Při ošetřovatelské péči se setkáváme s mnoha nemocnými, kteří mají nějakou ránu. Hojení ran je nedílnou součástí ošetřovatelství a metoda takzvaného vlhkého hojení se začala používat již v 70. letech 20. století. Navazuje na zjištění dr. George D. Wintera, který již v roce 1962 popsal význam udržování vlhkého prostředí v ráně pro urychlení reepitelizace, tedy zahojení rány.
Tělo každého člověka je pokryto kůží, která plní především ochrannou funkci. Chrání nás před poškozením vnitřních orgánů, teplem, chladem či UV zářením a podílí se také na hospodaření s vodou. Pokud na kůži náhle zapůsobí nějaký zevní činitel, což vede k jejímu porušení nebo k porušení měkkých tkání, hovoříme o ráně akutní. Tento typ rány pak dále dělíme podle toho, jakým způsobem k poškození došlo a jaké následky působení síly či látky zanechalo. Rány tak klasifikujeme jako otevřené nebo zavřené, povrchové, perforující, chemické či radiační.
Každý člověk si během života jistě nějakou tu ránu udělal a z vlastní zkušenosti pak ví, že není rána jako rána. Proces hojení rány ovlivňuje řada faktorů. Především je důležité vědět, jak rána vznikla – tedy znát mechanismus poškození. Když pacient s ránou poprvé přijde do ordinace, každý lékař se zeptá právě na vznik rány, aby mohl rozhodnout o správném postupu léčby. Proto je důležité lékaři pravdivě a přesně popsat mechanismus úrazu / vzniku rány.
Mezi další činitele, kteří mají na hojení nemalý vliv, patří věk, současný zdravotní stav, kondice, další přidružená onemocnění a v neposlední řadě také péče o ránu v průběhu celého hojení. Někdy i přes veškerou snahu a dobrou péči o ránu se nedaří ji zahojit. Obecně platí, že rána, u které hojení trvá déle než šest až devět týdnů, je označována za ránu chronickou. Mezi nejčastější chronické rány patří bércové vředy, dekubity, rány spojené s onkologickým onemocněním, infekčním onemocněním a podobně.
Pro nastavení správného léčebného postupu a sledování jeho účinnosti je důležité ránu dobře popsat a klasifikovat, protože při péči o ránu často spolupracuje multioborový tým. Každý člen tohoto týmu by měl být po přečtení popisu rány schopen si představit, jak daná rána vypadá a jak se od poslední kontroly změnila.
V popisu rány nesmíme opomenout zaznamenat přesný rozměr a tvar rány, včetně její hloubky. K tomuto účelu se používají jednorázová měřítka, která se k ráně přiloží, a poté se ideálně rána, se souhlasem nemocného, vyfotí. Tato fotodokumentace má svůj význam i pro předpis krycích materiálů a schválení těchto materiálů zdravotní pojišťovnou.
Při hospitalizaci je péče o ránu v rukou personálu, který provádí převazy. V Nemocnici České Budějovice, a.s., je možné využít i tým konzultantek pro hojení ran. Důležité je, aby byl použit materiál, který je pro daný typ rány vhodný. Při volbě materiálu je nutné zohlednit lokalizaci rány, sekreci i míru spolupráce pacienta. Při metodě vlhkého hojení může být materiál na ráně až sedm dní.
Náklady na jeden převaz jsou při této metodě sice vyšší, ale celkové náklady pak klesnou díky nižšímu počtu převazů. Pokud je však nutné z nějakého důvodu provádět převaz denně, rozhodně není vhodné vybrat materiál, u kterého může být frekvence převazu jednou za pět dní.
I zde je nutné přemýšlet ekonomicky a s ohledem na propuštění pacienta do domácí péče, jelikož je třeba materiál pro vlhké hojení uvést do poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku a lékař musí zaslat žádanku o schválení předepsaného materiálu revizním lékařem zdravotní pojišťovny. Počet balení musí odpovídat velikosti rány a frekvenci převazů.
Již během hospitalizace je dobré domluvit se s pacientem, případně s jeho příbuznými, kdo bude po propuštění ránu převazovat. S péčí o ránu v domácím prostředí může pomoci také agentura domácí péče. Při jejím výběru pacientovi poradí sociální pracovnice daného oddělení, která také domluví první návštěvu agentury po propuštění. Pokud si pacient bude ránu převazovat sám nebo se o ni bude starat rodina, měli by se to během hospitalizace naučit pod dohledem ošetřovatelského personálu, aby celý převaz prováděli správně.
Důležité je také doma dodržovat hygienické návyky a zásady prevence sekundární infekce – umýt si ruce před a po převazu, odkládat použitý materiál do jednorázových sáčků nebo nesahat do rány holýma rukama by mělo být samozřejmostí. U secernujících (vlhkých, tekoucích) ran je třeba myslet rovněž na hygienu osobního prádla i prostředí. Pokud je prádlo mokré, je třeba ho vyprat a nejlépe i přežehlit. Často nám senioři říkají, že mají prádlo jen trochu vlhké a stačí ho usušit na topení. Je nutné jim opakovaně vysvětlovat, proč to nesmí dělat. Nedílnou součástí léčby ran je i správná strava a možnost konzumace výživových doplňků formou sippingu – popíjení. K dostání je velké množství s různými příchutěmi a se zaměřením na různá dietní omezení. Důležité je vysvětlit pacientovi, že je má popíjet, ne vypít najednou, a že se jedná o doplněk k pestré stravě, která by měla odpovídat jeho dietním omezením.
I při léčbě chronických ran v domácím prostředí by měla probíhat jejich pravidelná kontrola, změření a přesný popis, případně fotodokumentace. Jen takto je možné objektivně doložit, zda se rána hojí. Při pravidelných kontrolách může lékař vyměnit a předepsat jiný materiál, který bude na ránu vhodný v aktuální fázi hojení. Pokud při propuštění do domácí péče uvede lékař do žádanky o schválení jako zahajovací kód léčby 0082747 (vlhké krytí), může pak během prvních šesti měsíců léčby podle potřeby měnit materiál vlhkého hojení a nemusí s každým novým materiálem žádat pojišťovnu o schválení. Po uplynutí šesti měsíců je pak každý předpis materiálu podmíněn schválením revizního lékaře zdravotní pojišťovny.
Péče o chronickou ránu je pro pacienta mnohdy vyčerpávající, obzvlášť když jsou rány bolestivé, secernující (vlhké) a zapáchající. Při péči o ně je nutné si stanovovat reálné cíle. Pokud se rána nachází v oblasti, kde je poškozeno cévní zásobení a místo není prokrvené, jen těžko dojde k jejímu zahojení. To je nutné pacientovi vysvětlit a stanovit si za cíl například snížení sekrece, zápachu a známek zánětu. Už to je úspěch. Při léčbě chronické rány se mnohdy využívá konzultace odborníků z různých oborů, kde každý přispěje návrhem postupu vyšetření a léčby. Je pak na pacientovi, aby zvážil nabízené možnosti a rozhodl se pro některou z nich.
Na druhou stranu však mívají zdravotníci problém pacientova rozhodnutí respektovat. Jedná se většinou o návrh radikálního chirurgického řešení u chronických nehojících se ran, které pacient odmítá. Rozhodnutí a přání pacienta se jako zdravotníci musíme naučit respektovat, i když s ním z našeho pohledu nemusíme souhlasit.
Mgr. Jindra Hašková
vrchní sestra Oddělení následné péče 1
Rozdělení podle spodiny rány
Popis okolí rány může být ostře ohraničené, klidné, zarudlé nebo prosáklé.
Rozdělení podle hloubky rány
I – rána povrchová
II – rána hluboká
III – rána postihující fascii (povázka, blanité pouzdro na povrchu svalů)
IV – rána postihující svaly
V – rána postihující šlachy, vazy, kosti
VI – rána postihující velké dutiny
Defekt po šesti měsících léčby Nekróza na lévé patě
