Rozhovor s Mgr. Jitkou Kosáčkovou, referentkou řízení krizové připravenosti - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Mgr. Jitka Kosáčková se od roku 2019 věnuje připravenosti nemocnice na krizové situace a mimořádné události. Dále se zabývá tím, jak jsou zpracovány havarijní a krizové plány, a podílí se i na aktualizacích traumatologického plánu. O její práci jsme si povídali už v rozhovoru v dubnu roku 2021, kdy ji zaměstnávalo krizové řízení týkající se pandemie a dalších souvisejících opatření. Vrátila se už k „standardní“ náplni práce? A co vlastně krizová připravenost znamená pro zaměstnance nemocnice?
Minulý rozhovor byl ukončen otázkou, k jakým úkolům se vrátíte po covidu. Mluvila jste o Programu na zvýšení ochrany měkkých cílů. O co vlastně jde?
Nemocnice je prostorem, který je otevřený a nachází se v něm velmi mnoho volně pohybujících se osob. Každá taková osoba může být potenciálním agresorem nebo obětí. Naším úkolem je minimalizovat situace, kdy by mohl agresor ohrozit návštěvníky, zaměstnance nebo majetek nemocnice. Z toho důvodu vznikají školení na ochranu měkkých cílů a také praktické nácviky, kdy si zaměstnanci svoji reakci na takové situace reálně vyzkouší.
Jakým způsobem zaměstnance školíte?
Každý stávající zaměstnanec Nemocnice České Budějovice, a.s., musel povinně projít školením, kde se dozvěděl, co to vlastně měkké cíle jsou, s čím by se tady v nemocnici mohl setkat a jak by se měl v takové situaci zachovat. Ve spolupráci s Policií České republiky jsme vytvořili video, které vzniklo při praktickém nácviku na Oddělení urgentního příjmu a Oddělení úrazové chirurgie. Toto video nyní používáme v rámci komplexního školení nových zaměstnanců v první den nástupu jako doplněk při školení každého nově přijatého zaměstnance.
Při plánování praktických nácviků vybíráme ta oddělení, která považujeme za ohroženější než jiná. Jsou to oddělení, u kterých už máme zkušenosti s drobnými incidenty a víme, že je pro ně pravděpodobnější, že nějaký incident znovu nastane. Do dnešního dne jsme provedli nácvik již na pěti nejexponovanějších odděleních.
Co se týče praktických nácviků, mluvily jsme spolu o tom, že každá situace je jiná. Dají se nějaká základní pravidla chování při krizové situaci zobecnit?
Na školeních naše zaměstnance učíme vnímat situaci na odděleních a všímat si nestandardního chování. Pokud by se někdo choval agresivněji, měli by se snažit konfliktům předejít komunikací, případně upozornit interní ostrahu. V případě již vzniklého konfliktu je pak základním a zásadním pravidlem: „Uteč, schovej se a bojuj.“ Každý zúčastněný by se měl především snažit ochránit svůj život, potažmo chránit životy pacientů.
Jak vítají zaměstnanci oddělení informaci o tom, že budou nacvičovat, jak reagovat při útoku agresora?
Primární reakcí zaměstnanců na oznámení, že takový nácvik proběhne, jsou obavy. Na druhou stranu si to chtějí vyzkoušet a jsou ochotni přijít i ve svém volnu, aby nemusel být omezen provoz daného oddělení.
Roli agresora při nácviku hraje vždy jeden z policistů. Oddělení je o skutečnosti, že nácvik proběhne, informováno předem a vybraní zaměstnanci jsou určeni jako figuranti, kteří mají dané pokyny – například kdo má utéct nebo kdo se má kam schovat. Ostatní zaměstnanci žádnou konkrétní úlohu nemají a je jen na nich, jak se zachovají. Nikdo ale předem neví, jak se bude agresor chovat, jestli bude mít zbraň a bude střílet, jestli vytáhne nůž a zaútočí na personál nebo jestli zaútočí na pacienty v čekárně.
Všechny ubezpečujeme, že nejde o žádné přezkušování, kde bychom zjišťovali pochybení jedince, ale spíše o prostředek ke zlepšení celého systému bezpečnosti. Dalo by se říct, že nácvik bereme jako hru, na jejímž základě vyhodnocujeme, jak se zaměstnanci zachovali, co případně selhalo, kde byly nějaké překážky a co je třeba zefektivnit.
Kromě nácviků s ohledem na měkké cíle trénujete také evakuace při případném požáru.
Ano, v loňském roce jsme společně s Referátem BOZP a PO měli možnost prověřit evakuační plány a účinnost požárních předpisů na devíti odděleních. Některé z nich i za přítomnosti techniky hasičského záchranného sboru. Při cvičení nám jde primárně o prověření, zda jsou evakuační trasy schůdné a správně značené a jaká je jejich průchodnost s postelí nebo s vozíkem.
Tyto nácviky považujeme za hodně přínosné, protože pomáhají zdokonalit některé postupy, díky kterým by mohlo být například opuštění budovy po únikových cestách rychlejší nebo by se díky nim zjednodušila evakuace pacientů. Sami zaměstnanci oddělení nám po praktické zkoušce dávají přínosné podněty, které samozřejmě vítáme, protože je naší snahou zvyšovat jejich bezpečnost i bezpečnost našich pacientů. Hasičský záchranný sbor zase vyhodnocuje součinnost našeho personálu a své časové možnosti – tedy za jak dlouho se na místo dostanou, za jak dlouho dokážou prostory evakuovat nebo jaká je přístupnost prostor.
S jakými složkami tedy při krizovém řízení spolupracujete?
Pokud dojde k požáru, spojíme se s hasičským záchranným sborem. Ti v danou chvíli spolupracují s vedoucím oddělení, který řídí evakuaci a od kterého si přebírají seznam osob na oddělení. Je tedy velmi důležité, aby měl personál přehled o tom, kolik zaměstnanců v daný čas na oddělení je.
Další spolupracující složkou je Policie České republiky, zejména Odbor služby pořádkové policie, který nám pomáhá připravovat a vyhodnocovat nácviky na měkké cíle. Zároveň si jejich zásahová jednotka při nácvicích zkouší situace, které mohou být náročnější. V loňském roce to byl například nácvik na Psychiatrickém oddělení.
Jaké jsou plány krizového řízení na tento rok?
Stejně jako v loňském roce, i letos plánujeme pokračovat v nácvicích evakuací při požáru, opět chceme provést alespoň dva nácviky na měkké cíle a ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou nově plánujeme i nácvik na radiační mimořádnou událost, tedy péči o ozářené osoby (příjem kontaminovaných pacientů) a obecně připravenost k reakci na vznik mimořádné události, která zahrnuje zdroj záření. Toto poslední zmíněné cvičení se bude týkat zejména Anesteziologicko-resuscitačního oddělení a Oddělení urgentního příjmu.
Mým cílem do budoucna je zároveň na všechna oddělení zajistit pořízení evakuačních podložek, které by byly součástí každého lůžka. Ty slouží jak ke snazší manipulaci s pacientem, tak i k rychlejšímu přesunu bez výrazných omezení v průběhu záchranné akce. V současné době jsou tyto podložky součástí lůžek pouze na některých odděleních. Hasičský záchranný sbor při nácviku možnost použití evakuačních podložek velmi kvitoval, takže věřím, že do budoucna se nám je podaří zajistit na každou lůžkovou stanici.
Při této příležitosti bych ráda poděkovala za spolupráci všem zainteresovaným klíčovým osobám, které se na připravenosti na krizové situace a mimořádné události podílejí, zejména panu Františkovi Zachařovi a panu Bc. Romanovi Schmidtovi z Referátu BOZP a PO a panu Richardovi Němečkovi z Informační a bezpečnostní služby. Děkuji za skvělou spolupráci také všem zaměstnancům z oddělení, na kterých nácviky proběhly, a také všem, které to teprve čeká, protože i samotná příprava je náročná na organizaci, zasahuje do provozu a vyžaduje velké úsilí, aby v průběhu nebyl ohrožen chod oddělení ani životy pacientů.
Rozhovor vedla:
Ing. Jana Duco, MBA
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů
Co jsou to měkké cíle?
Termín „měkké cíle“ (soft targets) není nikde přesně definován. Toto označení je bezpečnostní komunitou používáno pro označení míst s vysokou koncentrací osob a nízkou úrovní zabezpečení proti násilným útokům, která jsou vzhledem k této charakteristice vybírána jako cíl takovýchto útoků, typicky pak útoků teroristických.
Tím se liší měkké cíle od takzvaných „tvrdých cílů“ (hard targets), kterými jsou dobře chráněné a střežené cíle útoků (například některé státní objekty, vojenské objekty, objekty dalších bezpečnostních složek, ale i některé dobře chráněné či střežené nestátní či komerční objekty). Členění objektů na „soft targets“ a „hard targets“ je významné i z hlediska samotného přístupu k problematice zabezpečení, který vychází z optiky útočníků a jejich cíle, je zaměřen na pravděpodobnost útoku a nezkoumá pouze jeho dopad a význam pro společnost. Tento přístup je tedy v mnohém přínosný, neboť se zabývá ochranou subjektů, které by z hlediska tradičního pojetí protiteroristických opatření nebyly do těchto opatření zahrnuty – například komerční či komunitní subjekty, soukromé osoby a podobně.
