Rozhovor s MUDr. Rudolfem Novákem primářem Oddělení úrazové chirurgie, který po 51 letech odchází do důchodu - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Po více než 50 letech odchází do zaslouženého důchodu zástupce primáře Oddělení úrazové chirurgie Nemocnice České Budějovice, a.s., MUDr. Rudolf Novák. Jaké byly jeho profesní začátky a co plánuje do budoucna?
Pane doktore, vaše kariéra je neodmyslitelně spjatá s Nemocnicí České Budějovice, a.s., jak dlouho jste zde pracoval?
Do českobudějovické nemocnice jsem nastoupil 1. 8. 1969. S roční přestávkou během povinné vojenské služby jsem zde tedy pracoval 51 let.
Můžete nám popsat své začátky na Oddělení úrazové chirurgie?
Na Oddělení úrazové chirurgie jsem nastupoval za pana primáře MUDr. Josefa Podlahy. Začínal jsem spolu s panem doktorem Františkem Fráněm, emeritním primářem Chirurgického oddělení MUDr. Vojtěchem Loudou nebo emeritním generálním ředitelem nemocnice MUDr. Břetislavem Shonem. Byla to tedy léta bohatá na velké osobnosti a zážitky.
Když jste se po maturitě zamýšlel nad svým dalším směřováním, měl jste jasnou představu, jakému oboru se chcete věnovat?
Medicína i samotná chirurgie pro mne byly jednoznačnou volbou. Studoval jsem na Lékařské fakultě UK v Plzni. O chirurgii jsem měl naivnější představu. Krátce po svém nástupu jsem pochopil, že to nebude procházka růžovým sadem. :-)
Během vašeho dlouholetého působení v českobudějovické nemocnici došlo k velkému vývoji chirurgie i medicíny obecně. Mohl byste shrnout největší rozdíly v chirurgii tehdy a dnes?
V začátcích mé profesní kariéry neexistovaly specializace. V době mého nástupu nebyla ani úrazová atestace, dělali jsme tedy atestaci z měkké – všeobecné chirurgie. Samotná traumatologie byla na začátku, k rozvoji došlo až s příchodem kvalitních materiálů pro osteosyntézy (dlahování a hřebování poraněných kostí). Ty nebyly v 70. letech kvůli nefungujícímu dovozu ze západních zemí vůbec dostupné. Rovněž jsme neměli možnost cestovat na kongresy a učit se nové postupy. To je dnes již naprosto běžnou záležitosti. Po pádu komunismu jsme tedy doslova s otevřenými ústy koukali na to, co vše je možné a co je na trhu. Po revoluci se nám ze strany vedení naší nemocnice dostalo velké podpory. Mohli jsme vycestovat na služební cesty a zároveň už jsme měli k dispozici potřebné implantáty. Až poté tedy vznikaly dnešní specializace.
Jak jste nedostatek potřebných materiálů řešili?
Museli jsme improvizovat, což mne velmi těšilo. Je samozřejmě zapotřebí, aby byl člověk technicky zdatný, zručný, musí si umět vypomoci a najít způsob, který bude pro pacienta nejlepší.
Co považujete za největší pokrok posledních let?
Jako obrovský pokrok vnímám příchod moderních diagnostických technik. Především 3D CT. Vidíme, jak jsou úlomky kostí posunuté a víme přesně, co a kde máme srovnat. Zároveň to funguje i jako kontrola po provedeném operačním zákroku. Dříve jsme si při diagnostice museli vystačit především s vlastními smysly – pohmat, pohled, poslech.
Škála prováděné operativy na Oddělení úrazové chirurgie je velmi široká. Existují ale zákroky, které jste dělal raději než jiné?
Já sám jsem nejvíce inklinoval k operacím dlouhých kostí. Dlouhá kost je kost stehenní, pažní či předloktí.
Kromě odborných medicínských znalostí jste měl na Oddělení úrazové chirurgie možnost získat i zkušenosti ze zdravotnického managementu…
Ano. Působil jsem jako zástupce primáře MUDr. Miloslava Pexy a MUDr. Pavla Kopačky. Manažerská práce nikdy nebyla úplně pro mne, preferoval jsem vždy tu klinickou. Kdysi se mi zalíbil citát: úlohou zástupce primáře je hlídat primáře, aby udělal co nejméně chyb. :-)
Jaká byla vaše spolupráce s mladšími kolegy, jak probíhalo jejich případné zaškolování?
Vždy jsem velmi rád a ochotně předával nabyté znalosti, rozhodně jsem si nikdy nic neschovával jako své know‑how pro sebe. Pro mladé lékaře je obrovskou výhodou, když mohou čerpat od starších, zkušenějších, kolegů. Je něco, na co budete rád vzpomínat? Vždy budu vzpomínat na ty úspěšné momenty. Byly pro mne vzpruhou do dalších let.
Co nyní plánujete? Nezůstanete v nemocnici alespoň na částečný úvazek?
Z českobudějovické nemocnice odcházím úplně. Nudit se nebudu, chci se věnovat svým koníčkům – zahradě a automobilismu, konkrétně konstruktérství.
Rozhovor vedla
Bc. Iva Nováková, MBA
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů
