Psychiatrické oddělení poskytuje komplexní služby pro pacienty s širokým spektrem psychických poruch. Nedílnou součástí léčby jsou mimo jiné i psychosociální rehabilitace a psychoterapie, které probíhají v rámci denního stacionáře.
zleva: Mgr. Kateřina Krásová, Mgr. Jana Voháková, Mgr. Miroslava Gáborová,
Bc. Nikola Veisová, Nina Bouhezila Broukalová, PhDr. Iva Dedeciová
Pro hospitalizované pacienty jsou pak v rámci dopoledního a odpoledního programu k dispozici skupinové terapie. Jedná se zejména o pohybové aktivity, nácvik běžných denních aktivit a trénink sociálních dovedností. Cílem terapie v denním stacionáři je vést pacienty k činnosti, udržovat rovnováhu aktivně stráveného času v rámci jejich denního režimu a zachovat jejich schopnost vykonávat běžné aktivity. Jedná se o činnosti, které pacientům s duševním onemocněním pomáhají vypořádat se s náročnými povinnostmi každodenního života, rozvíjet své zájmy a věnovat se seberealizaci formou kreativních činností.
Dále se zde pacienti setkávají na pravidelných loutkových představeních, canisterapii či muzikoterapii, kde mohou každodenní starosti „hodit za hlavu“, zažít chvíle odpočinku, zábavy a zároveň navazovat komunikaci s ostatními pacienty, spolupracovat s nimi a společně prožívat pozitivní emoce. Hospitalizovaní pacienti často sdělují, že se v prostředí oddělení cítí bezpečně, a svěřují se s obavami, že po propuštění vlivem okolností „zajedou do starých kolejí“. I proto jsme rádi, že se nám podařilo otevřít ambulantní denní stacionář, který na svůj start kvůli covidu delší dobu čekal. Možnost procházet intenzivní a ucelenou terapií bez hospitalizace v regionu totiž chyběla už notně dlouho.
Tělocvična
Relaxační místnost
Od září 2021 pro ambulantní pacienty funguje 6týdenní komplexní terapeutický program, který je zaměřen na léčbu neurotických a afektivních poruch. Ambulantní denní stacionář je v provozu ve všední dny od 9 do 15 hodin a jeho cílem je stabilizace psychického stavu, prohloubení porozumění sobě samému, svým obtížím a také faktorům, které mohou psychický stav ovlivnit jak pozitivně, tak negativně. Napomáhá předcházet hospitalizaci nebo může být součástí doléčování po hospitalizaci. Jde o intenzivní formu péče, složenou z několika na sebe navazujících bloků – to mohou být například komunity, pohybové aktivity, skupinové psychoterapie, arteterapie, nácviky sociálních dovedností, relaxace či keramika. Součástí programu jsou i pravidelné individuální konzultace s lékařem, který sleduje vývoj psychického stavu pacienta a na základě toho upravuje medikaci. Pacienti také mají možnost individuální konzultace s terapeuty denního stacionáře.
Místnost pro arteterapii
Program probíhá v uzavřené skupině o nejvýše deseti pacientech; ti se spolu postupně seznamují a vytvářejí atmosféru důvěry a vzájemné podpory. Sdílí své těžkosti, probírají osobní témata, vzájemně si poskytují zpětnou vazbu, prohlubují náhled na vlastní prožívání a fungování v sociálních vztazích. Mnohé psychické poruchy jsou udržovány stereotypy v myšlení a chování, které se sice historicky osvědčily jako tvořivá strategie přežití v nevhodných podmínkách, ale aktuálně spíše překáží při každodenním fungování. Vzniká takový „bludný kruh“ – příkladem může být žena, která si z dětství nese poselství „buď hodná holka, snaž se vyhovět ostatním; to, co chceš ty, není důležité“. Tato paní se pak v zaměstnání i v osobních vztazích přizpůsobuje, aby naplnila roli „hodné holky“. Své potřeby nedává najevo (mnohdy si ani neuvědomuje, že nějaké má), ale necítí se šťastná. Pocit nepohody roste, aniž by věděla proč; začne se obviňovat, že není dostatečně hodná a čím dál víc se zaplétá do bludného kruhu. Cílem terapie je, aby si tento nefunkční vzorec chování uvědomila, aby začala víc vnímat vlastní potřeby a pocity, byla schopná si je pojmenovat. V konečné fázi terapie pak jde o to, aby o svých potřebách začala více komunikovat se svým okolím.
Stacionář pacientům poskytuje prostor, ve kterém se mohou při objevování těchto svých mechanismů cítit bezpečně a díky tomu je pro ně také snazší vytvořit si nové adaptivnější formy fungování sami se sebou i s okolím. Mezi častá témata patří přijetí sebe sama, uvědomění si vlastní hodnoty, reflexe pocitů, vnímání somatických komponent emocí. V rámci vztahu s okolím jsou často řešeny konflikty v mezilidských vztazích, schopnost přijímat zpětnou vazbu, umět vyjádřit své potřeby, pocity a postoje.
Ambulantní docházka do stacionáře klade na pacienta větší nároky. Na rozdíl od hospitalizace se pacient vrací do svého domácího prostředí, ke svým každodenním radostem i starostem. V rámci stacionáře pak může komunikovat o tom, s čím se v tomto běžném prostředí setkal, co konkrétně mu způsobuje těžkosti a jak s tím pracovat. Mnohdy se stává, že jsou pacienti delší dobu bez práce, a i to je téma, o kterém často probíhají konverzace – výběr práce, její náplň, míra pracovní zátěže, kterou aktuálně zvládnou. Samotné docházení do stacionáře je zároveň nácvikem pravidelného režimu, podobného tomu pracovnímu.
Dílna
Základními principy práce ve stacionáři jsou důvěrnost a respekt k individualitě každého pacienta. Konkrétní náplň jednotlivých bloků je upravována dle potřeb dané skupiny. Pro ucelenou péči je nezbytný týmový přístup, schopnost efektivně si předávat informace o dění ve skupině a pružně reagovat v souladu s vývojem stavu jak skupiny, tak i jednotlivců. Důležitý je samozřejmě proces léčby, ale především také její přesah – to, co si pacienti odnesou do života. V tom může ambulantní stacionář pomoci; pacienti mohou upevnit své pozitivní vzorce chování a postoje, a přitom se postupně vracet do běžného života. Psychické poruchy výrazně ovlivňují kvalitu života pacienta. Ten musí být ochoten různé aspekty svého života přehodnotit a přijmout nezbytné změny, jako je úprava režimu či osvojení schopnosti zvládat projevy psychické poruchy, komunikace o tomto s blízkými i s lékařem a v neposlední řadě nutnost souhlasit s obvykle dlouhodobou medikací.
Od založení denního stacionáře proběhlo osm uzavřených cyklů, aktuálně běží devátý. Psychoterapeutickou léčbu na stacionáři vyhledává oproti mužské populaci více než dvojnásobné množství žen. Věkově nejfrekventovanějšími skupinami jsou mladí lidé na prahu dospělosti (18–24 let) a lidé ve věku 40–49 let. Nadpoloviční většina pacientů pochází přímo z Českých Budějovic, ale nemalá část denně dojíždí z okolních vesnic včetně míst vzdálených až 60 km. Pacienty do stacionáře nejčastěji doporučují ambulantní psychiatři, případně se k nám dostávají přímo po hospitalizaci na Psychiatrickém oddělení. Dále přicházejí na doporučení obvodního lékaře či psychologa nebo z vlastní iniciativy.
Pracujeme s pacienty, kteří za sebou mají už několik hospitalizací na psychiatrických odděleních, i s těmi, kteří se se svými potížemi léčí pouze krátce. Aby se léčba dařila, je (kromě naprosto nezbytné motivace pacienta) důležitá multidisciplinární spolupráce, jejímž prostřednictvím se zdravotní péče stává komplexní a efektivnější.
PhDr. Iva Dedeciová psycholožka
Mgr. Jana Voháková zdravotně sociální pracovnice
Mgr. Kateřina Krásová arteterapeutka
