Musím se přiznat, že ještě před jedenácti lety jsem tuto práci vnímala stejně a onkologie rozhodně patřila k oborům, které mě profesně vůbec nelákaly. Při studiu na všeobecnou sestru jsem v českobudějovické nemocnici brigádničila na 2. oddělení následné péče (ONP2) jako ošetřovatelka, a tak se zdálo samozřejmé, že i po dostudování budu na stejném oddělení jako všeobecná sestra pokračovat. Toto oddělení mělo přátelský, skoro až rodinný charakter, měli jsme fajn kolektiv, práce byla náročná, ale i přesto velice smysluplná. Právě zde jsem se také poprvé setkala s onkologickými pacienty, bohužel ale většinou již v terminálním stadiu jejich onemocnění. Po nějaké době jsem cítila, že je čas na změnu.
A když změna, tak pořádná. Přestoupila jsem z ONP rovnou na resuscitační část tehdejšího Kardiochirurgické oddělení. Ačkoliv to bylo hodně náročné, na některých vědomostech získaných právě na kardiochirurgii stavím dodnes, stále z nich čerpám.
Nicméně osud tomu chtěl, že jsem nedlouho poté z vážných osobních důvodů rodné Budějovice vyměnila za metropoli východního Slovenska – Košice. V té době (rok 2011) nebylo na východě Slovenska vůbec snadné najít jako sestra zaměstnání, velká univerzitní nemocnice měla stop stav, Dětská fakultní nemocnice požadovala alespoň tři roky praxe na dětském oddělení, a tak jsem nastoupila do Východoslovenského onkologického ústavu, kde zrovna sháněli sestru na Kliniku klinické a radiační onkologie. Původně jsem tam chtěla pracovat jen dočasně, než si najdu něco „lepšího“. Už po pár dnech jsem ale věděla, že nic lepšího bych najít nemohla, a onkoústavu jsem zůstala věrná až do svého návratu zpět do Budějovic v roce 2017.
V práci na onkologii jsem pak samozřejmě chtěla pokračovat i v českobudějovické nemocnici. Onkologické oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., je zároveň vysoce specializovaným Komplexním onkologickým centrem, a je tak prestižním pracovištěm. Práce sestry na onkologii rozhodně není jednotvárná – je naopak velmi pestrá, vysoce odborná a atraktivní a má svá specifika. Je to obor, který se neustále vyvíjí, pacienti mají k dispozici nejmodernější léčbu a péči.
Sestra se zde naučí znát spoustu léků, cytostatik (protinádorové léky, které ničí nádorové, ale bohužel i některé zdravé buňky), cílenou biologickou léčbu, naučí se pracovat hned s několika typy cévních vstupů (především pak s podkožním implantovaným portem a systémem PICC – žilní, periferně implantovaný centrální katetr). Setká se také s péčí o rány – o radiační popáleniny, exulcerované nádory (rozpadlé nádory, které svým rozpadem tvoří otevřené, mnohdy rozsáhlé rány), operační rány – pozná také různé druhy stomií (tracheostomie, gastrostomie, jejunostomie, kolostomie) a péči o ně. Nedílnou součástí sesterské práce je i péče o výživu pacienta, která může být přijímána jak ústy, tak enterálně i parenterálně. Enterální výživa je definována jako podávání bilancovaných roztoků do trávicího traktu popíjením nebo sondou- např. pomocí PEG sondy (gastrostomie zavedená endoskopicky) a je indikována v případě, že pacient není z jakéhokoliv důvodu schopen jíst a má funkční trávicí trakt. Jako parenterální výživu označujeme výživu podávanou speciálními infuzními roztoky do žil. Parenterální výživa se využívá při nefunkčnosti trávicího traktu. Parenterální podání roztoků pak nahradí dočasně funkci trávícího traktu. Velice odbornou a důležitou částí sesterské práce je taktéž aplikace cytostatik nebo již zmíněné cílené biologické léčby, znalost chemoterapeutických režimů, premedikací a mnoho dalšího. Samozřejmostí je tak komplexní ošetřovatelská péče o pacienty dle jejich individuálních potřeb.
Především tady na onkologii v Českých Budějovicích jsem rychle pochopila, jak úžasné pokroky medicína dělá a jak velké pokroky se v onkologii odehrály třeba jen za posledních jedenáct let. Na vlastní oči vidím, jak dramaticky se zlepšila prognóza u některých diagnóz – kromě onkologické léčby nelze opomenout i léčbu chirurgickou, která mnohdy navazuje na onkologickou péči nebo jí naopak předchází a která je u nás v nemocnici také na velice vysoké úrovni.
Pokroky vidím i v oblasti léků. Existují moderní léky proti nevolnosti a zvracení po chemoterapii, díky nimž je cytostatická léčba lépe zvládnutelná. Pokročila i léčba bolesti a rovněž paliativní léčba. Paliativní léčba v dnešní době vůbec nemusí v onkologii znamenat brzký konec života, ale často i několik dalších let kvalitního života s onkologickým onemocněním, jež se lékařům daří držet pod kontrolou, ačkoliv již není možné jeho úplné vyléčení.
Samozřejmě chápu, že práce sestry na onkologii není pro každého, není ale nutné se jí bát nebo ji nějak stigmatizovat. Ano, jsou tu i smutné momenty, ale stejně tak i okamžiky plné naděje. Máme radost z malých i velkých úspěchů.
V onkologii je nutná vysoká míra empatie a trpělivosti, psychická odolnost a schopnost týmové spolupráce, protože naši pacienti a jejich blízcí právě prožívají jedno z nejtěžších období svého života, a je to sestra, která s nemocným tráví nejvíce času. Mnohdy je právě sestra tou, které se pacient nejvíce svěřuje a která díky tomu může lékaři podat nejvíce informací o pacientovi a podílet se tak na efektivní léčbě.
Děkuji za možnost být součástí Onkologického oddělení právě v Nemocnici České Budějovice, a.s.
Autorka článku:
Lenka Pástorová
Onkologické oddělení
