je nutné v součinnosti se zobrazovacími metodami vyloučit metastazující ložiska nádorového onemocnění, kdy počátek nádorového bujení je v mléčné žláze.
Další poměrně velkou skupinu pacientů, které v ORL onkotýmu řešíme, tvoří pacienti s primárním maligním nádorem štítné žlázy. Papilární karcinom štítné žlázy představuje přibližně 85 % všech karcinomů štítné žlázy. Morfologicky je nutné přesně odlišit jednotlivé varianty papilárního karcinomu, protože se liší v tom, jak agresivně se chovají. Papilární karcinom z vysokých nebo cvočkovitých buněk má velmi špatnou prognózu oproti tzv. enkapsulovanému papilárnímu karcinomu nebo papilárnímu mikrokarcinomu. Pro všechny varianty papilárního karcinomu štítné žlázy je typická patologická varianta genu BRAF, která je zodpovědná za rakovinného bujení a vznik nádoru. BRAF mutaci můžeme vyšetřit ve spolupráci s molekulárním genetikem z Laboratoře molekulární biologie a genetiky.
Dalšími častými nádory z buněk štítné žlázy jsou folikulární adenom či onkocytom. Jedná se o nezhoubné typy nádorů, které se mohou klinicky jevit jako osamocený atypický uzel štítné žlázy. Folikulární karcinom může být v některých případech těžké odlišit od folikulární varianty papilárního karcinomu štítné žlázy. Zde nám pomáhá imunohistochemické vyšetření a molekulárně genetická vyšetření.
Velmi důležité je správně rozpoznat specifický medulární karcinom štítné žlázy, který morfologicky věrně napodobuje ostatní karcinomy štítné Přínos a možnosti plastické chirurgie u onkologických ORL pacientů ORL onkotým pohledem patologa 14 Nemocniční zpravodaj Leden 2025 www.nemcb.cz 15 žlázy, ale vzniká z tzv. parafolikulárních C-buněk štítné žlázy. V těchto případech nám pomáhají správně zvolené imunohistochemické protilátky a molekulárně genetická vyšetření. Léčba pacientů s medulárním karcinomem totiž probíhá zcela odlišně v porovnání s ostatními maligními nádory štítné žlázy.
ORL onkotým má po společné diskuzi a po získání všech informací o nádoru za úkol navrhnout cílená vyšetření a terapii tak, aby byl pacient léčen v souladu s trendem personalizované medicíny. Na žádost onkologa můžeme provést vyšetření tzv. prediktivních markerů, které dávají představu o tom, jak bude organismus pacienta pravděpodobně reagovat na navrhovanou personalizovanou léčbu. V tomto kontextu provádíme u metastatických dlaždicobuněčných karcinomů hlavy a krku imunohistochemické vyšetření exprese PD-L1. Pro správné zhodnocení vzorku nádoru patologem je nutné mít k dispozici dostatečné množství vzorku „živého“ nádoru, což u malého vzorku získaného při endoskopickém odběru může být v některých případech problém. Pokud máme k dispozici celý nádor, např. po chirurgickém odstranění nádoru, je množství nádorové tkáně dostačující.
V současnosti je pro dlaždicobuněčné karcinomy hlavy a krku k dispozici moderní imunoterapie, např. pembrolizumab a jiné moderní onkologické přípravky, které jsou pacientovi indikovány v komplexních onkologických centrech, mezi něž patří i Komplexní onkologické centrum Nemocnice České Budějovice, a.s. S využitím všech dostupných vyšetřovacích metod můžeme pomoci klinickým kolegům naplánovat léčbu onkologických pacientů s nádory hlavy a krku tak, aby byl předpokládaný léčebný výsledek pro pacienta co nejlepší.
MUDr. Adéla Stehlíková Patologické oddělení
