10. 06. 2025

„Když pochopíte zákony a souvislosti, můžete potom dělat všestranně cokoliv.“

Rozhovor s manažerkou pro radiační ochranu Ing. Evou Zemanovou, Ph.D., MBA - celý zpravodaj si můžete přečíst zde

Ing. Eva Zemanová, Ph.D., MBA, od května loňského roku působí ve vedení českobudějovické nemocnice na pozici manažera pro radiační ochranu. Celý svůj profesní život se věnuje jaderné fyzice, chemii a radiační ochraně. I když nikdy neplánovala velkou kariéru, její práce v oblasti jaderné fyziky, chemie a radiační ochrany zanechala výraznou stopu – od výzkumu nanočástic až po vedení týmu v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni (IAEA). Více jak dvacet čtyři let působila ve Státním úřadě pro jadernou bezpečnost (SÚJB). A s energií pracuje i ve svém soukromém životě, například formou karate a tai-či.

Jak se stane, že mladou dívku začne zajímat zrovna jaderná fyzika?

Už na střední škole mne fascinovala fyzika, vesmír, tajemno, prostě vše, co souviselo s energií. Milovala jsem balet a gymnastiku. Vyzařují andělskou energii, i když jsem věděla, že je za ní neskutečné úsilí a dřina. V Českém Krumlově byly jen omezené možnosti dělat gymnastiku, a tak jsem svoji lásku k ní přetavila do karate. Je to podobné, zase jen čistá koncentrovaná energie. Karate mě vedlo cestou vnímání energie nejen teoreticky, ale i prakticky. Toužila jsem dozvědět se o podstatě všeho kolem nás, doslova se dostat k jádru věci. A tak jsem vystudovala Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze (FJFI). Protože o existenci FJFI jsem primárně neměla tušení a zajímala mne i medicína, udělala jsem přijímací zkoušky na 1. LF UK v Praze. Ale dříve než jsem nastoupila do 1. ročníku, dozvěděla jsem se o možnosti převést přihlášku na FJFI a ještě ten rok nastoupit tam. Věděla jsem, že je to škola, kde se mohu dozvědět všechno, co jsem potřebovala, a ještě víc.

Dostala jste v průběhu studia odpovědi na všechny své otázky?

Člověk se musel učit spoustu věcí, které mi tou dobou smysl ještě nedávaly. A právě o tom hledání smyslu a souvislostí to celé je. Když pochopíte zákony a souvislosti, můžete potom dělat všestranně cokoliv. Stejné principy aplikujete na různé věci - ve své podstatě, hloubce a upřímné aplikaci fungují všude. Nakonec mě vše dovedlo k tomu, co jsem hledala – k pochopení energie, i té životní. Ale to nebylo hned po absolvování FJFI. Tahle cesta nikde a nikdy nekončí.

Při studiu jsem se i nadále věnovala karate a hře na klavír. Kombinace studia a těchto dvou stálých zálib mi dávala pocit vnitřní harmonie. Fyzika mi přinášela důležité poznatky, klavír blaho na srdci a díky karate jsem cítila vnitřní energii, kterou mohu zaměřit na cokoliv je třeba. Důležité je udržovat její neustálý průtok, výdej a příjem. Jinak to nefunguje a zastaví se.

Kam směřovaly vaše kroky po absolvování vysoké školy?

Po ukončení FJFI jsem nastoupila do Ústavu biofyziky na 1. LF UK v Praze, vlastně tam, odkud jsem na počátku po přijímacích zkouškách odešla. Kruh se uzavřel, všechno dávalo smysl a věděla jsem, že jsem na správné cestě. Zase jsem směřovala k medicíně, teď už jako vědecký pracovník. Věnovala jsem se neutronové aktivační analýze (NAA) a stážovala v Ústavu jaderného výzkumu (ÚJV Řež, a.s.) v radiochemické laboratoři. Pomocí NAA jsme zjistili statisticky významnou korelaci mezi obsahem těžkých kovů v životním prostředí a diagnózami tisíce pacientů.

Po několika letech vědecké práce na 1. LF UK v Praze jsem se na mateřskou dovolenou vrátila zpět do jižních Čech. Přibližně šest let na MD jsem svoji energii směřovala ke svým synům a věděla jsem, že je chci prožít intenzivně a s láskou, protože už se nikdy nezopakují. V roce 2000 jsem pak nastoupila do Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Složila náročné inspektorské zkoušky a plnila samostatně funkci inspektorky radiační ochrany. Licencovala jsem a dozorovala všechny instituce v Jihočeském kraji, které používaly zdroje ionizujícího záření – od zubařů přes veterináře, radiodiagnostiky, nukleární medicínu a radioterapii až po průmyslové aplikace. Práce mne naplňovala, rozvíjela mé odborné znalosti a zkušenosti v terénu a propojovala mě s jednotlivými pracovišti a konkrétními osobami z daných oborů. Společným zájmem nás všech bylo správné nastavení radiační ochrany vůči zaměstnancům a pacientům a hledání řešení v rámci platné „atomové legislativy“. Radiační ochrana není statická, ale vyvíjí se v čase s novými fyzikálními poznatky a vědeckými přínosy. Takže bylo stále co studovat, objevovat a na kontrolovaných pracovištích přenášet do praxe.

Do českobudějovické nemocnice jste nechodila za prací jen jako inspektorka radiační ochrany.

Přesně tak. Do cesty mi přišlo něco výjimečně zajímavého, a tak jsem se zase pustila do výzkumu. Doslova do ruky se mi dostaly nanočástice Fullerenu C60. Byla to výzva. Začala jsem zkoumat jejich radioprotektivní potenciál, tedy zda mohou organismus ochránit před ionizujícím zářením. Testovala jsem ho na rybičkách Danio rerio (známá „zebřička“), které díky Fullerenu přežily dvojnásobnou dávku záření a úspěšně i toxikologické testy. Ozařovali jsme je tehdy vysokými dávkami lineárním urychlovačem na úseku radioterapie. Zároveň byl připravený roztok Fullerenu testován na rakovinových buňkách Hella ve spolupráci s PřF JU a byl prokázán jeho cytotoxický účinek. Zabíjel rakovinový nádor a chránil zdravé buňky. Krom toho byly prokázány i zhášecí vlastnosti Fullerenu pro schopnost vychytání volných radikálů. Papír impregnovaný tímto roztokem byl po vysušení nehořlavý. Výsledky byly průběžně publikovány v takřka dvaceti mezinárodních odborných časopisech, také na mezinárodních konferencích Nanocon, a v roce 2012 jsem obhájila doktorát.

Nelákalo vás pokračovat ve výzkumu dále a vyvinout tak třeba nový lék?

Cesta k aplikaci u pacientů, např. pro ochranu zdravých tkání při ozařování a zároveň destrukci nádorového objemu, je nesmírně náročná, dlouhá a drahá. Tady skončily moje možnosti. A to i časové. Stále jsem byla v roli inspektorky SÚJB a děla svoji práci tam.

V roce 2016 vám přišla do cesty další zajímavá práce, že?

Ano, uspěla jsem ve výběrovém řízení na pozici konzultanta a pak experta v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni (IAEA). Zde jsem byla lídrem týmu Japonců v mezinárodním projektu „Spolupráce IAEA a Fukušimské prefektury v oblasti monitorování a dekontaminace po fukušimské jaderné havárii“. Dekontaminace již byla tou dobou provedena, ale v této fázi IAEA garantovala měření a ověřování dat, aby veřejnost uvěřila, že dekontaminované oblasti jsou pro návrat obyvatel zcela bezpečné. Většina lidí evakuovaných z oblasti Fukušimy trpěla posttraumatickou poruchou, depresemi, strachem, ale i obezitou a alkoholismem. Ztratili důvěru ve vládu a Japonci ve spolupráci s IAEA hledali způsob, jak obyvatele ujistit, že návrat do postižených lokalit je bezpečný.

Vedla jste tým japonských vědců. Jaká to byla zkušenost?

Japonci jsou extrémně zdvořilí a milí, moc ráda na ně vzpomínám. Také mi připomínají karate. Pracovalo se nám velmi dobře. Po skončení mé pracovní smlouvy v IAEA mi přinesli dárek – obraz hory Fuji jako symbol síly a balanční panenku. Vysvětlili mi, že když panenka spadne, tak se vždycky postaví zpět. Vnímají ji jako svůj symbol doby, kdy se po havárii ve Fukušimě dokázali opět vrátit do své původní pozice.

Pracovat v renomované světové instituci musela být velmi obohacující zkušenost.

Je to zkušenost na celý život. Pracují tam nejchytřejší lidé světa, což všechny ohromně posouvá. Atmosféra je tam velmi přátelská, podporující, abyste mohl odvést co nejlepší práci. Měla jsem ve své práci velkou autonomii, přidělenou část tohoto projektu jsem řídila sama, mě řídil přímo ředitel Oddělení monitorování a generální ředitel IAEA. To ale s sebou neslo velkou zodpovědnost i stres. V práci jsem trávila zpravidla 12 hodin, pak jsem přišla na hotel a ještě v noci pracovala. Při tom všem jsem zastávala dálkově to nejdůležitější z práce na SÚJB, protože mi tam stále zůstal úvazek. Za to musím poděkovat vedení SÚJB, neboť mi umožnilo vykonávat obě práce najednou, abych se na SÚJB zase mohla vrátit. Bylo to velmi intenzivní, ale zároveň úžasné období. Poděkovat musím i manželovi a tehdy dospívajícím dětem, protože mě viděli jen o víkendech a všechno podstatné zvládli spolu. Studentům říkám, ať využijí šance a přihlásí se do IAEA na stáž. Bude to náročné, ale bude to stát za to. Mimochodem, od roku 2014 též přednáším na Zdravotně sociální fakultě JU v ČB radiační ochranu, dozimetrii, kontaminaci a podobné související předměty.

A jaká byla vaše cesta ke studium MBA?

V roce 2022 se mi naskytla příležitost studovat na Vysoké škole Jagiellońské v Toruni, kolega v SÚJB mě zlákal. A protože jsem se potřebovala odreagovat od rostoucí úředničiny, pustila jsem se do stále aktuálního tématu Analýza a řízení rizik vzniku radiologických událostí, tj. chybného ozáření pacienta na pracovišti radioterapie. Je to úzce spjato se systémem radiační ochrany, který pořád řešíme.

V loňském roce jste přestoupila z kontrolního úřadu do kontrolovaného subjektu. Nastoupila jste do českobudějovické nemocnice na pozici manažera pro radiační ochranu. Proč jste se rozhodla pro změnu?

Svoji práci inspektorky v SÚJB jsem dělala s osobním a profesním zájmem 24 let. SÚJB ale prošel minulý rok podstatnou resystemizací, s tím by bylo spojeno moje rutinní cestování za inspekcemi po celé republice. K tomu je SÚJB čím dál víc zaměřen na úřední činnosti, správní řízení, právo, dokumenty apod., a je to logické, protože je to primárně úřad. Cítila jsem, že všechno má své hranice, a spotřeba energie tímto způsobem mi už nevyhovovala. Je mi ctí, že mohu nyní pracovat pro tuto nemocnici, resp. pro holding Jihočeské nemocnice, a.s., působit nadále v jižních Čechách, pracovat s lidmi, které jsem potkávala při inspekcích a přenést zde své zkušenosti do praxe. Už ne jako inspektorka, ale jako kolegyně a manažer praktické realizace. To mi po těch letech přijde smysluplné. Ráda bych na tomto místě poděkovala za skvělou a produktivní spolupráci radiačním odborníkům z Radiologického oddělení, Onkologického oddělení a Oddělení nukleární medicíny, kteří vždy spolehlivě pracovali i v době, kdy jsme se potkávali při inspekcích. A samozřejmě děkuji vedení nemocnice za vstřícnost a pracovní podmínky, které nám k tomu všemu poskytuje.

V čem spočívá vaše práce?

Moje pracovní náplň je velmi obsáhlá. Pracuji ve vedení společnosti, tedy vykonávám poradní činnost v oblasti radiační ochrany pro management nemocnice, ale i ostatní nemocnice holdingu Jihočeské nemocnice, a.s., a to ve všech třech oborech – v radiodiagnostice, nukleární medicíně a radioterapii. Spolupracuji s radiologickými fyziky a dohlížejícími osobami jednotlivých oddělení, vedu je metodicky, ale i lektoruji a organizuji kurzy pro složení zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, kterou osoby vykonávající soustavný dohled nad radiační ochranou musí složit na SÚJB. Aktualizuji a reviduji dokumentaci pro povolenou činnost, která se musí udržovat v souladu s atomovým zákonem a zároveň se skutečným stavem, komunikuji se SÚJB, kdykoliv je třeba něco vyjednat nebo zaslat v rámci zákonných povinností. A také zastupuji nemocnici jako kontrolovanou osobu při kontrole SÚJB, resp. i ostatní nemocnice holdingu Jihočeské nemocnice, a.s. Snažím se vytvořit transparentní, co nejjednodušší a udržitelný systém vedení záznamů a evidence všech skutečností důležitých z hlediska radiační ochrany a metodicky sjednotit přístup na všech třech odděleních. Začleněna musí být i ostatní pracoviště, která pracují s RTG, jako je Kardiovaskulární a thorakální centrum, Urologie, Chirurgie, operační sály, interna a další. Všechna pracoviště musí v oblasti používání RTG a v radiační ochraně spolupracovat a já se snažím to koordinovat. Věřím, že manažerskou činností vytvářím dohlížejícím osobám a pracovištím se zdroji záření „právní bezpečí“, aby mohly pracovat v klidu a s jistotou, že je vše v souladu s požadavky atomového zákona, resp. zákona č. 373/2011 Sb. Pokud by inspektor SÚJB zjistil nedostatky, tj. přestupky, může ve správním řízení udělit pokutu až 1 milion Kč. Dohlížející osoby a radiologičtí fyzici mají velkou zodpovědnost a spoustu práce přímo na svých úsecích. Udržujeme společně kontakt s vyvíjející se radiační ochranou, legislativou a souvisejícími institucemi.

Aktuálně nemocnice získala dotaci na nový lineární urychlovač (LU), kterým se obmění jeden ze stávajících starších. S tím se pojí celá řada administrativních úkonů včetně žádosti o povolení tzv. fyzikálního provozu, tj. uvádění do provozu nového LU. Do loňského roku patřilo vydávání těchto povolení do mé pracovní náplně na SÚJB. Proto dokážu připravit tuto žádost a dokumentaci tak, aby prošla bez připomínek. Radiologickým fyzikům to poskytne prostor pro náročné činnosti spojené s instalací, měřením a zprovozněním. Povolení ke klinickému používání, tedy ozařování pacientů tímto typem LU jsem nemocnici v roce 2019 na SÚJB již vydávala, takže když zvládneme uvádění do provozu, můžeme klinický provoz spustit již bez správního řízení na základě platného povolení SÚJB. Tomu však bude ještě předcházet inspekce SÚJB.

Kolika zaměstnanců se radiační ochrana v českobudějovické nemocnici týká?

Radiačních pracovníků, tedy těch, kdo pracují se zdrojem ionizujícího zářením – ať už při diagnostických, nebo léčebných výkonech – je přibližně 600. Nesmíme zapomenout ani na Oddělení ústní a čelistní chirurgie (stomatologické RTG) a kostní denzitometrii. Jsou to radiologové, kardiologové, radiologičtí asistenti, fyzici, radiofarmaceuti, některé zdravotní sestry, chirurgové, stomatologové, ale i personál, který asistuje pacientovi při ozáření. Radiační pracovníky máme i na Transfúzním oddělení, kde je instalován mimotělový ozařovač krve. Tam se ale neozařují pacienti, jen krevní deriváty. Jako radiační pracovníci musí být nakonec zařazeny i uklízečky, aby mohly samostatně uklízet v kontrolovaném 8 Nemocniční zpravodaj Květen 2025 www.nemcb.cz 9 pásmu se zdrojem záření. Radiační pracovníci spadají do kategorií A nebo B podle obdržených osobních dávek nebo možnosti jejich obdržení. S tím vším se pojí poměrně rozsáhlá agenda a povinnosti plynoucí z atomového zákona.

Plánujete zavedení nějakých novinek?

Rozjeli jsme projekt zaměřený na instalaci a používání speciálního softwaru, nebo vyzkoušení několika, které by automaticky stahovaly data o dávce záření aplikované pacientovi při RTG vyšetření. Hodnocení pacientských dávek je povinností plynoucí z atomového zákona a slouží k průběžné optimalizaci ozáření pacienta. Veličiny pro hodnocení dávek zatím radiologičtí asistenti ručně přepisují do tabulek, které předávají fyzikům. Ačkoliv jsou všechna RTG zařízení již plně digitalizovaná, funkce možnosti exportu všech potřebných veličin jim chybí. Takový SW je už používán na RTG zde v Kardiocentru a na CT Onkologického oddělení a Oddělení nukleární medicíny díky dřívější iniciativě radiologických fyziků. Do budoucna je ale nezbytné používat SW na všech přibližně padesáti dalších RTG, které jsou instalované v naší nemocnici. Pokud by se nám podařilo vybraný software instalovat i v ostatních nemocnicích holdingu v Jižních Čechách, mohl by pak radiologický fyzik českobudějovické nemocnice počítat referenční hodnoty pro optimalizaci dávek na dálku i všem ostatním nemocnicím holdingu Jihočeské nemocnice, a.s. Nemusely by za tuto službu platit externím firmám a fyzikům. A vzájemná spolupráce nemocnic by jistě vedla k větším zkušenostem s optimalizací nastavení jednotlivých typů RTG. Zatím ale testujeme a zkoušíme free verzi SW i zapůjčený komerční SW a radiologičtí fyzici a radiologičtí asistenti mají těžkou hlavu s přenosem dat a funkčností. Děkuji jim všem za nasazení, bude to ještě mravenčí práce, ale nepostradatelný přínos do budoucna.

Čtete jako správný jaderný fyzik sci-fi?

Sci-fi spíše sleduji v televizi, když se rozhodnu, že už nebudu nic dělat. Tedy ani číst. Pokud je námětem fungování Země či vesmíru v rámci platných fyzikálních zákonů, baví mne přemýšlet nad tím, jestli by to takhle opravdu mohlo být. Fascinuje mě i téma černých děr. Myslím, že energie černé díry se může někde na druhém konci uvolňovat. Tam by mohl existovat paralelní vesmír. Anebo také nemusí existovat vůbec nic a je to jen forma virtuální reality našeho mozku. A to se zase dostáváme ke kvantové fyzice, která říká, že pro nás existuje jenom to, na co zaměříme pozornost. Vlastnosti, které vidíme, jsou jen v tu chvíli, ve které je pozorujeme. Díky očím, uším, hmatu a našemu mozku vnímáme jen určité frekvence, vidíme jen viditelné světlo. Některé vlastnosti za nás umí vidět přístroje s jinými detektory a softwarem, než máme my v hlavě. V každém případě, pozorovatel, který umí vnímat jiné frekvence, uvidí jiný obraz, jinou realitu…

Jinak mám ráda knížky autorů jako David R. Hawkins, M.D., Ph.D, který slučuje vědu, filozofii, neurochemii, medicínu i humor k popisu vysokých stavů vědomí. Nebo knihu od Stephena Hawkinga Teorie všeho: Původ a osud vesmíru. Prostě mám ráda oba „Hawkiny“. Zajímavá podoba jmen.

Jak jste naznačila v úvodu, energii se věnujete i svém volném čase. Jak konkrétně?

Pokud máte na mysli tai-či nebo karate, je to pohyb, který rozvíjí vyváženost energie v těle i v mysli.

Karate mi přineslo do života i některé moudrosti ze zen-buddhismu. KarateDo znamená cesta prázdné ruky. Doslova nic nemáte a prostě jdete. Za ničím se neženete, neočekáváte, nelpíte, necháváte vše protékat skrze sebe, přicházet a odcházet. Věříte, že co se nehodí, to odejde, a co má přijít, v pravou chvíli přijde a vždy je k něčemu dobré, i když se nám to třeba nelíbí. Všechno má svůj smysl. A to máme přijmout a prožít, jak nejlépe umíme.

V roce 2019 mi můj osmdesátiletý sensei (původem Indonésan) a prezident České federace tradičního karate Fudokan-Shotokan (ČFTKFS) vysvětlil, že mám založit svůj oddíl karate. Nazvala jsem ho indonésky, DAMAI di HATI. To znamená síla a klid v mysli i v srdci. Učím děti, aby nebyly nezdravě ctižádostivé, aby se nesnažily jen kvůli medaili či titulu mistra. To za rok nemusí platit. Ale aby v sobě nesly pokoru a věděly, že cesta je cíl. To, co děláme, musíme dělat vždy s čistým záměrem, nezištně, bezpodmínečně. Cíle, které vychází z našeho ega, jsou pomíjivé. Je třeba hledat své vnitřní já, naučit se rozlišovat, co nám prospívá a co škodí. To nás vede k vlastní spokojenosti a zdraví i prospěchu ostatních. Filozofie buddhismu říká: „Udělej, co můžeš pro svůj záměr, a pak se svého cíle vzdej, on pak přijde za tebou sám v pravý čas.“ A tak nám to funguje. Děcka to chápou, jsou úspěšná, zdokonalují se tělem i myslí. V listopadu 2024 jedna moje závodnice vyhrála mistrovství ČR v rámci ČFTKFS a nyní v dubnu 2025 se 6 mých závodníků účastnilo Mistrovství světa ITKF v Berlíně. Získali jsme 3 zlaté medaile, 4 stříbrné a jednu bronzovou. Hned na to jsme jeli na Mistrovství světa Fudokan karate WFK v Polsku. Tam jsme získali 3 bronzové a jednu stříbrnou medaili. Neplánovali jsme zpočátku takové úspěchy. Bylo to opravdu náročné, ale je to cesta. Otevřela se nám díky upřímnosti k tomu, co jsme začali. Ale zpět k radiační ochraně. Věřím, že stejně úspěšná cesta je před námi i v tomto oboru a v této nemocnici, kde jsou prioritou především pacienti. Být její součástí jako manažerka je pro mě vize smysluplného úsilí.

Ing. Veronika Dubská, Oddělení vnitřních a vnějších vztahů