Rozhovor s Prof. MUDr. Jiřím Gallem, Ph.D. Přednostou Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Významným hostem 1. Středoevropského kolenního osteotomického sympozia byl prof. MUDr. Jiří Gallo, Ph.D., přednosta Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který korekční osteotomickou sám absolvoval. Jsem rád, že si udělal čas na krátký rozhovor.
Pane profesore, jste předsedou České společnosti pro ortopedii a traumatologii pohybového aparátu. Zkuste prosím nejprve říci něco o vaší společnosti. Jaké má cíle, úkoly a čím právě žije?
Česká společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového aparátu je profesní organizací, která sdružuje ortopedy a odborníky z příbuzných oborů. Mezi hlavní úkoly společnosti patří sdružovat lidi, kteří dělají stejnou práci. Chceme členstvo propojovat, podporovat a stimulovat, a to ve všech myslitelných souvislostech. Jen namátkou uvedu kontinuální vzdělávání, novelizaci sazebníku výkonů, stanovování kritérií dobré klinické praxe, účast na smluvních jednáních, stanoviska k různým novinkám apod. A čím společnost momentálně žije? Už několik let se snažíme o kultivaci sazebníku výkonů, přesněji částí popisujících náš obor, kde jsou často zastaralé údaje, které rozhodně nejsou v souladu s moderní praxí našeho oboru tak, jak jej známe. Intenzivně se zabýváme také otázkami komunikace s členskou základnou, ale i s veřejností, protože nechceme být uzavřeným spolkem, nýbrž otevřenou profesní skupinou, která nejenže vnímá své problémy, ale umí také pružně reagovat na podněty pacientů i plátců zdravotní péče.
Co myslíte, že ve vztahu k ortopedii nejvíce zajímá laickou veřejnost?
To je těžká otázka. Odpověď závisí samozřejmě na tom, co kdo konkrétně hledá. Na internetu lze dohledat spoustu odkazů na nejrůznější léčebné postupy i operace. Pacienti si tak můžou získat řadu informací dopředu před vyšetřením a na ambulanci se někdy dožadují postupů, s nimiž nemusí mít jejich lékař žádnou zkušenost. Kdyby to bylo tak lehké, že si něco načtu a stanu se odborníkem… Ale vážně, asi nejvíce se dnes lidé zajímají o to, kdy se dostanou na řadu s operací – dlouhé čekací doby jsou v současnosti vážným problémem.
Může Česká společnost pro ortopedii a traumatologii pohybového ústrojí nějak ovlivnit délku čekání na ortopedické operace?
To bohužel nemůže, protože není přímým poskytovatelem léčebných služeb. Chci zdůraznit, že dlouhé čekací doby na základní výkony netrápí jen čekatele na výkon. U některých pacientů se může během času zhoršovat i lokální nález s ohledem na progresi onemocnění, například ve smyslu prohloubení zánětu, omezení hybnosti či ubývání kostního lůžka. Ze všech těchto i dalších důvodů se snažíme o maximální využívání sálových kapacit a odoperování co největšího počtu pacientů, což na druhou stranu vede k chronickému přetížení personálu, protože se momentálně potýkáme s nedostatkem sálového personálu. Překážek na cestě k úspěšnému řešení je však více.
Jak se stavíte k mediálně prezentovaným novinkám, které se čas od času objevují v tisku nebo v televizi?
Tyto příspěvky vnímám s rezervou. Často jde hlavně o zviditelnění pracoviště či inovátora, o jakousi chvilku slávy. Je to prosté. Na začátku obvykle chybí dlouhodobé výsledky či zkušenosti. Kdyby totiž tyto důkazy byly dostupné, pak by už nešlo o novinku, ale o postup, který se dlouho používá a máme s ním vynikající zkušenosti. Uvedu příklad: Velké naděje jsem vkládal do postupu podávání kmenových buněk do kloubu, respektive k úponům či ke šlachám. Nakonec se ukázalo, že v původní variantě nepůjde o průlomové řešení, protože je docela obtížné doložit spolehlivost, velikost a trvanlivost účinku podání směsi kmenových buněk. To samozřejmě neznamená, že bychom měli na pokrok rezignovat, anebo dokonce snižovat léčebný a preventivní potenciál výstupů regenerační medicíny. Spíše bude nutné požadovat od výrobců komplexnější a ověřenější řešení obsahující nosiče buněk, biologické stimuly a buňky schopné plnohodnotně nahrazovat cílovou strukturu – jako například kloubní chrupavku, část úponu či svalovou tkáň. Hlavně však bude nutné ověřovat výsledky v kvalitních studiích.
V roce 2022 vyšla nádherná kniha věnovaná infekcím pohybového aparátu, na které jste se společně se mnou a primářem Infekčního oddělení MUDr. Alešem Chrdlem podílel jako hlavní editor. Kniha vznikala v době pauzy vynucené koronavirovou pandemií. Jak jste se vy osobně během psaní cítil? Netrápily vás výčitky svědomí, že píšete knihu a práce vám stojí, že nemůžete operovat, nemůžete žít, jak jste byl zvyklý?
Po pravdě musím říci, že to byla záchrana. V jistém slova smyslu jde tedy o jeden z mála čistě pozitivních dopadů pandemie na životy ortopedů a dalších specialistů, protože jinak bylo skoro všechno špatně. Museli jsme zastavit péči o naše pacienty, neúnosně se nám prodloužily čekací doby na základní operace, lidé trpěli a my jsme jim nemohli pomoci. Do psaní jsem se asi stejně jako ostatní ponořil tak, že jsem přestal vnímat svět kolem sebe. Existuje pro to dokonce odborný termín „flow“ (proudění), které mě zcela pohltilo. Občas se mě však zmocňovala malomyslnost, jestli je správné v této pro lidstvo tak kritické době psát o infekcích v ortopedii, tedy přemýšlet o něčem jiném než o aktuálních úkolech. Říkal jsem si ale, že za normálního provozu by nám dílo nešlo tak od ruky, respektive bychom knihu psali s velkými prodlevami. Čili jsem si to nakonec dokázal sám pro sebe vcelku dobře odůvodnit.
Knihu vyšla vloni v červnu. Vy jste se však ze zdravotních důvodů slavnostního křtu této knihy nemohl zúčastnit. Můžete nám prozradit, proč jste nemohl přijet?
Ano. Velmi mě mrzelo, že jsem se křtu knihy nemohl zúčastnit osobně. Ceremonie se konala v překrásném prostředí klášterního kostela Obětování Panny Marie. Důvodem mé neúčasti byla reoperace kolena po osteotomii kosti holenní. Nedá se však říci, že jsem se křtu neúčastnil. Ano, fyzicky jsem přítomen nebyl, avšak dobře si pamatuji, že jsem 20. dubna 2022 byl od 16.00 hodin s celým týmem i přáteli v duchovním kontaktu, a dokonce jsem na dálku krátce promluvil. Vzpomínám si, že to byl zvláštní pocit, chyběla mi sice taková ta okamžitá zpětná vazba, protože jen tak mluvíte do telefonu, nikoho nevidíte, necítíte tu atmosféru na místě, ale na stranu druhou mě nic nerozptylovalo a řekl jsem, co jsem chtěl a cítil.
Setkáváme se na prvním středoevropském sympoziu o osteotomiích v oblasti kolena v Českých Budějovicích. Vy jste tyto operace prodělal na obou končetinách, na jedné dokonce s již zmiňovanou reoperací. Jaký je váš vztah k těmto operacím poté, co jste si je prožil?
To je zajímavá otázka. Momentálně jsem spokojený, od obou operací jsem nakonec získal to, co jsem očekával. Každý, kdo se dlouhou dobu zabývá endoprotézami, po čase zjistí, že jde sice o velmi účinné řešení, ale s komplikacemi, jejichž pravděpodobnost se s délkou sledování u každého pacienta, tedy nositele kloubní náhrady, postupně navyšuje. To znamená, že s tím, jak pacient stárne, je stále pravděpodobnější, že mu jeho kloubní náhrada selže. Proto bychom měli usilovat o co nejdelší prodloužení životnosti vlastního kloubu, a proto jsem vždy věřil a stále věřím, že má smysl provádět osteotomie kolena, ale i další operace zachovávající původní, nativní kloub. Na stranu druhou je třeba přiznat, že jsem se mnohem více začal zabývat nejen optimální indikací k této operaci, ale i konkrétním technickým řešením a komplikacemi, osteotomie v oblasti kolena jsem tedy určitě nezavrhl, ale mnohem více promýšlím jejich indikace a vlastní provedení.
Na tomto kongresu budete zastupovat pacienty. Není to pro vás zvláštní, když celý svůj profesní život stojíte na straně ortopedické?
Ano, budu zde hrát v dresu pacientů a jen doufám, že nezklamu. Na jednom místě se sejdou specialisté s dalšími ortopedy a budou upřesňovat důvody k osteotomiím, potenciální kontraindikace, budou probírat předoperační plánování, technické finesy, diskutovat o předoperační a pooperační péči, plánují se také ukázkové operace – a to vše slouží ve prospěch pacientů. Tady přece nemůžu chybět, vzhledem k tomu, že mám natrénováno a zkušenosti z obou týmů.
Rozhovor vedl:
MUDr. David Musil, Ph.D.
Ortopedické oddělení
Prof. MUDr. Jiří Gallo, Ph.D.
Přednosta Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc.
Po absolvování Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové se rozhodl věnovat ortopedii a první zkušenosti získal v nemocnici v Městě Albrechtice. V roce 1994 zakotvil na Ortopedické klinice Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde pracuje dosud. K jeho hlavním odborným zájmům patří především endoprotetika, v posledních několika letech se však hodně zabývá také osteoartrózou. Vedle práce ortopeda a výzkumu se věnuje i postgraduálnímu vzdělávání. Nyní předsedá České společnosti pro ortopedii a traumatologii pohybového aparátu. Profesor Gallo je ženatý, má dva syny. Ve volném čase se věnuje sportu, čte, poslouchá hudbu, chodí do kina a divadla. Rád také cestuje.
