387 87 11 11
Víc než nemocnice.
MUDr. Musilová vypráví o své zahraniční stáži - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Letošní říjen pro mě byl opět ve znamení zahraničního stážování. Naskytla se mi neuvěřitelná příležitost strávit celý měsíc na prestižním neurochirurgickém oddělení nemocnice Lenox Hill Hospital, která leží přímo v srdci Manhattanu. Oddělení vede energický a stále usměvavý profesor David Langer, který letos v dubnu navštívil naši nemocnici. Právě tento fakt a také má loňská stáž v USA přispěly k tomu, že jsem se mohla podívat do města, které nikdy nespí.
Central Park
A tak jsem na začátku října opět sbalila svoje dva velké kufry a vyrazila směr další dobrodružství. Přílet do New Yorku a první seznámení s městem pro mě bylo vskutku hektické. Vzhledem k tomu, že v New Yorku žije tolik lidí jako v celé naší republice, první dny jsem prožívala kulturní šok. Všudypřítomní lidé všech národností, hluk a absence respektování dopravních předpisů doprovázená používáním klaksonu (podle mě částečně i jen tak pro radost) mi ukázali tuto obrovskou metropoli ve všech barvách. Po zabydlení v apartmánu nedaleko Central Parku jsem hned druhý den ráno vyrazila na kliniku. Lenox Hill je poměrně malá nemocnice, najdete ji nedaleko Páté avenue. V posledních letech se proslavila zejména seriálem, který je ke zhlédnutí na platformě Netflix. Hned poté, co jsem konečně trefila správný vchod, mě mile překvapila vřelost celého personálu. Seznámila jsem se s profesorem Langerem a jeho týmem a rovnou jsme vyrazili za pacienty.
Empire State Building
Americký zdravotní systém je typický svou individualizovanou péčí, co se týče výběru ošetřujícího lékaře. To vidím asi jako hlavní rozdíl mezi jejich a naším zdravotním systémem. Lékaře si zde pacienti vybírají podle recenzí a objednávají se přímo k němu. První setkání probíhá v ambulanci, kde je probrán a navrhnut léčebný postup, a pokud pacient souhlasí, stará se o něj pouze daný lékař. Na našem oddělení jsme zvyklí přijít ráno do práce a projít vizitu na celém oddělení. V USA se lékaři starají jen o pacienty, které sami operují, a to v rámci péče předoperační i pooperační. Na oddělení je samozřejmostí neustálá přítomnost dalšího personálu – sestřiček, residentů (mladých lékařů bez atestace) a tzv. physician assistants, kteří jsou něco mezi sestrou a lékařem. Dalším rozdílem je i rozvržení pracovního týdne. Chirurg má většinou dva dny operační (pevně dané), které tráví téměř celé až do pozdních hodin na sále. Operační sál je třeba si předem pro své případy rezervovat. Další dva dny jsou v rámci ambulance, kam přicházejí noví či stávající pacienti, a poslední den, většinou pátek, je určený k dohánění restů, vědecké práci i výuce.
Na zdejším oddělení pracuje celkem sedm lékařů. Každý se specializuje na jinou část neurochirurgie. Měla jsem možnost strávit každý den s někým jiným, na sále či v ambulanci. Pracovní dny končily většinou kolem šesté hodiny večer, ale všechen čas strávený na klinice stál za to. S profesorem Langerem, který se specializuje na cévní neurochirurgii, jsem viděla provedení mozkového bypassu (spojky), ošetření aneuryzmatu (cévní výdutě), odstranění nádoru blízko mozkového kmene, ale i operace páteře.
Manhattan Socha svobody Socha svobody
Další pro mě zajímavou příležitostí bylo nahlédnutí do nám příbuzného oboru, a to intervenční radiologie. Každé pondělí jsem tak strávila na speciální angiolince, kde jsem měla možnost vidět ošetření aneuryzmatu přes tříslo pomocí katétru nebo třeba embolizaci (ucpání) tepny jako léčbu chronického subdurálního hematomu (krvácení pod plenu mozkovou).
Další zajímavostí, se kterou jsem se zde setkala, je i nově vznikající obor zvaný neuroplastika. Lékař má atestaci z neurochirurgie a zároveň i plastické chirurgie. Věnuje se většinou pacientům, u kterých došlo, nejčastěji v rámci onkologického onemocnění, k poškození kosti či kůže na hlavě. U těchto pacientů pak nejen odstraní nádorové ložisko, ale provede i plastiku tak, aby pacienti netrpěli kosmetickým stigmatem po náročných a často deformujících operacích. K tomu lékaři využívají počítačové modelování a 3D tisk, aby byli schopni pacientům vytvořit kostní ploténku přesně na míru.
Mezi další operační výkony, které jsem viděla, patří operace pro mozkové nádory, operace páteře a další. Na rozdíl od naší nemocnice není Lenox Hill traumacentrem, takže všechny úrazy hlavy a páteře jsou transferovány do nejbližší nemocnice.
Neméně důležitou součástí práce kliniky je výzkum, kdy má každý chirurg vlastní výzkumnou skupinu. Lékař John Boockvar, který je zástupcem profesora Langera, vede už několik let výzkum zaměřující se na glioblastom, vysoce maligní nádor mozku. Jeho nadšení pro věc bylo neskutečné. Každý den přicházel s novým nápadem, novou publikací či směrem, kam by se mohla léčba dál posouvat. Terapii vždy striktně individualizují a řídí dle genetických vlastností nádoru v úzké spolupráci s onkology a histopatology.
Brooklyn Bridge
Další z lékařů, Randy D’Amico, cílí svůj výzkum na využívání virtuální reality v rámci předoperačního plánování a následně i operací. Před operací nahrají snímky (nejčastěji z magnetické rezonance) do systému a prohlíží si nádor z každé strany, pozorují jeho vztah k okolním strukturám a plánují tak každý krok operace dopředu. Svoje myšlení posouvá i dál a snaží se do těchto hologramů (modely, které jsou vytvořeny virtuální realitou) implementovat i bílou hmotu – tedy část mozku, která je zodpovědná za přenos informací a kterou je během operace vždy potřeba chránit.
Profesor Langer se potom věnuje využívání ultrazvuku v neurochirurgii. Například pacienty, u kterých by hrozil rozvoj hydrocefalu (hromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách), vyšetřuje pouze ultrazvukem přes speciální krycí ploténky, které vkládá během operace místo kostní ploténky a které je možné prosvítit ultrazvukem. Minimalizuje tak potřebu CT vyšetření hlavy, tedy záření, ale i čas samotného vyšetření.
MUDr. Barbora Musilová, Jason Wick, MD (resident), Zoey Croft (research fellow), Jack Hops (instrumentační sestra na sále)
Dalším jeho projektem je tzv. PlayBack Health. Jedná se o počítačový program, který během ambulantního vyšetření nahrává rozhovor lékaře a pacienta společně se záznamem obrazovky se snímky z magnetické rezonance či CT. Nahrávka je následně zaslána pacientovi na e-mail a ten si potom doma v klidu může rozhovor znovu projít, případně ho ukázat rodině, aby společně probrali možnosti. Výzkum totiž ukázal, že bohužel až 70 % pacientů odchází z ambulance, aniž by si zapamatovali vše potřebné o svém zdravotním stavu a možnostech léčby – vzhledem k množství informací a stresu ze samotného pobytu na ambulanci. Celá klinika je perfektním zázemím pro lékaře, ale i studenty. Zároveň se mnou zde byli na stáži studenti z Itálie a Nizozemska. Za celý rok se tu vymění přes dvě stě zahraničních studentů a mladých lékařů. Místo nabízí prostor k vlastní práci, konverzacím odborným, ale i neodborným.
Opravdu všichni lékaři i sestry ke mně byli velice vstřícní a vždy s velkým nadšením odpovídali na mé zvídavé dotazy. Navíc na klinice aktuálně byli dva tzv. research fellows – jedná se o studenty, kteří jsou po střední škole a v dalším roce se chystají nastoupit na lékařskou fakultu. Většina z nich si nechává jeden rok před medicínou volný a tráví ho na oddělení, kam by v budoucnu chtěli nastoupit. Je to pro ně neskutečná příležitost, jak poznat chod oddělení, kolegy i samotný obor. Jejich hlavní náplní práce je především výzkum, psaní publikací, administrativní starost o pacienty, přítomnost na sále, ale také zajištění stáží pro další studenty a mladé lékaře. Myslím, že je to naprosto skvělá příležitost, jak získat ještě před zahájením studia medicíny perfektní znalosti o vysněném oboru. Z mé strany jim patří veliké díky, jelikož mi se vším pomohli. Ukázali mi, kde najdu tzv. scrubs (oblečení, ve kterém se chodí v nemocnici), poradili mi cestu na operační sál a zejména pak cestu do místní kantýny, kde se vydával oběd a kde byla i kavárna.
Hlavní vchod Lenox Hill Hospital
Mé víkendy v New Yorku byly ve znamení poznávání Manhattanu. A tak jsem první víkend vyrazila na prohlídku nedalekého, ale rozlehlého Central Parku. Překvapilo mě, že byl plný běžců, lidí na kole, na procházce, ale i umělců, rodin, psů a zejména zvídavých a občas až drzých veverek. Kdo by čekal, že alespoň v parku bude chvilku klid, ten by byl zklamaný. Ze všech stran byla slyšet hudba, křik, zahraniční turisté či malé, ale hlučné stánky s občerstvením. Další dny jsem se vydala poznávat řeky, které Manhattan obklopují. Na jedné straně se nachází řeka Hudson, dost široká na přistání letadla. Na druhé straně je pak East River, na které lze jako jeden ze způsobů dopravy využít trajekt.
Nevynechala jsem ani návštěvu slavné sochy Svobody na Liberty Island. Během cesty jsem sice přemýšlela, kolik lidí je potřeba k tomu, aby se loď potopila, nebo zda se skutečně překlopíme, zejména ve chvíli, kdy pouze z jedné strany lodi byl ten správný výhled. Celý výlet ale stál za to, majestátnost a krása stavby mi naštěstí pomohly zapomenout na ostatní polovinu světa, která se mnou na ostrov vyrazila.
MUDr. Barbora Musilová, David Langer, MD
Další víkendy jsem pak vyplnila procházkami po Brooklyn Bridge, Páté avenue a zpět přes Times Square a kolem Empire State Building. Upřímně mám pocit, že ani nebylo možné všechno a všechny v New Yorku vnímat. Město nabízí nepřeberné množství zábavy, ať už sportovní, kulturní, gastronomické, nebo jiné. Začala jsem souhlasit s myšlenkou, že New York není místo, ale je to pocit. Je plné neutuchající energie, lidí, života, a bohužel také švábů. :)
Zleva: Brianna Suff (research fellow), MUDr. Barbora Musilová, Zoey Croft (research fellow), Stephanie Bloom (physician assistant)
Ze stáže si odnáším nespočet nových znalostí, zážitků, ale i nové známosti z řad perfektních neurochirurgů a jejich týmů. Všichni ke mně byli vstřícní, snažili se mi předat maximum a s čímkoliv mi pomoci. Stáž mě v rámci neurochirurgie opět posunula, dodala mi novou motivaci a ukázala mi směry a možnosti, kam se dál vyvíjet a posouvat.
Nesmírné díky patří naší nemocnici, která mi absolvování stáže umožnila a podpořila mě. Dále bych ráda poděkovala našemu primáři doc. MUDr. Jiřímu Fiedlerovi, Ph.D., MBA i celému kolektivu neurochirurgie. V neposlední řadě chci poděkovat i své rodině, která se podobně jako minulý rok ujala kocoura Jarmila. Tentokrát mi ho vrátili jen o dvě až tři kila těžšího. :)
MUDr. Barbora Musilová Neurochirurgické oddělení