10. 07. 2025

Za každým vzorkem stojí týmová práce a lidská pečlivost

Rozhovor s vedoucí laborantkou Patologického oddělení Bc. Lenkou Dolejší - celý zpravodaj si můžete přečíst zde

Bc. Lenka Dolejší vede od loňského roku tým laborantů Patologického oddělení. Zde se zpracovávají a vyhodnocují vzorky tkání, což je klíčovým procesem léčby nádorových i nenádorových onemocnění. Jaká je cesta vzorku od jeho odebrání až k finálnímu výsledku a jak se na jeho zpracování podílí laborant, vysvětluje vedoucí laborantka v následujícím rozhovoru. 

Přibližte nám, prosím, úlohu Patologického oddělení a náplň práce laborantky.

Na naše oddělení směřuje veškerý odebraný biologický materiál určený ke zpracování – tzv. biopsie. Převážná většina materiálu je z naší nemocnice, dále k nám přichází i vzorky od odborných lékařů sídlících na poliklinikách a mimo město České Budějovice. Naše laboratoř také zpracovává tzv. nekropsie, které jsou odebírány zemřelým při zdravotních pitvách. 

Hlavním úkolem histologického laboranta je příprava vzorků z různých orgánů a tkání na histologické, případně další vyšetření. Znamená to zhotovovat z těchto vzorků kvalitní preparáty, které slouží lékaři patologovi k určení diagnózy. V tom nám pomáhají četné histologické techniky, které se neustále vyvíjejí a obohacují o nové metody.

Co vše je třeba se vzorkem udělat, než dojde k jeho finálnímu vyhodnocení lékařem?

Veškerý biologický materiál určený ke zpracování přichází na bioptický úsek do příjmové laboratoře. Zde je mu naší laborantkou přiděleno identifikační – bioptické – číslo a je zaevidován v Nemocničním informačním systému. Následně v tzv. příkrajovně lékař vizuálně zhodnotí materiál a odebere z něj tkáň, která je určena k dalšímu zpracování. Aby mohl lékař tkáň mikroskopicky vyšetřit, musí nejprve laborant vzorek zpracovat, což znamená řadu dalších speciálních na sebe navazujících kroků. Tkáň musí být nejprve správně a dostatečně fixovaná v 10% neutrálním pufrovaném formalinu, dále se musí odvodnit řadou etanolů, prosytit roztoky rozpouštědel a speciálním parafínem. Zalitím vzorku do parafínu vzniká tzv. parafínový bloček. Pomocí parafínu můžeme ze vzorku nakrájet velmi tenké řezy, které pak musíme nabarvit. Takto zpracovaný vzorek se nazývá preparát. Příprava preparátu je vždy týmová práce a vzorek zpravidla projde rukama všech laborantů. Každý má na starosti jinou část procesu a na těchto pozicích se každý den střídáme.

Na bioptický úsek pak navazují další části laboratoře. Máme laboratoř cytologickou, kde se zpracovávají veškeré cytologie a punkce (výplachy, výpotky, kartáčkové stěry, obsahy cyst…) nebo úplně malinké vzorky, které potřebují speciální zacházení – zpracovávají se formou cytobloku. V této laboratoři se také zpracovává veškerý materiál z našeho detašovaného pracoviště na Oddělením plicním – vzorky z bronchoskopií.

Potom je tu úsek imunohistochemický, tzv. IHC. Imunohistochemické barvení se používá k pokročilé diagnostice. Například stanovení přítomnosti tzv. proliferačního antigenu Ki67 je rutinním diagnostickým vyšetřením, které onkologům umožňuje zvolit optimální terapeutickou strategii, protože má u řady nádorů vztah k biologickému chování. Jiné vyšetření je vyšetření estrogenových a progesteronových receptorů v nádorech prsu, kde má jejich přítomnost význam nejen pro posouzení chování nádoru, ale hlavně pro volbu správné následné terapie. Pokud lékař zjistí, že potřebuje na vzorku dourčit další parametry, např. rozlišit jednotlivé typy některých nádorů, laborant nakrájí ze vzorku další řezy a barví je speciálními protilátkami, které prokazují přítomnost určitých znaků – antigenů. Tyto znaky pak určují typ nádoru a zároveň odpovídají na otázku, jaký druh léčby je vhodný a jaký nikoli.

Na úseku histochemickém vyšetřujeme nativní vzorky tkáně z Gastroenterologického oddělení a Dětského oddělení. Pomocí f luorescenčních metod zpracováváme excize z Kožního oddělení. Histochemie je histologická metoda, kterou ve vzorku tkáně prokazujeme přítomnost specifických látek nebo např. enzymatickou aktivitu.

Poslední je úsek molekulární patologie, který zajišťujeme částečně v našich prostorách a také v prostorách detašovaných na LMBG (laboratoř molekulární biologie a genetiky). Tato laboratoř se zabývá změnami na úrovni jednotlivých molekul DNA a RNA i speciální diagnostikou virových, bakteriálních a parazitárních onemocnění. 

Na jak tenké plátky vzorky krájíte?

Aby lékař mohl vzorek dobře zhodnotit, musí být tkáňový řez, tzv. preparát, velmi tenký. Buňky v něm obsažené by měly být ideálně v jedné vrstvě. Preparáty krájíme na speciálním přístroji – mikrotomu – na tloušťku 0,003–0,005 mm. Pro představu, lidský vlas má průměr přibližně 0,0040,009 mm. Vzorek pak přeneseme na teplou vodu, aby se dokonale napnul, a nabereme na podložní sklo. 

Součástí vašeho oddělení je i nekroptický úsek. Čemu se zde věnujete?

Zde se také provádí základní zpracování vzorků, stejně jako na úseku bioptickém. Rozdíl je v tom, že se jedná o vzorky získané z pitev. 

Na vašem oddělení provádíte i tzv. peroperační biopsie. O co se jedná?

Jedná se o vyšetření vzorku, které musíme nakrájet, obarvit a předložit ve velmi krátkém časovém úseku, v průběhu operace. Operatér odebere vzorek, který nevloží do fixační tekutiny, ale rychle odešle nativně do naší laboratoře. Zde laborant tkáň zmrazí, nakrájí a obarví. Patolog vzorek prohlédne pod mikroskopem a výsledek okamžitě volá na operační sál. Celý proces musí být hotový do 30 minut. Operatér pak na základě výsledku rozhodne o dalším postupu operace. Nejčastěji se tato biopsie využívá při operacích karcinomu prsu k vyšetření sentinelových a dalších uzlin nebo u resekčních linií odebíraných na stomatochirurgii nebo chirurgii, u karcinomů plic atd.

Narůstá počet vzorků, které musíte zpracovat?

Pořád se zvyšuje počet operací, což se odráží i ve velkém nárůstu vzorků, které k nám přicházejí a musíme je zpracovat. Proto jsme v loňském roce přijali další laboranty, abychom vše zvládali. Tomuto nárůstu jsme museli stavebně uzpůsobit i naše pracoviště, vytvořit další přikrajovací místo a reorganizovat práci. Práce histologického laboranta je pořád o pečlivé manuální práci, která nejde žádnou automatizací nahradit. 

Čekají vás další změny? 

V letošním roce nás čeká reakreditace laboratoře podle normy ČSN EN ISO 15189 ed.3/3023. Podle této nově platné normy jsme museli zpracovat zcela novou laboratorní příručku. Na to navazují i další změny v Standartních operačních postupech oddělení, ve formulářích i samotných pracovních postupech.

V budoucnu nás čeká kompletní digitalizace laboratoře – tzv. tracking systém. To zahrnuje sledování a řízení všech procesů zpracování materiálu od vstupu do laboratoře až po jeho archivaci. Máme velice propracovaný systém práce se vzorky, kdy jsou všechny vzorky při příjmu pečlivě označeny a během celého procesu v laboratoři několikrát kontrolovány, aby se zamezilo riziku jejich záměny. Tento postup bychom chtěli kompletně převést do digitální podoby. Samozřejmě sledujeme trendy a novinky, ať už se to týká přístrojového vybavení, spotřebního materiálu, nebo postupů, které se pak na našem oddělení snažíme implementovat. 

Jaké vzdělání musí mít zdravotní laborant? A podílíte se na jejich vzdělání?

Na středních zdravotnických školách je možné studovat obor Laboratorní asistent. Absolvent může pracovat v laboratoři, ale jen pod odborným dohledem. Proto většina těchto absolventů pokračuje dále ve studiu, např. na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v programu Laboratorní diagnostika. Další možností je i studium VOŠ v oboru diplomovaný zdravotní laborant. Laboranti z těchto programů mohou pracovat zcela samostatně, bez dozoru. Proto laboratorní asistenty, které máme na našem oddělení, vždy plně podporujeme v tom, aby vystudovali bakalářský obor. Když laborant získá na oddělení dostatečnou praxi, může si pak vzdělání rozšířit o specializační kurz zaměřený na histologii. Co se týče naší účasti na vzdělávání nových kolegů, chodí k nám jak středoškolští, tak i vysokoškolští studenti. Studenty 3. a 4. ročníků oboru laboratorní asistent, kteří k nám dochází na výuku, seznamujeme především s histologickou technikou. Představíme jim celý proces průchodu vzorku laboratoří a všechny jednotlivé kroky si i vyzkouší. U nás také skládají praktickou a teoretickou část maturitní zkoušky z předmětu histologie. Studenti ze Zdravotně sociální fakulty JČU k nám navíc chodí nejen na praxe, ale i na výuku.

Jak studenti reagují na vaše pracoviště? Nemají obavy například ze zápachu apod.?

Samozřejmě přicházejí s trochu zkreslenými informacemi. Stále je u veřejnosti v podvědomí, že největší částí naší práce jsou pitvy a materiál ze zemřelých. Exkurze na pitevně je pro ně pořád tím největším lákadlem. Ale již po pár vyučovacích hodinách pochopí hlavní smysl naší práce. Studenti na praxi přicházejí do kontaktu s již speciálně ošetřenými kousky tkáně, které jsou neinfekční a bez zápachu. Takže se není čeho bát. Myslím, že studentům se u nás líbí.

Jak jste se k práci patologického laboranta dostala vy?

Na střední zdravotnické škole mne zaujaly obory patologie a histologie, který velmi poutavě přednášela emeritní primářka Patologického oddělení MUDr. Jana Přádná. Na histologii se mi zalíbila různorodost práce i to, co vše lze z obarveného vzorku zjistit. Bohužel jsem patřila k silným maturitním ročníkům, takže po maturitě jsem místo v nemocnici nezískala. Nastoupila jsem tedy na Akademii věd ČR – Ústav půdní biologie a biogeochemie. Zde jsem se jako laborant podílela na grantovém výzkumu vlivu hnojení a chemického ošetřování polí na mnohonožky, což je hmyz, který se přirozeně vyskytuje v půdě.

Po dvou letech působení na Akademii věd jsem se dostala ke své vysněné práci laboranta na Patologickém oddělení. Postupně jsem prošla všemi úseky – imunohistochemickým, nekroptickým i bioptickým. 

Který úsek je vám nejbližší?

Všechny naše úseky jsou velmi zajímavé, každý má určité specifikum. Od laboranta to vyžaduje velkou preciznost. Obecně se mi na práci laboranta na našem oddělení líbí, že je to pořád různorodá manuální práce. Tím, jak se střídáme na jednotlivých pozicích, každý den je jiný. Za každým zpracovaným vzorkem je pečlivá práce celého kolektivu.  

Jak se změnil váš pracovní den jako vedoucí laborantky?Zvažovala jste, zda funkci přijmout?

Chvíli jsem nabídku opravdu zvažovala. Cítila jsem ovšem podporu kolektivu, takže jsem nabídku přijala. Moje předchůdkyně mi v začátcích pomohla. Nyní je hlavní náplní mé práce objednávání veškerého spotřebního materiálu, chemikálií, přístrojů pro laboratoř, oprav (co se týče poruch v budově nebo přístrojové techniky), vyplňování výkazů a cestovních dokladů, aktualizace různých dokumentů… Zabere mi to většinu času. I tak se snažím věnovat i laborantské práci, která mne stále baví a které se určitě nechci vzdát.