Rozhovor s vedoucím krajského operačního střediska Jihočeské záchranné služby Radimem Viochnou - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Do krajského zdravotnického operačního střediska se sbíhají tísňová volání z celého Jihočeského kraje. Zde zvednutím telefonu začíná záchrana lidského života. Jakými způsoby lze kontaktovat tísňovou linku a jak celý systém funguje, přibližuje dlouholetý vedoucí střediska Radim Viochna.
Prvním krokem k záchraně člověka v ohrožení života je přivolání pomoci. Jaký je rozdíl mezi tísňovými linkami 155 a 112?
Rozdíl mezi těmito linkami je zásadní. Linku 155 provozuje zdravotnická záchranná služba. Pokud máte zdravotní problém, doporučuji volat přímo 155. Naši dispečeři jsou zkušení zdravotníci, kteří vás navedou, jak v dané chvíli postupovat. Některé problémy jsou schopni vyřešit i po telefonu bez nutnosti výjezdu sanitky.
Oproti tomu linku 112 provozuje hasičský záchranný sbor. Jedná se o mezinárodní číslo, jehož dispečink následně aktivuje všechny ostatní složky integrovaného záchranného systému.
Tísňová linka 155 slouží pro případ život ohrožujících stavů. Pro jaké případy naopak není určena?
Naším primárním cílem je zachraňovat lidské životy a pomáhat se zdravotními problémy. Je třeba rozlišovat, kdy se jedná o akutní stav a kdy o chronický stav. I chronický stav se však samozřejmě může zhoršovat.
Bohužel, řada lidí nechodí k praktickým lékařům, zanedbává prevenci a pak volá nám. Proto bych rád zdůraznil, že záchranná zdravotnická služba není „lékař po telefonu“. Abychom se mohli věnovat těm, kteří naši pomoc urgentně potřebují, nemůžeme se věnovat stavům, které může vyřešit praktický lékař. Jedná se například o dávkování léků, vystavení receptu na léky a podobně. Bohužel, někdy nám lidé volají například i kvůli zakousnutým klíšťatům.
S tísňovou linkou 155 je možné se spojit i pomocí mobilní aplikace Záchranka. Jaké jsou její výhody?
Ano, Záchranka je jednou z podpůrných aplikací. Je přes ni možné dovolat se přímo k nám na číslo 155. Aplikace nám zároveň zasílá nouzovou zprávu, že nám dotyčný volá, a vidíme jeho lokalizaci. Do aplikace může uživatel navíc zadat svoje osobní a zdravotní údaje, kontakty na blízkou osobu a podobně. Tyto údaje se nám následně při volání přes aplikaci automaticky zobrazí.
Náš kraj je příhraniční, proto se často stává, že i přesto, že se člověk stále nachází na českém území, zachytí zahraniční signál. Lze se i tak dovolat na linku 155?
Ne, tato linka je národní, takže jakmile ztratíte signál českého operátora, na 155 se nedovoláte.
V Rakousku je číslo tísňové linky 144 a v Německu 112. V příhraničí je proto dobrá právě aplikace Záchranka, která umožňuje nastavení módu „Nemohu hovořit“. V případě nouze tak zadáte obtíže a další informace, které si aplikace přeloží do jazyka dané země. V případě potřeby může proběhnout také telefonický hovor, kdy vám na základě těchto odeslaných dat následně zavolají. Se zahraničními tísňovými linkami vzájemně spolupracujeme a výzvy si předáváme. Možná byste však byla překvapena, kolik lidí nemá chytrý telefon. Odhaduji, že se jedná zhruba o 40 % volajících.
Volat na tísňovou linku už umí i automobily. Jak toto funguje?
Jedná se o takzvaný e-call hovor. Většina automobilek má své systémy, které umí v případě detekce nehody samy vyslat nouzový signál na číslo 112. Po přijetí zprávy operátor volá vždy zpět, aby ověřil, co se na místě děje. Vyslání signálu na číslo 112 neznamená automatické aktivování všech záchranných složek. Proto doporučuji, pokud to situace umožňuje, neodcházet od vozu a počkat na zpáteční volání od operátora. A to i v případě, že se nic nestalo.
Jaké údaje o mně operátor má, když zavolám ze svého mobilního telefonu?
Vidíme vaše telefonní číslo a přibližnou lokalizaci – to je vše. Proto se naši operátoři ptají, kde jste a co se vám stalo. Nemůžeme poskytnout stejnou službu jako posádky na místě, ale po telefonu dokážeme volajícímu dát návod na základní pomoc, aby zraněný nevykrvácel, neležel hlavou v kaluži, neutopil se a podobně. V případě potřeby mu samozřejmě také dáváme i pokyny ke správné resuscitaci.
Jak samotný hovor probíhá, na co všechno se ptáte?
Naše hovory musí být rychlé a přesné. Pacienta sami nevidíme, nemůžeme si na něj sáhnout. Můžeme vycházet jen z informací od volajícího. Důležité je, aby volající spolupracoval a poslouchal, co mu operátor říká. Může se vám zdát, že se ptá na věci, které jsou z vašeho pohledu nedůležité. On ale ví, proč se na to ptá. Ptá se, aby vám mohl co nejlépe pomoci.
Nevolají nám ale jen dospělí. Vyřizujeme telefonáty i od dětí, které jsou skvělé. Na rozdíl od dospělých jsou totiž zvyklé poslouchat a odpovídat na otázky. Vesměs se s nimi domluvíme velice dobře. Pokud je to možné, požádáme je, aby nám přivolali dospělého, který je fyzicky schopný poskytnout první pomoc. Děti se rozhodně nemusí bát volat. Protože leckdy jsou jediné, kdo může.
Lékařům v nemocnici je často vyčítáno, že mluví příliš odborně. Předpokládám, že vy si musíte s volajícím perfektně porozumět.
Naše práce je hodně o mezilidské komunikaci. Vždy čerpáme ze svých zkušeností, abychom odhadli, kdo volá, a tomu přizpůsobili komunikaci tak, abychom se byli schopni dorozumět. Naším cílem není na nikoho chrlit odborné výrazy. Ani volající by se neměli bát říct: „Teď jsem vám nerozuměl, na co se mě ptáte?“ Vždy se nám v hlavě skládá obraz toho, jak to na místě může vypadat. Nejhorší situace pro nás je, když víme, že je nutné pacientovi poskytnout pomoc a na druhé straně není nikdo, kdo by to byl schopen udělat.
Je nějaká užitečná funkce telefonu, kterou je dobré umět nastavit?
Velkou výhodou je, pokud člověk umí nastavit telefon na hlasitý odposlech. Může tak zároveň pomáhat pacientovi i správně předávat informace dál. Pokud pacient může, určitě je dobré, když s operátorem mluví sám. Je zbytečné za něj informace tlumočit.
Popsat, v jakém stavu je například zraněný člověk, asi zvládne takřka každý. Ale pro vás je pro případný výjezd důležitým údajem přesné místo nehody. A tam již mohou nastat problémy. Pomáhají vám v tomto moderní technologie a jak jsou přesné?
Údaje o lokalizaci nám poskytují telefonní operátoři. Zasílají nám data na základě přihlášení telefonu volajícího do jejich sítě. Pokud má volající telefon schopný připojit se k Wi-Fi a má GPS, pak dostáváme lokalizaci volajícího ještě přesněji. To stejné umí i aplikace Záchranka. Nutno říci, že to jsou pouze pomocné informace. Operátor se vždy musí domluvit s volajícím a vědět přesně, kde je. Není to jako v americkém filmu, kde operátoři na metr přesně vidí, kde se člověk nachází. Takto to v praxi nefunguje. Lokalizační systémy mají omezenou přesnost, která se pohybuje od deseti metrů až třeba po tři kilometry. Na sídlištích, kde je vysoká hustota obyvatel, tak i rozmezí několika desítek metrů zahrne tisíce obyvatel.
Co jsou pro vás užitečné orientační body?
Řeknu to trochu jinak. Lidé mají leckdy vše připravené a naráz to na nás vychrlí. Proto je nejlepší mít sice vše připravené, ale poslouchat, na co se operátor ptá. Ten má k dispozici informace z ostatních systémů, které se mění, a podle toho se doptává. Samozřejmě se vždy ptá, co a kde se stalo. Ideální je pro nás vědět adresu. Pokud jste ve městě, je dobré se rozhlédnout, říci název ulice. V případě nehod na silnici uvádějte, odkud a kam jste jeli, poslední vesnici, kterou jste projeli, a podobně. Nejhorší je lokalizace v lese, pokud jste však šli po turistických značkách, můžeme zjistit poslední rozcestník. Možná také ne každý ví, že všechny železniční přejezdy jsou opatřeny identifikačním číslem. Ideální samozřejmě je, pokud volající může říci přesnou souřadnici GPS.
Diagnózu i přesné místo již víte. Co se děje dále?
Pozor, my nediagnostikujeme, pouze zjišťujeme stav pacienta. Operátor předá informace dispečerovi, který na základě operační situace, která se neustále vyvíjí, vysílá vhodnou posádku. Ne vždy však můžeme být všude tak rychle, jak bychom chtěli. Jihočeský kraj je totiž velmi rozlehlý.
Někdy přijede v sanitce záchranář, jindy i lékař. Kdo o tom rozhoduje a na základě jakého klíče?
Toto vyhodnocuje dispečer. Lékař jezdí jen k nejzávažnějším případům, k ostatním jezdí záchranář. Rozlišujeme čtyři stupně naléhavosti – od N1, který je nejvyšší, jde při něm o život a posádka s lékařem vyjíždí hned, až po N4, která má nejnižší prioritu, aniž by došlo k ohrožení života. Tam se vyjíždí, až když jsou zabezpečeni pacienti s vyšším stupněm naléhavosti. Nejvíce výjezdů máme k případům s naléhavostí N3. Také bych rád doplnil, že ne každé volání končí výjezdem záchranné služby.
Co vše se odehrává, zatímco operátor hovoří s volajícím?
Lidé mají často pocit, že se nic neděje. Ale děje. Už v okamžiku, kdy s vámi mluvíme a operátor vyhodnotí, že je nutný výjezd posádky, předává tuto informaci dispečerovi a ten dále vybrané posádce. Když jde opravdu o život a volající již třeba 20 minut oživuje, současně aktivujeme další složky – vrtulník, policii, aby například zastavila provoz pro přistání vrtulníku. Nebo můžeme zajistit, aby byl zastaven vlak.
Zmínil jste operátora a dispečera. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Agenda na operačním středisku je rozdělena na dvě části. Operátoři přijímají a zpracovávají tísňovou výzvu. Informace pak předají elektronicky dispečerům. Dispečeři s volajícím nehovoří, ale organizují výjezdy. Tento systém jsme převzali z anglosaských zemí, kde zjistili, že toto je nejefektivnější způsob, jak zvládnout velké množství výjezdů. V jednom okamžiku se tak děje spousta věcí najednou.
Pracujeme v režimu 24hodinových směn. Na směně je nás zde vždy šest. Čtyři operátoři vyřizují tísňová volání a dva dispečeři řídí posádky. V jednom okamžiku jsme tedy schopni vzít šest tísňových volání. Případně můžeme méně důležité hovory ukončit a věnovat se dalším, ale to se naštěstí nestává často.
Když už jsme u cizích slov, zejména v obchodních centrech a sportovních areálech už jsou k dispozici takzvané automatizované externí defibrilátory (AED). O co se jedná a jakou s nimi máte zkušenost?
Velmi dobrou. Je to velice účinný nástroj pro pomoc pacientovi se zástavou srdce. Protože má většina spatřených zástav kardiální příčinu, je včasná defibrilace velmi důležitá. Použití AED však není vhodné u všech případů, kdy dojde k srdeční zástavě. AED se používá při život ohrožujících arytmiích, kdy srdce sice bije, ale neefektivně a krevní oběh stojí. Výboj ho „restartuje“. V řadě případů už jej laici úspěšně použili. Máme k dispozici databázi s rozmístěním AED. Pokud je v dosahu, tak volající instruujeme, aby jej použili. Pokud je na místě více lidí, tak volajícího využíváme jako prostředníka, který rozdává úkoly dalším – někdo resuscituje, jiný zastavuje dopravu, další běží pro AED.
Někdy na místo přijíždí takzvaní first-respondeři. O koho se jedná?
To jsou naši vyškolení pomocníci, kteří umí poskytnout první pomoc, než na místo přijede posádka. Využíváme je hlavně v odlehlých oblastech a u nejzávažnějších případů. Takže se nelekejte, když jako první přijede někdo v civilu, případně hasič či policista.
Co je dobré dělat, když mi operátor sdělí, že vysílá sanitku?
Do příjezdu sanitky buďte u pacienta a sledujte jeho zdravotní stav. Pokud by došlo ke zhoršení, opět volejte. Sanitku pak nenechte projet bez povšimnutí. Buďte vidět, v noci rozsviťte. Abychom vás dobře identifikovali, ptáme se třeba i na oblečení či barvu auta. Pokud se jedná o příhodu v terénu, je dobré vyslat někoho na domluvenou křižovatku a tam čekat na příjezd sanitky a mávat.
Účastníky silničního provozu bych rád poprosil, aby dali řidičům sanitky najevo, že o nich vědí. To znamená, aby plynule zpomalili, zajeli ke krajnici a zapnuli výstražná světla. Nejhorší jsou řidiči, kteří neví, co dělat. Začnou zmatkovat, přejíždět do protisměru, zastavovat na horizontu či v zatáčkách, anebo prudce zabrzdí. Na dálnici pak průjezd velmi usnadní dodržování pravidel pro záchranářskou uličku.
Co je třeba mít připravené, když sanitka dorazí na místo?
Zní to banálně, ale kartičku pojištěnce, doklad totožnosti či alespoň rodné číslo. Dále seznam léků, které pacient pravidelně užívá. V případě zhoršení chronických obtíží posádce výrazně pomůže, pokud jim dáte zprávu od lékaře.
Blíží se léto. Jižní Čechy tak navštíví řada turistů. Máte pro ně nějaké rady?
Ať jsou zdraví a pobyt si nezpestřují nutností pomoci zdravotnické záchranné služby. Cyklisté ať na kole nosí přilbu. Motorkáři ať jsou opatrní, na rozdíl od řidičů aut je nechrání karoserie. Vodáci ať dodržují zásady pohybu na vodě. Alkohol na vodu, za volat ani za řídítka rozhodně nepatří.
A když už se něco stane, ať nejsou lhostejní. Když najdou ležícího či zraněného člověka, ať se zeptají, co se mu stalo, co potřebuje. V případě, že se rozhodnou volat 155, pak již poradíme, co mají dělat.
Letos slavíte úctyhodných třicet let u Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje. Většinu let jste pracoval jako záchranář. Nechybí vám práce záchranáře, zejména když slyšíte od kolegů dramatické příběhy s dobrým koncem?
Přiznám se, že po 25 letech toto přenechám mladším. Na práci záchranáře mě naplňovalo, když jsem mohl lidem pomoci. Z pozice operátora tak mohu tyto nabyté zkušenosti dále využívat při pomoci volajícím.
Například u pacientů s cévní mozkovou příhodou dostáváme velmi kvalitní zpětnou vazbu. MUDr. Martin Reiser z Centra vysoce specializované cerebrovaskulární péče českobudějovické nemocnice (KCC), se kterým úzce spolupracujeme, si vede podrobnou statistiku. Je povzbuzující vidět, že když my dobře zorganizujeme a poskytneme přednemocniční neodkladnou péči, pak může KCC na naši práci navázat specializovanou péčí a výrazně tak zlepšit prognózu těchto pacientů.
Rozhovor vedla
Ing. Veronika Dubská
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů
Číslo 112 je jednotné evropské telefonní číslo tísňového volání. V České republice je linka 112 obsluhována hasičským záchranným sborem. Pokud tedy potřebujete zdravotnickou záchrannou službu a zavoláte na číslo 112, dovoláte se k hasičům. Váš telefonát odtud proto musí být přepojen na linku 155, což představuje vždy jisté zdržení. Pokud zavoláte na linku 155, dovoláte se přímo na operační středisko zdravotnické záchranné služby a již v průběhu hovoru k vám vyjíždí potřebná pomoc. Zároveň vám naši operátoři, kteří jsou profesionální zdravotníci, dokážou poradit, jak poskytnout první pomoc do příjezdu záchranky.
Aplikace Záchranka
Mobilní aplikace Záchranka slouží k rychlému kontaktování zdravotnické záchranné služby. Po přidržení nouzového tlačítka po dobu tří vteřin dochází k odeslání nouzové zprávy s přesnou GPS polohou. Zároveň je standardním způsobem vytáčena tísňová linka 155. Vždy je potřeba vyčkat na spojení s operátorem linky 155.
Aplikace Záchranka v případě potřeby automaticky kontaktuje nejen zdravotnickou záchrannou službu, ale i horskou či vodní záchrannou službu. Umí předat data o zdravotním stavu volajícího, a to včetně užívaných léků a alergií či kontaktů na osoby blízké. Tyto údaje má uživatel možnost dopředu vyplnit v rámci nastavení.
