Rozhovor s nastupujícím primářem Transfúzního oddělení MUDr. Vítem Motáňem - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Dalším oddělením, na kterém došlo od nového roku ke změně vedení, je Transfúzní oddělení. Pomyslné žezlo po prim. MUDr. Petru Biedermannovi převzal MUDr. Vít Motáň.
Pane primáři, přiblížíte nám Vaši cestu k medicíně, potažmo do českobudějovické nemocnice?
Pocházím z Plzně, moje rodina má ale kořeny v jižních Čechách. Moje maminka je ze Strmilova u Jindřichova Hradce. Zde jsem u babičky trávil všechny prázdniny, mám tady dosud řadu velmi dobrých přátel. Babička z otcovy strany pak pocházela z Týna nad Vltavou. Její otec, můj pradědeček, v Týně v období první republiky starostoval.
Absolvoval jsem Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Co se oboru týče, byl jsem jistě ovlivněn otcem, který je internista. O „královnu medicíny“ jsem se přirozeně zajímal a nakonec jsem si ji zvolil. Po dokončení lékařské fakulty jsem se ucházel o místo ve zdejší nemocnici. Mým přáním bylo pracovat v nemocnici střední velikosti a i mé rodinné kořeny mne táhly sem na jih. V té době zde ale pro mě nebylo volné místo, proto jsem nastoupil na Interní oddělení Nemocnice Třebíč. Zde jsem pod vedením pana primáře Štumara působil jako všeobecný internista na lůžkách i v ambulanci po dobu tří let. Primář Štumar byl pravým internistou ze staré školy. Měl široký přehled, obrovské charisma a dobrou intuici. Z jeho komunikace s nemocnými i s rodinami pacientů jsem se mnohé naučil. Jeho znalosti přesahovaly do dalších oborů – uměl například výborně hodnotit rentgenové snímky, ovládal endoskopii. Na tuto životní etapu vzpomínám s nostalgií, i když to byla místy tvrdá škola.
V té době mne zaujala nefrologie. Po třech letech v Třebíči jsem pocítil, že nastal čas na změnu. Důležitou roli sehrálo i to, že moje manželka měla v Praze dobrou práci. Přijal jsem tedy nabídku na pozici lékaře Kliniky nefrologie Všobecné fakultní nemocnice v Praze. Zde jsem strávil čtyři roky. Měl jsem možnost učit se od takových kapacit, jakými jsou profesor Tesař, emeritní primářka Lachmanová, asistentka Bednářová, primář Vachek a mnozí další. Složil jsem zde atestaci z vnitřního lékařství. Naše klinika úzce spolupracovala s 1. interní klinikou hematologie (původně se jednalo o jedno společné pracoviště). Nefrologie a hematologie se prolínají zejména v péči o nemocné s mnohočetným myelomem, u kterých často dochází k selhání ledvin. Tyto zkušenosti rozhodly v mém směřování k chorobám krve.
Souběžně s prací na Klinice nefrologie jste také vyučoval na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Ano. Součástí práce na klinice je i výuka pregraduálních studentů lékařské fakulty. Toto mé účinkování bylo krátké, ale velmi mne bavilo. Dokonce jsem učil v rámci praktické výuky několik, tehdy ještě budoucích, lékařů z Budějovic. Práce s mladými lidmi mne naplňuje. Určitě tomu napomohla i moje zkušenost z práce v menší regionální nemocnici v Třebíči, kde jsem si prošel medicínou od úplných základů. Dá se říci, že k tomu mám i určitou rodinnou dispozici, neboť můj otec je docentem na lékařské fakultě. Učil jsem rád a naplňovalo mě předávání zejména praktických zkušenosti, tipů, triků a postupů.
Po čtyřech letech jste odešel do vytoužených Českých Budějovic.
Ano, napodruhé to již vyšlo. S manželkou jsme se v jižních Čechách vždy chtěli usídlit. Nedovedli jsme si představit, že strávíme zbytek života v Praze. Problém pro nás představovaly zejména velké vzdálenosti, tj. zbytečně dlouhý čas strávený cestou do práce i do opravdové přírody. V Českých Budějovicích máme možnost skloubit kvalitní profesní a rodinný život. Nastoupil jsem tedy na Transfúzní oddělení. Díky vstřícnosti emeritního primáře Transfúzního oddělení MUDr. Petra Biedermanna a primáře Klinické hematologie MUDr. Ivana Vonkeho, MBA, mi bylo umožněno pokračovat jak v práci klinického hematologa, tak se rozvinout i na poli transfuziologie.
Vysvětlete prosím práci klinického hematologa.
Na oddělení Klinické hematologie se staráme prakticky o celé spektrum hematologických onemocnění (s výjimkou transplantací krvetvorných buněk). Lékař má možnost dále odborně růst, pracovat v ambulanci pod dohledem zkušenějších kolegů. Pacienti, u kterých je nutná hospitalizace, jsou díky dobré spolupráci v péči Interního oddělení, kam za nimi hematolog pravidelně dochází. Zároveň se může člověk realizovat v ústavních pohotovostních službách na dalších odděleních.
Jaká onemocnění léčíte v roli hematologa?
Hematologii můžeme rozdělit na neonkologickou, kde dominuje problematika anémie (chudokrevnosti). Řešíme zde rovněž poruchy srážení krve, snížené hladiny krevních destiček, leukocytů apod. V onkologické hematologii se pak věnujeme hlavně nemocným s mnohočetným myelomem, dalšími lymfoproliferativními onemocněními a leukémiemi.
K prvnímu lednu tohoto roku jste nastoupil na pozici primáře Transfúzního oddělení. Připravoval jste se na tuto funkci?
Emeritní primář MUDr. Petr Biedermann svůj odchod do důchodu delší čas avizoval, takže jsem byl s tímto faktem srozuměn. Zvládli jsme tedy i mou přípravu a detailnější seznámení s chodem oddělení. Díky těmto zkutečnostem mě za krátkou dobu mého působení ve funkci zatím nic výrazně nepřekvapilo (smích).
Na oddělení Klinické hematologie budete docházet i nadále?
Ano, jedenkrát týdně mám v rámci klinické hematologie ambulanci. Obor hematologie a transfúzní lékařství je velmi rozsáhlý. Klíčové je neztratit kontakt s klinickou medicínou. Dále se také podílím na ústavních pohotovostních službách v rámci Interního oddělení jako interní konziliář. Mé činnosti jsou tedy různorodé. Pestrost pracovní náplně poskytuje i určitou imunitu proti syndromu vyhoření. Nejsem na jedné pozici pět dní v týdnu, mohu se plynule rozvíjet.
Během Vašeho pregraduálního studia jste absolvoval celou řadu zahraničních stáží.
Stopu ve mně zanechaly zejména stáže ve Francii, kde jsem byl celkem třikrát díky stipendiím od francouzské vlády a nadace Pont-Neuf. Tamní pobyty mi ale nespadly do klína bez práce. Samozřejmostí bylo oslovení vybraných pracovišť, příprava na konkurz a následné představení konkrétních plánů zástupcům francouzského velvyslanectví. Francouzi jsou velcí patrioti, jejich vláda hodně podporuje stáže zahraničních studentů. Naprosto zásadní je ovšem ovládat jejich jazyk, čímž jim zároveň prokazujete respekt. I když angličtinu umějí či jí rozumějí, tak ji často neradi používají. Už jen možnost setkat se s jinou kulturou, vidět, jak dělají věci jinak, je velkým přínosem. Seznámíte se s novými postupy či názory. Další obohacující aspekt pro mladého člověka představuje schopnost se osamostatnit. Byl jsem vržen do dospělého světa.
Můžete porovnat tamní zdravotnictví s českým?
Na podrobnou analýzu zahraničních zdravotnických systémů nebyly mé pobyty dostatečně dlouhé. Obecně ale mohu říci, že naše zdravotnictví je jako celek velmi kvalitní. Máme přístup k moderním přístrojům i lékům. Limitem bývá samozřejmě nedostatek personálu. V České republice je kvalitní medicína dostupná pro celou širokou veřejnost. To není celosvětově standardem. Každý z těchto pobytů mne jen utvrdil v tom, že možnost vycestovat je velmi obohacující a chléb je všude o dvou kůrkách.
Z jakých částí světa přicházejí ve Vašem oboru novinky či inspirace?
Jedná se určitě o tzv. západní země – západní Evropa, Izrael, Japonsko, USA a Kanada. Jejich zázemí, kvalitní univerzity a další vědecká pracoviště v kombinaci s velmi štědrým financováním se stávají atraktivními pro špičkové lidi z celého světa. Díky dnešním možnostem přístupu k vědeckým publikacím, časopisům, internetovým zdrojům a účasti na kongresech či sympoziích jsme schopni know-how velmi rychle sdílet a čerpat inspiraci. Jako velký zastánce evropské integrace a Evropské unie ještě dodávám neocenitelnou úlohu programu Erasmus a možnosti studijních pobytů na špičkových pracovištích. Bez naší účasti na historickém evropském projektu zvaným EU by zde došlo k celkové stagnaci nejen v medicíně. V Budějovicích s povděkem kvituji, že se nám v tomto směru ze strany managementu českobudějovické nemocnice dostává značné podpory (účast na sympoziích, výborně vybavená knihovna apod.).
Máte zkušenosti i s psaním odborné literatury.
Stran knihy Farmakoterapie v těhotenství a při kojení jsem spoluautorem kapitoly týkající se hematologie. U publikace Akutní stavy ve vnitřním lékařství jsem jedním z hlavních autorů. Tato práce je velmi náročná. Potvrdí mi to každý, kdo psal nějakou publikaci či monografii. Pakliže má publikace celou řadu autorů, tak je složité uspořádat knihu do jednotného formátu. Motivem pro sepsání knihy Akutní stavy ve vnitřním lékařství byl fakt, že jsme s kolegy pocítili, že nám něco podobného chybělo, když jsme sami začínali. Má za cíl, aby v ní začínající kolegové našli základ pro práci na Interním oddělení. Snažili jsme se o maximální praktičnost a užitečnost, záměrně někdy na úkor úplnosti. Naší snahou bylo dát stručná vodítka, jak co nejrychleji a nejefektivněji stanovit diagnózu, nepřehlédnout nic důležitého a pacienta stabilizovat. Nechtěli jsme kopírovat mnohasetstránkové doporučené postupy odborných společností, které nejsou vždy v akutní situaci použitelné. Aktuálně chystáme druhé vydání. Z českobudějovické nemocnice se na něm podílí i další kolegové například z Kardiologického a Infekčního oddělení.
Registrujete sezónnost v potřebě transfúzních přípravků?
Vnímali jsme to spíše v minulosti. Dnes už to není tak kolísavé. Díky novým chirurgickým postupům a možnosti použití například koncentrátů faktorů srážení krve nebývá spotřeba erytrocytů při operacích tak dramatická. S nárazovým zvýšením požadavků ze stran klinických oddělení se setkáváme například u polytraumat, u hematologicky nemocných či před neurochirurgickými výkony, kdy je potřeba dosáhnout uspokojivého počtu trombocytů před výkonem.
Českobudějovické Transfúzní oddělení má štěstí na dostatek dárců i v době prázdnin. Čím to je?
Je to ovlivněno celou řadou faktorů. Velká města, například Praha, se v létě potýkají s tím, že probíhají akademické prázdniny a větší část obyvatelstva čerpá dovolenou. To jsou důvody, které vedou k nedostatku dárců během letních měsíců. V naší databázi není poměrově tolik studentů univerzit, proto nás školní prázdniny moc netrápí. Naši dárci jsou též velmi flexibilní, často připraveni přijít po zavolání darovat okamžitě. Zvaní osob k dárcovství není jednoduché. Musíme reagovat na akutní potřebu transfúzních přípravků, zejména co se týče krevních destiček či erytrocytů vzácnějších skupin. Například exspirace koncentrátů krevních destiček (tzv. trombokoncentrátů) je pět dní. V případě, že nastane potřeba jejich většího množství, musíme reagovat velmi pružně a pozvat dárce akutně k darování příslušných krevních skupin. Vytváření větších zásob není řešením. Došlo by k plýtvání lidským i spotřebním materiálem. Můžeme to přirovnat k pravidlům skladového hospodářství. Musíme vědět, co máme v lednici, denně probírat naše zásoby.
Přibližte nám proces výroby trombokoncentrátu.
Trombocyty se dělají buď směsné, tj. většinou z plné krve od pěti dárců vyrobíme jeden trombokoncentrát. Takových je většina. Menší množství odebereme pomocí separátoru krevních buněk. Přijde dárce s vybranou krevní skupinou a my mu odebereme jednu či dvě dávky už pro konkrétního pacienta. Samotné oddělení trombocytů od ostatních krevních složek probíhá centrifugačně s následným doplněním náhradního roztoku.
Jaká je vaše vize směřování Transfúzního oddělení?
Naše Transfúzní oddělení je největším oddělením tohoto typu v Jihočeském kraji, patříme mezi velká pracoviště i v rámci České republiky. Transfúzními přípravky zásobujeme také řadu regionálních nemocnic v jižních Čechách. V případě potřeby jsme schopni dodávat i do vzdálenějších nemocnic mimo Jihočeský kraj.
Co se týče mé vize, chceme držet krok s nejnovějšími poznatky moderní medicíny. I díky velmi aktivní podpoře vedení nemocnice jsme mohli začít používat metodu patogen-inaktivace při výrobě rekonvalescentní plazmy po prodělaném onemocnění covid-19. Hlavním úkolem v nynějších týdnech je nábor dárců rekonvalescentní plazmy a výroba jejího co největšího množství. I tady se potýkáme s nepříznivým demografickým vývojem v lékařském stavu. Lékařů bohužel ubývá a musíme tuto věc řešit. Rád bych tedy v našich řadách uvítal nové kolegy. Kombinace klinické medicíny s laboratorní prací spojená s osobním přístupem v předávání zkušeností by mohla být atraktivní.
Jaká významnější událost Vás v tomto roce čeká?
Nadále se budeme snažit propagovat a realizovat odběry rekonvalescentní plazmy, ve spolupráci s Českým červeným křížem nabírat nové dárce, neboť i u jejich populace je demografické složení nepříznivé. Dále budeme rozvíjet imunohematologii, protože přibývá nemocných, kteří potřebují přepravenou krev blíže „otypovanou“, tj. na míru. Budu chtít obor představit jako perspektivní i mladším kolegům z řad lékařů i nelékařských pracovníků s cílem rozšířit náš tým.
Rozhovor vedla
Bc. Iva Nováková, MBA
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů
