387 87 11 11
Víc než nemocnice.
30. 04. 2021

Mgr. Jitka Kosáčková: Jsem ráda, že mohu pomáhat a být užitečná

Rozhovor s Mgr. Jitkou Kosáčkovou, referentkou řízení krizové připravenosti - celý zpravodaj si můžete přečíst zde

Plnit funkci manažera krizové připravenosti je více než rok kvůli pandemii covid‑19 náročnější než kdykoliv dřív. V Nemocnici České Budějovice, a.s., ji od roku 2019 zastává Mgr. Jitka Kosáčková, která nyní působí i jako koordinátorka v českobudějovickém OČKOcentru.

 

_DSC3233.jpg (12.28 MB)

 

Od kdy pracujete v Nemocnici České Budějovice, a.s., a na jakou pozici jste nastoupila? 

Nastoupila jsem v listopadu 2019 na pozici manažera krizové připravenosti. Mým předchozím působištěm byl Český červený kříž, kde jsem pracovala jako vedoucí zdravotnictví a krizového řízení. Primárně jsem zajišťovala kurzy první pomoci pro děti i dospělé. Dále jsem se starala o nábor dárců krve. Díky tomu jsem už na Českém červeném kříži spolupracovala s Transfúzním oddělením Nemocnice České Budějovice, a.s. Po povodních v roce 2002 se má pracovní náplň transformovala spíše na oblast krizové připravenosti. Účastnila jsem se i zasedání krizových štábů Jihočeského kraje.

Jaké byly vaše první úkoly na nové pozici?

Bezprostředně po svém nástupu jsem se začala věnovat připravenosti nemocnice na krizové situace a mimořádné události. Dále tomu, jak jsou zpracovány havarijní a krizové plány. Například jsem se podílela na přípravě traumatologického plánu. Aktualizovala jsem rovněž kontakty v plánu spojení nebo dohody na evakuační centra. Naše nemocnice má smlouvu s 6 místy, která budou v případě evakuace jako evakuační centra fungovat. Můžeme zmínit například Sportovní halu Města České Budějovice, Základní školu v Rožnově či tělocvičnu na Rudolfově. Mým nejbližším spolupracovníkem, který mne do problematiky zasvětil, byl doc. MUDr. Jozef Filka, Ph.D. Ráda bych mu touto cestou vyjádřila velký dík, protože spolupráce s ním byla opravdu úžasná.

V českobudějovické nemocnici jste ale pracovala již v minulosti…

Ano. Pracovala jsem zde již před 30 lety, na Dětském oddělení jako zdravotní sestra. Za ta léta se nemocnice neuvěřitelně proměnila jak stavebně, tak organizačně i procesně. Krátce po svém nástupu, v lednu 2020, jste se pracovně přesunula… Ano, na počátku roku 2020, kdy jsme již registrovali situaci v Číně, jsem po domluvě s MUDr. Ivou Šípovou začala připravovat balíčky na vysoce nebezpečné nákazy. Spolupracovala jsem na tom s Infekčním oddělením v čele s panem primářem MUDr. Alešem Chrdlem a vrchní sestrou Bc. Janou Lískovcovou. Než jsme stačili celou věc dokončit, balíčky odeslat na určená oddělení, ochranné pracovní pomůcky nebyly na trhu k dostání. Vzalo to velmi rychlý spád a já jsem nabídla Infekčnímu oddělení svou pomoc. Začala jsem školit personál, jak správně používat ochranné pomůcky, jak se správně oblékat a svlékat. Mou osobní instruktáž následně nahradilo video, které natočil pan primář Aleš Chrdle. Téměř souběžně s tím se rozjelo první odběrové místo, které bylo umístěno vedle Infekčního oddělení, zde jsem pomáhala s administrativou.

Vzpomeňme na březen 2020. Vaše pracovní náplň se zcela proměnila, pracovala jste na Infekčním oddělení v době začínající pandemie, co vám běželo hlavou?

Bylo mi jasné, že se musím přeorientovat na jiný typ práce a být nápomocna tam, kde je to zapotřebí. Věděla jsem, že všechna cvičení, která jsme měli naplánovaná, se odkládají a řešíme pouze covid‑19. V listopadu loňského roku jsem se věnovala také agendě dobrovolníků.

Dobrovolnictví je populární téma. Jaký byl zájem ze strany veřejnosti?

Veliký. Všem, kteří pomáhali a chtěli pomáhat, ještě jednou velmi děkujeme. My jsme potřebovali především ty, kteří měli praxi ve zdravotnictví. Přijímali jsme tedy, díky vyhlášení pracovní povinnosti, především mediky a studenty zdravotnických škol.

Rok 2020 byl pro všechny velmi náročný. Jak byste ho popsala?

S tím, že budu muset být velmi flexibilní, jsem při nástupu do krajské nemocnice počítala. Byla jsem naopak velmi ráda, že mohu v tak složité době, kdy přichází nové dosud neznámé problémy, pomáhat.

V lednu letošního roku se rozjelo očkovací centrum v prostorách Výstaviště České Budějovice a.s. kde působíte jako koordinátorka. Kdy jste se dozvěděla, že bude vaším dalším pracovištěm OČKO?

Na konci loňského roku mne oslovil generální ředitel nemocnice MUDr. Ing. Michal Šnorek, Ph.D., s tím, že bych do celého procesu mohla být rovněž zapojena. Začala jsem tedy s organizací očkování zdravotníků a následně jsem byla přizvána k přípravám OČKA. Když jsem poprvé viděla prostory výstaviště, obávala jsem se jejich velikosti, díky níž působily nekomfortně. Dnes mohu zodpovědně říci, že je to místo maximálně funkční, do posledního detailu promyšlené. Podařilo se nám jej parádně „vymazlit“. Sžití se s tímto prostorem nebylo nakonec pro nikoho z nás problematické, ba naopak.

Popišme, prosím, denní provoz OČKA.

OČKOtým začíná svou směnu denně v 6:30. Přicházíme do práce kolem 6. hodiny a v tu dobu už na nás čekají první registrovaní zájemci o očkování. Lidé chodí stále dřív, než je nutné. Musíme tedy rychle nastartovat všechny počítače, systémy a především „check-in“, abychom začali opravdu na čas. První kontakt s budoucími očkovanými mají kolegové z českobudějovického výstaviště. Ti zajišťují ten první filtr. Ze seznamů, které jim připravíme, odškrtávají příchozí a předávají je dále kolegům, kteří je dle jména a času registrace vyvolávají mikrofony. Poté se zájemci o očkování přesouvají na přepážku, kde je vyřízena administrativa. Pakliže potřebuje dotyčný konzultaci lékaře, přechází do boxu „LÉKAŘ“, v opačném případě jde přímo do očkovacího boxu.

Můžete zmínit i další subjekty, které se na provozu OČKOcentra podílejí?

Jak jsem již uvedla, součástí týmu jsou vedle zaměstnanců Nemocnice České Budějovice, a.s., také zaměstnanci Výstaviště České Budějovice a.s. Dále nám pomáhali úředníci z Magistrátu města České Budějovice. Ty v současné době nahradili studenti zdravotnické školy. Stále s námi spolupracují úředníci krajského úřadu a příslušníci IZS, tedy zaměstnanci Policie ČR, hasičského záchranného sboru a zdravotnické záchranné služby. Celý očkovací proces pak uzavírají lékaři naší nemocnice, kteří očkovaným vydávají ambulantní zprávu. Těm, kteří absolvovali již druhou dávku, rovnou předají certifikát o očkování. Vedle výše uvedených pracovníků nám pomáhají i další kolegové. Například naše IT oddělení, které nám na místě poskytuje nepřetržitou IT podporu, zdravotníci, kteří se starají o ředění vakcín a očkování, stravovací provoz nám zase dodává obědy, Obchodní oddělení reaguje velmi ochotně a rychle při dodávání všeho, co potřebujeme k plynulému provozu.

Je něco, co provoz OČKA nějakým způsobem omezuje?

Ano. Bohužel řešíme výpadky centrálního systému. K naší velké lítosti nám ty systémy padají téměř každý den, data se neodesílají. Dělá nám to velké starosti. A my je pak dodatečně zadáváme ručně. V provozu to způsobuje zpoždění a čekání, což nás velice mrzí. Kdyby i ty centrální, státem zřízené, systémy fungovaly na 100 %, jsme maximálně funkční.

Vyučujete také na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity...

Ano, vyučuji v magisterském programu Civilní nouzová připravenost předmět Zásady zdravotnické pomoci při mimořádných událostech. Mým studentům předávám zkušenosti, které jsem získala při řešení krizových a mimořádných událostí. Kromě toho také vedu bakalářské práce.

Jak se vám daří skloubit profesní nápor a rodinný život?

Musím poděkovat manželovi, který je velmi tolerantní. Syny mám již dospělé. Mé práce si ale velmi váží a podporují mne. Přiznávám, že v posledním roce a půl byly okamžiky, kdy jsem se i já bála. O své blízké, o sebe. Dnes jsem již klidnější. Sama jsem jako zdravotník naočkovaná, takže pominul ten velký strach, například o mého tatínka, který je díkybohu už také naočkován. V této souvislosti musím zmínit zpětnou vazbu, které se nám v OČKU dostává. Slýcháme pochvaly za to, jak funguje provoz, jak to vše běží. Od rodin očkovaných se zase dozvídáme, jak jsou rádi, že mají své rodiče či blízké naočkované. Už se spolu budou moci zase bezpečně stýkat. Je vidět, že jsou díky tomu všichni veselejší a více v klidu.

K jakým úkolům se vrátíte po covidu?

Určitě bych ráda dokončila projekt: Program na zvýšení ochrany měkkých cílů v resortu zdravotnictví. Vloni se nám povedlo připravit dokumentaci, ale covid nám překazil už samotná školení a práci v terénu. Zásadní pro nás bude hlavně příprava personálu.

Rozhovor vedla
Bc. Iva Nováková, MBA
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů