387 87 11 11
Víc než nemocnice.
Rozhovor s vedoucím klinickým farmaceutem PharmDr. Janem Dvořákem - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Klinický farmaceut se v nemocnici věnuje především pacientům, u kterých je zvýšené riziko lékového problému – například kvůli většímu množství užívaných léků či závažnému onemocnění. Ve spolupráci s lékaři a sestrami se snaží léčbu nastavit tak, aby přinesla co největší prospěch při co nejmenším riziku. Co vše jeho práce obnáší a jak mu při ní pomáhá nový software, vysvětluje vedoucí klinický farmaceut PharmDr. Jan Dvořák.
Představte nám profesi klinického farmaceuta.
Úkolem klinického farmaceuta je, aby léčba pacientů v nemocnici byla co nejefektivnější. Ve spolupráci s lékařem, v některých případech také se zdravotní sestrou, se snaží nastavit medikaci tak, aby z ní pacient co nejvíce profitoval a zároveň odpovídala jeho aktuálnímu i dlouhodobému zdravotnímu stavu. Zohledňuje například funkci ledvin a jater, lékové interakce nebo správné načasování podávání jednotlivých léčiv. Klinická farmacie je v České republice poměrně mladým oborem. Výrazněji se začala rozvíjet přibližně před patnácti lety, přičemž k většímu zapojení klinických farmaceutů do péče o pacienty dochází zejména v posledních osmi až deseti letech.
Klinické farmacii se v nemocnici věnujete čtyři. Jak si péči o pacienty rozdělujete?
V našem oboru rozlišujeme takzvanou systematickou a výběrovou klinicko-farmaceutickou péči. Systematická péče znamená, že klinický farmaceut zhodnotí každého pacienta na oddělení. V praxi se to daří naplňovat obtížně,
ale snažíme se tomu přiblížit. Já systematicky pokrývám onkologii a neurologii, kolegové mají na starosti další pracoviště. Při výběrové péči se farmaceut na základě stanovených kritérií zaměřuje především na pacienty, u kterých je vyšší riziko nějakého lékového problému.
V naší nemocnici ročně hospitalizujeme kolem 50 000 pacientů. Jak vyhledáváte pacienty, kteří potřebují vaši péči?
Nově využíváme program, který dokáže z nemocničního informačního systému získat, přečíst a do určité míry zanalyzovat informace o konkrétním pacientovi. Díky tomu se například rychleji zorientujeme v jeho medikaci. Vidíme, který lék užívá dlouhodobě, který dostal až během hospitalizace nebo který naopak nyní neužívá. Snáze tak posoudíme, co můžeme u pacienta očekávat, a pomáhá nám hledat souvislost mezi jeho aktuálním problémem a užívanými léky. Program nám také pomáhá rozdělit pacienty podle míry rizika, abychom se mohli přednostně věnovat těm rizikovějším. Výrazně nám ulehčuje i práci s dokumentací. Část podkladů předpřipraví a my je následně doplníme a vypracujeme doporučení odpovídající konkrétnímu pacientovi.
Můžete se díky úspoře času věnovat většímu počtu pacientů?
Určitě. Nyní za stejnou dobu zvládáme přibližně třikrát více pacientů. Dříve jsme například dokázali vyřešit problém pacienta a situaci konzultovat s lékařem, ale podklady jsme museli zpracovávat ručně. Na řádnou dokumentaci tak často zbývalo méně prostoru. Nyní máme velkou část podkladů předpřipravenou. Naším cílem není sedět v kanceláři a posílat doporučení pouze podle toho, co vidíme v dokumentaci. Velká část naší práce se odehrává přímo na odděleních, kde získáváme o pacientovi další důležité informace.
Setkáváte se tedy s pacienty osobně?
Velmi často. Ať už v rámci malé vizity s ošetřujícím lékařem, nebo velké vizity s primářem či vedením oddělení, případně pacienta navštívíme sami, pokud od něj potřebujeme získat podrobnější informace. 30 Nemocniční zpravodaj Září 2026 V lékovém záznamu například můžeme vidět, že má určitý lék užívat, ale z dalších výsledků usuzujeme, že tomu tak ve skutečnosti není. Typickým příkladem může být pacient, který má užívat léky na snížení cholesterolu, ale laboratorní výsledky tomu neodpovídají. Nemá pak smysl automaticky přidávat další medikaci, pokud zjistíme, že problém spočívá v tom, že předepsaný lék neužíval. Během studia farmacie na vysoké škole jsem se setkal s pojmem compliance, který vyjadřuje, do jaké míry pacient dodržuje léčebný plán. Tehdy mi připadal poměrně abstraktní. V praxi ale vidíme, kolik pacientů neužívá předepsané léky nebo je užívá v jiném schématu. Lékový záznam nebo seznam léčiv sám o sobě nestačí. Potřebujeme ověřit, zda pacient léky skutečně užívá a zda není ještě něco, co elektronické systémy nedokážou zachytit. Anamnéza proto zůstává velmi důležitým základem.
S pacientem pouze hovoříte, nebo jej i vyšetřujete?
Vyšetřovat pacienta může pouze lékař. Nás ale může zajímat například vyrážka nebo jiné tělesné projevy. Některé věci totiž zjistíte až ve chvíli, kdy před pacientem skutečně stojíte. Je vaše intervence jednorázová, nebo rizikového pacienta sledujete i v průběhu hospitalizace? Je to případ od případu. Jednou ze změn, na kterou často musíme reagovat, je změna pohyblivosti. Když se pacient po delším ležení začne zvedat, mohou pro něj začít být problematické například léky na krevní tlak, které mu do té doby obtíže nepůsobily. Právě v tom je systematická péče dynamická. Pacienta do určité míry sledujeme průběžně a reagujeme na změny jeho zdravotního stavu i na průběh léčby.
Kteří pacienti potřebují péči klinického farmaceuta nejčastěji?
Obecně platí, že čím rozsáhlejší medikaci pacient užívá, tím vyšší je pravděpodobnost nějakého lékového problému, například lékové interakce nebo nežádoucího účinku. Tento rizikový faktor, kdy pacient užívá větší množství léků, nazýváme polypragmazie. Nemusí přitom jít pouze o léky předepsané různými odborníky. Riziková kombinace se může objevit i v rámci léčby předepsané jedním lékařem, i když to nemusí automaticky znamenat problém. Někdy je taková kombinace dokonce záměrná. Pokud se ale na předepisování léků podílí více lékařů, může docházet k nevhodným kombinacím nebo duplicitám, kdy pacient užívá léky ze stejné skupiny nebo se stejnou účinnou látkou pod různými názvy. Dalšími rizikovými faktory jsou poruchy orgánů, které léčiva v organismu zpracovávají, tedy především jater a ledvin. Zvýšenou pozornost vyžadují například i pacienti v intenzivní péči nebo onkologičtí pacienti.
Když odhalíte lékový problém, jaké možnosti řešení máte?
Možnosti se vždy odvíjejí od konkrétní situace. Například u onkologických pacientů vycházíme z chemoterapeutického protokolu, který nabízí omezený prostor pro změny. Můžeme předpokládat, že určitý problém nastane, ale ne vždy máme důvod léčbu předem měnit. Podáme tedy standardní dávku a sledujeme případné nežádoucí účinky, které se u někoho mohou objevit dříve, u jiného později a u některých pacientů vůbec. Jsou tedy situace, kdy problém vidíme dopředu a snažíme se mu předejít. Jindy o možném problému víme, ale sledujeme, zda se projeví. Existují také situace, které předem odhadnout nedokážeme. Souvislost s léčivem pak hledáme až ve chvíli, kdy se problém objeví.
Může riziko souviset také s lékovou formou nebo způsobem podání?
Může, a to ponejvíce u pacientů, kteří nedostávají léčiva běžným způsobem, ale třeba sondou nebo vývodem přímo do žaludku. Takové podání často vyžaduje úpravu původní lékové formy. Naším úkolem je posoudit, zda tato úprava ovlivní chování léčiva v organismu, a pokud ano, jakým způsobem. Musíme zjistit, zda s takovou změnou můžeme pracovat, nebo jestli je potřeba najít jinou terapeutickou možnost, kterou technicky podat lze. Místo tablet tak můžeme například zvolit kapky s jiným dávkovacím schématem, podání léků do žíly nebo lékovou formu rozpustnou v ústech, pokud pacient není schopen polykat. I to je poměrně častou součástí naší práce. Posuzujete celé spektrum léčiv, která se v naší nemocnici používají. To vyžaduje velmi široké znalosti. To ano, ale stejně jako je to v mnoha dalších oborech, víme o některých léčivech (hlavně z námi pokrytých oborů) více a o některých spíše jen základní věci. V naší nemocnici používáme několik tisíc léků v různých lékových formách. Spoustu věcí víme z hlavy, ale zdaleka ne všechno, protože množství dostupných informací je obrovské. Prvním zdrojem jsou oficiálně schválené informace o léčivu, kde je popsáno, jak se s daným lékem správně zachází. Dalšími zdroji jsou odborná literatura a různé specializované databáze. U lékových interakcí například standardně pracujeme s licencovanou databází, která nás upozorní na možné vzájemné ovlivňování léčiv. Na nás pak je posoudit, zda můžeme danou kombinaci použít a zda pro konkrétního pacienta skutečně představuje riziko. Samotné upozornění z programu totiž ještě nemusí znamenat problém. Pacienta můžeme mít například pod cíleným monitoringem. Výsledek je proto vždy potřeba posoudit v kontextu jeho konkrétního zdravotního stavu.
Veřejná lékárna nabízí lékové poradenství. Jak se tato služba liší od péče klinického farmaceuta?
Lékové poradenství ve veřejné lékárně funguje už mnoho let a váže se na certifikát České lékárnické komory. Poskytují ho farmaceuti, kteří absolvovali příslušné certifikované školení. Pacient se na konzultaci objednává sám, pokud má pocit, že by pro něj mohla být užitečná. Tato služba je zpoplatněná. Konzultaci může pacient využít také na základě žádanky od praktického lékaře, ambulantního specialisty nebo nemocničního lékaře. Tato konzultace je bezplatná, resp. hrazená ze zdravotního pojištění. Výstup dostává lékař, který o konzultaci požádal, a na vyžádání i pacient.