Rozhovor se zahraničními stážisty na Oddělení Neurochirurgie - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Neurochirurgické oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., se v roce 2022 v rámci Světové federace neurochirurgických společností (World Federation of Neurosurgical Societes, WFNS) stalo oficiálním vzdělávacím centrem cévní neurochirurgie.
Jako první přijeli na měsíční stáž neurochirurgové Andres Eduardo Granados Fernádez, MD, z University Hospital of Maracaibove Venezuele (AG) a Emmanuelle Vargas Valenciano, MD, z Hospital México v San José na Kostarice (EV).
Na stáž jste přiletěli doslova z druhého konce světa. Proč jste se rozhodli pro stáž právě v Českých Budějovicích?
EV: Vždy jsem se zajímal o cévní neurochirurgii. Zaujalo mne, že stáž je zaměřena na pokročilé operační techniky, které u nás nikdo neprovádí. Účast na stáži vnímám jako velkou profesní příležitost. Abyste se stal opravdu dobrým mikrovaskulárním chirurgem, chce to léta tréninku. Ale v neurochirurgii je důležitý celý systém. Takže jsem byl zvědavý i na užitečné tipy od místních kolegů.
AG: Na stáž jsem se přihlásil ze dvou důvodů. Chtěl jsem prohloubit své znalosti v oblasti cévní neurochirurgie, konkrétně cévních bypassů. Druhým důvodem pak byl zájem blíže poznat evropský systém péče o neurochirurgické pacienty.
Jedná se o vaši první návštěvu České republiky? Jak se vám v Českých Budějovicích líbí?
EV: V České republice nejsem poprvé, před osmi lety jsem zde byl na svatební cestě. V Českých Budějovicích se mi moc líbí, lidé jsou velmi milí a přátelští. Všichni nás vřele přivítali. Každý se nám snaží pomoci, i když třeba nemluví anglicky.
AG: V Evropě jsem poprvé a musím přiznat, že před stáží jsem o České republice nevěděl vůbec nic. Je pro mne velkým a milým překvapením, jak jsou zde lidé přátelští. Ve Venezuele mají Evropané pověst velmi rezervovaných lidí. Opak je ale pravdou. Všichni jsou tu úžasní, každý mne zdraví:„Dobrý den.“ Je to opravdu krásná zkušenost.
EV: O víkendech se snažíme poznávat zajímavá místa v okolí. Navštívili jsme Český Krumlov, zámek Hluboká a udělali jsme si výlet i do Vídně. Zde mne uchvátila ničím nerušená hladina Dunaje. Na Kostarice jsou totiž všechny řeky velmi kamenité.
AG: Včera jsem si půjčil kolo a projel jsem si město, sledoval místní architekturu a lidi.
V nemocnici jste dva týdny. Jaký na vás udělala dojem?
AG: Jak jsem řekl, ještě před pár týdny jsem oČeské republice, natož o českobudějovické nemocnici, nevěděl vůbec nic. Když jsem přijel, zjistil jsem, že zdejší neurochirurgie patří k těm nejlepším na světě. Celý neurochirurgický tým je úžasný, pracuje doslova jak švýcarské hodinky. Je pro mne velkým zážitkem a inspirací vidět jej při práci.
Měli jsme možnost navštívit několik oddělení a musím říct, že českobudějovická nemocnice je skvělá. Máte zde špičkové odborníky, ať už se jedná o lékaře, sestry,nebotechniky a další.
Co je zajímavé, že navzdory obrovské vzdálenosti, která naše země dělí, máme mnoho společného – ve způsobu myšlení, řeči i chování.
EV: Se vším mohu jen souhlasit. Medicínaje zde na velmi vysoké úrovni.
Techniky, ve kterých jste se přijeli zdokonalovat, se využívají zejména u pacientů s mozkovou příhodou. Česká republika bohužel patří k zemím s nejvyšším počtem případů tohoto onemocnění. Jaká je situace u vás?
EV: Na Kostarice je počet pacientů s mrtvicí nižší. Máme ale také jinou demografickou strukturu, průměrný věk našich neurochirurgických pacientů je 40–45 let. Oproti České republice máme i menší kapacitu zdravotnického systému detekovat cévní výdutě předtím, než prasknou a způsobí krvácení.
AG:Při mrtvici hraje čas klíčovou roli. V tomto směru je situace ve Venezuele bohužel aktuálně velmi špatná. Kvůli situaci ve venezuelském zdravotnictví se například řadě pacientů s prasklou cévní výdutínedostane včasné péče a umírají.
Zmiňujete, že situace u vás není lehká. Můžete nám povědět více?
AG:Venezuela bývala prosperující zemí s dobrým zdravotnickým systémem, ale korupce v politice a ve zdravotnictvíbohuželpřivedla veřejné nemocnice k bankrotu. Lidé si tak musejí veškerý materiál potřebný k operacím sami sehnat a zaplatit. Pokud si to pacient nemůže dovolit, a to se týká i akutních operací, může dokonce zemřít.
Dosud zde byla tendence nedělat toho pro pacienta tolik, pokud si to nemůže dovolit. Což je velmi smutné a frustrující. Z celého srdce vám přeji, abyste nikdy nemuseli takové situaci způsobené korupcí čelit.
Nemůžeme změnit, jak naše vláda nastavila celkový rámec péče, ale můžeme se neustále snažit dělat to nejlepší pro naše pacienty. I to je jedním z důvodů, proč jsem zde. Ve Venezuele říkáme, že „chceme vidět i jiné ruce“. Což znamená do nejmenšího detailu pozorovat, jak dělají věci jinde. Je pro mne velmi inspirující sledovat, jak se věci mají správně dělat.
Pocházíte z pro nás exotických zemí. Můžete nám povědět, jak funguje zdravotnický systém a neurochirurgie ve vašich zemích?
EV: Systém veřejného zdravotního pojištění je velmi podobný. V porovnání s Českou republikou, kde máte přibližně 200 neurochirurgů, je ale počet lékařů na počet obyvatel na Kostarice výrazně nižší. Kostarika má na 5,5 milionu obyvatel tři neurochirurgická referenční centra, která jsou součástí velkých nemocnic. V dalších pěti nemocnicích jsou pak vždy maximálně dva neurochirurgové.
V České republice máte neurochirurgy specializující se výhradně na operace dětí. U nás tato specializace není. Neurochirurgové na Kostarice operují jak dospělé, tak děti.
Další rozdíl vidím zejména u neakutních zákroků, jako jsou například operace nezhoubných nádorů. U nás jsou čekací doby na takové zákroky výrazně delší.
AG: Ani ve Venezuele není specializace na dětskou neurochirurgii. Takže stejně jako Emmanuelle operuji dospělé i dětské pacienty. Maracaibo, kde pracuji, je s pěti miliony obyvatel největším městem ve Venezuele. Máme zde dvě velké nemocnice s neurochirurgickými odděleními – jedna je zaměřena na úrazy a druhá, ve které jsem si dělal svoji rezidenturu, je zaměřena na komplexní neurochirurgickou péči. Pak je zde ještě jedno malé pracoviště, kde se provádí jen základní neurochirurgické operace. Neurochirurgů je u nás také výrazně méně.
Můžete srovnat ještě technické vybavení a systém péče o neurochirurgické pacienty?
AG: V soukromé sféře je vybavení srovnatelné s vaším, ale pacienti si veškeré zákroky musí platit. Ve státních nemocnicích máme technické vybavení pro operace, ale materiál, jako jsou například cévní svorky a cokoli dalšího, si musí pacient hradit sám. Pacientovi seu nás dostane péče, která všakzdaleka není tak komplexní jako u vás. Například endovaskulární operace, které zajišťují zprůchodnění cév pomocí stentů, jsou ve Venezuele extrémně drahé. Cena se běžně pohybuje okolo 25 000 amerických dolarů. Levnější variantou je otevřená operace. Dříve se otevřené operace prováděly, jen pokud nebyla jiná varianta. Od roku 2016 však v našem městě bohužel nemáme žádné radiointervenční pracoviště, takže všichni pacienti podstupují otevřenou mikrochirurgickou operaci. Musíme prostě pacienty léčit s tím, co máme kdispozici. Možná to není vždy ta nejlepší možná léčba, ale je to to, co my lékaři můžeme udělat a co si pacient může dovolit.
Vysoká efektivita zdravotnípéče v České republice není zásluhou jen lékařů a sester, ale celého zdravotnického systému včetně záchranných složek, ambulantní sféry, ale například i programu prevence a osvěty.
EV:V České republice pozoruji velmi dobrou organizaci péče o pacienty s mrtvicí. Je to úžasné, jak jsou zde implementovány všechny protokoly a zdroje. Řídíte se nejnovějšími doporučenými postupy a všechny složky se snaží neustále zlepšovat. Všechno je tu velmi rychlé. Když se nezareaguje rychle, nejsou dobré výsledky. V mé zemi je u pacientů s mrtvicí velmi obtížné dosáhnout vysoké úrovně efektivity. Bohužel nemůžeme všem pacientům poskytnout tak vysokou úroveň péče.
AG: Jste si také velmi dobře vědomi kvality své práce. Dokážete dobře zhodnotit, zda se konkrétní postup udělal dobře, či nikoli. A to je velmi důležité. Zdejší lékaři disponují nejnovějšími dostupnými daty, podle kterých se rozhodují, jak postupovat. Což je pro pacienty vždy přínosné.
Na programu stáže je i technika mozkového bypassu, což je poměrně vzácná operace. Pacienti, u kterých je indikována, přicházejí náhle, operaci tudíž nelze plánovat. Už jste měli příležitost tuto operaci vidět?
EV: Zatím ne, ale pro mne je velkým přínosem i pochopení celého konceptua filozofie tohoto zákroku. Zdejší lékaři vymysleli způsob, jak pacientům s ischemickou mrtvicí rychle a efektivně pomoci. Jsem opravdu ohromen jejich technikou, procesem vývoje a tím, jak posouvají hranice. Doufám, že se tato technika v budoucnu rozšíří a bude pomáhat pacientům po celém světě.
V rámci stáže jsme měli možnost vidět a vyzkoušet si jiné speciální techniky, na které jsme se těšili. Diskutujeme i o některých kontroverzních odborných tématech. Oba jsme velmi vděční, že zde můžeme být a čerpat cenné zkušenosti. Vidět, jak jinde řeší problémy, kterým čelíme i my, je vždy přínosné. Velkým přínosem je pro mne také možnost blíže poznat zdejší systém práce.
AG:Pro mne je zajímavé vidět i rutinní zákroky a blíže nahlédnout do celého konceptu revaskularizačních operací. Nesoustředím se pouze na jednu operaci, snažím se být u všeho.
Už máte představu, jak získané zkušenosti využijete na svýcho dděleních?
EV:Viděl jsem tu spoustu zajímavých podnětů. Je toho hodně, co bych rád zlepšil. Mou velkou snahou bude optimalizace a zefektivnění některých procesů, jako je například řízení operačních sálů.
Dále bych chtěl zlepšit kooperaci s dalšími odborníky, speciálně neurology. V současné době se u nás staví iktové centrum. Měl jsem možnost poznat, jak je váš systém péče o pacienty s mrtvicí efektivní, a rád bych tento model přenesl i k nám.
AG:Vedení své nemocniceposílám průběžnézprávy. Rád vidím, že naše dětské sestry jsou na srovnatelné úrovni jako zdejší. To je pro mě i pro ně velmi cenný feedback. Vím ale o řadě oblastí, které bych na našem oddělení chtěl zlepšit. Rád bych to, co jsem zde viděl, adaptovalna naše podmínky. Ve Venezuele panuje velká rivalita mezi neurology a neurochirurgy. Medicína je ale týmová práce. Zejména co se týče péče o pacienty s mrtvicí. Rád bych proto do budoucna vybudoval tým složený z neurochirurgů, neurologů i radiologůa zlepšil tak péči o pacienty s mrtvicí.
Rád bych na našem oddělení také implementoval mikrochirurgickou embolektomii. Tento zákrok není tak drahý a tvoří poslední stupeň komplexní péče.
Zleva: Emanuelle Vargas, MD, Andres Granados,MD a MUDr. Marek Grubhoffer
________________________________________________________________________________
Organizátorem stáže a mentorem stážistů je lékař Neurochirurgického oddělení MUDr. Marek Grubhoffer.
Pane doktore, stážisté pějí na vaše oddělení a průběh stáže samou chválu. Jak jste s průběhem stáže spokojen vy?
Rád slyším, že jsou u nás zahraniční kolegové spokojeni. Je to naše první zkušenost s organizováním stáže, takže i my se učíme. Hlavním smyslem stáže je sdílet zkušenostia to se nám, myslím, daří.
Čeká nás ještě závěrečná část stáže, která bude věnována tréninku mikrovaskulárních technikv naší mikrovaskulární laboratoři v Biologickém centru Akademie věd České republiky. Trénink probíhá na laboratorních potkanech, což je nejefektivnější způsob, jak se učit techniku sešívání cév a nervů.
Oba lékaři od vás načerpali řadu zkušeností, které by rádi využili na svých odděleních. V čem je stáž přínosná pro vás jako organizátora?
Je pro nás velkým přínosem znát neurochirurgy po celém světě, protože sdílení zkušeností je v našem oboru velmi důležité. Na oddělení jsme všichni rádi, že jsme poznali nové kolegy, se kterými se vzájemně považujeme za přátele.
Plánujete v tomto roce ještě další stáže?
Určitě ano. Celkem by měly přijet ještě čtyři dvojice stážistů z nejrůznějších koutů světa, jako je například Bangladéš, Malajsieči Etiopie.
Rozhovor vedla:
Ing. Veronika Dubská
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů
