Zoubky dětí jsou zrcadlem péče rodičů i zubních lékařů

V době největší slávy Stomatologického oddělení českobudějovické nemocnice bylo jeho součástí několik ordinací se specializovaným zaměřením. Změny ve zdravotnickém systému po listopadu 1989 velmi významně zasáhly do existence a struktury oddělení. Původní komplexní péče se postupně rozpadla a jednotlivé podobory zubního lékařství se začaly z nemocničního prostředí vytrácet směrem do soukromých zdravotnických zařízení. Zánik jednotlivých podoborů znamenal i odchod příslušných odborníků.

Tento trend se nevyhnul ani dětské zubní ambulanci, která se zaměřovala právě na ošetřování dětských pacientů. Postupně docházelo k redukci poskytování zubní péče o dětské pacienty, kdy prevence a zubně lékařské výkony přešly plně do kompetence praktických zubních lékařů. Do nemocničního prostředí se začaly soustřeďovat pouze případy dětí s významným zdravotním rizikem, s tělesným či mentálním postižením a případy dětí, jejichž léčba přesahovala možnosti praktického zubního lékaře. Ošetření zde pak probíhala převážně v celkové narkóze.

Bohužel trend posledních let začal na naše pracoviště přivádět čím dál větší počet jinak zdravých pacientů různého věku (dospělé pacienty nevyjímaje), označovaných jako tzv. „neošetřitelní“. Čím dál častěji se setkáváme s malými zdravými pacienty, kteří již v útlém věku přichází s destruovanými dočasnými zuby, konzervativně již nezachranitelnými.

Často se tento stav přenáší i do stálého chrupu a tak není výjimkou, že vídáme mladé dospělé pacienty, jejichž chrup je v dezolátním stavu. Jedná se o důsledek několika faktorů, které se v různé míře kombinují.

     Následek zanedbané péčeo chrup v dětství, pacientka 25 let   

Panoramatický snímek pacientky

V domácím prostředí a rodičovském zázemí

1. Absence domácí zubní péče od prvních prořezaných zoubků
2. Nezájem, nedostatečná motivace nebo nízké povědomí rodičů o nutnosti prevence zubního kazu, absence či nedůsledné dodržování základní hygienických návyků stran orálního zdraví
3. Často vlastní negativní přístup k zubní prevenci a pravidelným návštěvám zubního lékaře, kdy děti přebírají vzor chování svých rodičů
4. Přespřílišná snaha rodičů umetat dětem cestičku a „ochraňovat“ je před nepříjemnými zážitky, což však může být kontraproduktivní.

Při vlastním ošetření dítěte

1. Vyhledání pomoci zubního lékaře až ve chvíli, kdy dítě má již bolestivý problém – často první návštěva dítěte u zubního lékaře se děje cestou zubní pohotovosti, což je samo o sobě stresorem – neznámé prostředí, neznámí lidé, často dlouhá čekací doba na ošetření, nedostatek času na ošetření, vlastní bolest, bohužel často bolestivé ošetření v zánětlivém terénu atd. Důsledkem je strach ze zubaře po zbytek života…
2. Velmi významnou roli hraje nedostatečná podpora dítěte rodičem/doprovázející osobou – dítěti se nesmí lhát (věty typu „neboj se, nic ti dělat nebudou“), dále je zásadní chybou před dítětem mluvit o vlastním strachu (např. „já se zubaře také hrozně bojím“) nebo se dokonce v ordinaci „hroutit“ – to vše dítě velmi intenzivně vnímá a pokud matka v ordinaci pláče a omdlévá, dítě to zákonitě vyhodnotí jako ohrožení a nemůžeme čekat jeho spolupráci. Podobně nevhodné jsou komentáře rodičů typu „on/ona se stejně ošetřit nenechá…“

Nelze však opominout ani faktory nezávislé na rodičích – faktory vnější, faktory zdravotnického systému

1. Za krok zpět považujeme zrušení školních preventivních pohlídek, které svého času dokázaly včas podchytit raná stádia zubních kazů u dětské populace, takže většina dětí byla i včas zubním lékařem ošetřena. Změnou systému byla tato odpovědnost přesunuta na bedra rodičů.
2. Přestože ošetření dětského pacienta spadá plně do kompetence praktického zubního lékaře, řada zubařů se této péči vyhýbá. Rodičům obvykle argumentují tím, že se dočasné zuby nespravují nebo že se děti vůbec neošetřují. Stav chrupu neřeší a spoléhají na to, že jejich práci za ně udělá někdo jiný – lékař zubní pohotovosti či lékař oddělení ÚČOCH
3. Tak trochu uměle navozená nedostupnost zubní péče s obtížným sháněním zubního lékaře

Důsledkem výše uvedeného bývá destruovaný chrup, nespolupracující dítě a rodič dožadující se často za dané situace neadekvátního nebo dokonce nereálného řešení.

Rady pro rodiče

• Prevence zubního kazu v podobě pravidelné ústní hygieny je potřeba zahájit ve chvíli, kdy se dítěti prořežou první zoubky (obvykle okolo 6 měsíců věku). V čištění zubů a následně v kontrole provádění zubní hygieny (případně dočišťování zubů rodičem) je potřeba pokračovat minimálně do 10 let věku, mnohdy i déle.
• Nejpozději do 2 let věku by mělo dítě poprvé navštívit zubního lékaře a následně dbát na pravidelné preventivní zubní prohlídky lékařem á ½ roku – tím si dítě zafixuje návyky, zvykne si na prostředí zubní ordinace, na zubní vyšetření a později i ošetření. Pokud je dítě bázlivější, je velmi vhodné domluvit si se zubním lékařem častější kontroly, nejlépe na konci pracovní doby.