06. 01. 2026

Skrze nos už umíme operovat i zhoubné nádory

Rozhovor s MUDr. Milanem Svobodou, který patří k výrazným osobnostem českobudějovické otorinolaryngologie - celý zpravodaj si můžete přečíst zde

MUDr. Milan Svoboda patří k výrazným osobnostem českobudějovické otorinolaryngologie. Většinu své čtyřicetileté kariéry se věnuje operacím nosu. V České republice patří k průkopníkům endonazální chirurgie. Principy a možnosti této metody pak vysvětluje v následujícím rozhovoru.

Jste průkopníkem endoskopické operativy vedlejších nosních dutin, byl jste dlouholetým předsedou rinologické sekce České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku ČLS JEP, spolupořadatelem Jihočeských ORL dnů a Dnů RAPPL. Ještě v českobudějovické vojenské nemocnici a také v té okresní jste byl primářem ORL oddělení. Co vás bavilo nejvíc?
Rinologie – a ta je společným jmenovatelem všeho, co jste vyjmenovala. Rinologie se zabývá diagnostikou a léčbou onemocnění nosu a vedlejších nosních dutin (VDN) a lební báze. Tento obor se v 90. letech začal ohromně rozvíjet. V roce 1992 jsem byl na stáži ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové u doc. MUDr. Jana Vokurky, CSc. Ten se jako první v České republice začal věnovat endonazální chirurgii, která umožňuje operace v nose a nosních dutinách přístupem přes nosní vchod. Tato technika mne nesmírně zaujala a začal jsem k panu docentovi dojíždět na kurzy. V začátcích jsme operovali jen nosní polypy a nezhoubné nádory v nose a nosních dutinách. Ale dnes už umíme touto technikou odoperovat takřka vše včetně zhoubných nádorů.

V roce 2004 jsme s nynějším primářem neurochirurgie doc. MUDr. Jiřím Fiedlerem, Ph.D., MBA, začali jako jedni z prvních v republice provádět tzv. kranionazální resekce nádorů, které z oblasti nosu prorůstaly až do nitrolebí. Vzpomínám si na naši první pacientku, které jsme takto operovali poměrně rozsáhlý nádor. Zákrok byl úspěšný a paní ke mně dodnes chodí na kontroly. Na rozdíl od dřívějších metod pacienti nemají jizvy v obličeji, výrazně klesla úmrtnost, počet komplikací a zkrátila se i doba hospitalizace.

Endonazální chirurgie otevřela nové možnosti při operacích hypofýzy. Ta leží hluboko v mozku na klínové kosti, která je nosními dutinami poměrně snadno přístupná. Operatér se tak dostane k hypofýze jednoduše vnitřkem nosu, aniž by musel postupovat složitější cestou. Zprvu jsme tyto operace prováděli společně s neurochirurgy – ORL operatér vytvořil přístup k nádoru a neurochirurg jej odstranil. Postupně jsme je do této techniky zasvěcovali a nyní již tyto operace provádějí samostatně.

Právě operace s přesahem mimo nosní dutiny považuji za vrchol operační rinologie. V začátcích jsme o tom ani nesnili. Museli jsme provádět velké zevní chirurgické zákroky, které obličej nevratně poškodily, zatímco dnes můžeme operovat i složité nádory a pacientům zachovat kvalitu života.

A pak mne velmi bavilo podílet se na organizování Jihočeských ORL dní a setkání RAPPL. ORL se dotýká i spousty dalších oborů. Před třiceti lety tak vznikla myšlenka uspořádat sjezd odborníků z oblastí rinologie, alergologie, plicního, praktického lékařství a lázeňství. Z počátečních písmen vznikl název RAPPL. Dnes tato akce patří k největším mezioborovým setkáním v České republice.

Do nemocnice jste nastoupil v roce 1984. Překvapil vás obor něčím? A jak se za těch více než 40 let proměnil?
Chtěl jsem vždycky dělat chirurgický obor. Na urologii, která se mi líbila, místo nebylo. Ale nabídli mi místo na ORL. Tak jsem si řekl, že to zkusím, i když jsem měl pocit, že je to spíše ambulantní obor, kde se řeší hlavně záněty uší a dutin. Pak jsem byl překvapen šíří operativy, která se na ORL dělá – od krku až po hlavu. I veřejnost si často myslí, že hlavně „trháme“ mandle, což je opravdu jednodušší výkon. Provádíme ale i rozsáhlé onkologické operace.

Od dob mých začátků se technologie, vyšetřovací metody a technika operování obrovsky posunuly dopředu. Bolestivé výkony jako např. operace dutin se provádí moderními technikami a zásadně v celkové anestezii. Pacienti si možná všimli, že vyšetřovací zrcátko s dírkou uprostřed, kterým jsme se dívali do uší a nosu, už nahradila moderní čelní světla.

Co jste krom svého nadšení pro věc potřeboval, abyste mohl již zmíněnou novou metodu – endonazální chirurgii – zavést v naší nemocnici?
Vlastně nic zásadního. Většinu potřebného instrumentária jsme již na oddělení měli a všichni jsme také měli dostatečné zkušenosti. Dříve totiž každý lékař uměl operovat všechny základní operace uší, nosu a krku. Jak říkal prof. MUDr. Ivan Hybášek, DrSc.: „Kvalita pracoviště se nepozná podle umění profesora, ale také podle toho, co umí ti ostatní.“ Zavedení této metody na oddělení tedy bylo poměrně snadné. A i když se někteří starší kolegové v rámci republiky k metodě stavěli skepticky, postupně ji přijala všechna pracoviště.

Často se v médiích objevují články, jak nejsou celebrity spokojeny s výsledkem operace nosu a jdou na reoperaci. Proč tomu tak je?
Nos dělá obličej – hraje zásadní roli v estetice obličeje. Nos je tvořen kostí a chrupavkami. Ty jsou velmi delikátní a jejich operace s sebou nese řadu úskalí. Například se může tkáň při hojení jizvit a pak může docházet k demodelaci tvaru nosu. Těch faktorů, které mohou ovlivnit tvar nosu, je – i mimo operování – celá řada.

Předáváte své dovednosti mladším lékařům?
Mladým lékařům rád předávám vše, co umím. V literatuře a na videích se můžete naučit lecčemu, ale operování je o detailech. Je velmi přínosné, když vám zkušenější kolega ukáže, jak to dělá on. Pak si můžete vybrat, co vám vyhovuje, a nalézt si postupně třeba i vlastní cestu.

Kde je podle vás při operování zdravá hranice mezi obavou a odvahou?
Musíte najít rovnováhu. S operováním jsem začínal na chirurgii, kde jsem se naučil základní operační postupy. Vždy je důležité přistupovat k operování s pokorou a zachovat si zdravou míru strachu a respektu, abyste se dokázali včas zastavit. Člověk si hlavně musí umět přiznat, že se něco nedaří, a snažit se to neprodleně napravit.

Na úrovni 200 až 300 provedených operací (v našem oboru se to takto uvádí) může mít operatér pocit, že už hodně zvládá. Ale není to tak. Potřebnou jistotu získá až tak po dvou tisících operací, nebo i více. Teprve pak operace, které mu ze začátku trvaly dvě hodiny, zvládne za polovinu času ve výborné kvalitě. Ale i tak je nutná pokora.

Pacienti si často stěžují na špatnou komunikaci lékařů. Jak ji vy vnímáte?
Celý život se snažím pacientům srozumitelně vysvětlovat, co jim je, jak bude léčba probíhat, jaké budou brát léky a proč a jaké můžou očekávat výsledky, případně jaké jsou jiné možnosti léčby. A to se snažím učit i mladší kolegy. Věřím, že když pacientovi vše dobře vysvětlím, je víc motivován dodržovat léčebný postup.

Při vytíženosti ORL ambulancí to musí být někdy dost náročné.
Problém je v tom, že naprostá většina pacientů by k nám do ambulance vůbec nemusela. Často přicházejí s pálením v krku, s bolestí či s mazem v uších apod., prostě se stavy, se kterými by se měli obrátit na svého obvodního lékaře nebo ambulantního specialistu. Je to systémový problém.

Jaká je vaše rada, když dítě začne bolet ucho?
Když dítě nemá horečku, doporučuji ledové obklady na kost za boltec a kapat nosní kapky tak, aby tekly až do nosohltanu. Tím se uvolňuje Eustachova trubice a dochází k ventilaci ucha. A dále dítěti dávat léky na bolest, jako je Paralen či Nurofen. To je postup, který zabere u většiny případů. Pokud se objeví horečka, je na místě vyhledat lékaře.

Rodiče bych chtěl uklidnit, že případné propíchnutí bubínku (tzv. paracentéza) není při správné indikaci chybné. Naopak propíchnutím dochází k rychlé úlevě od bolesti. Ani když bubínek praskne samovolně, nejsou na místě obavy z jeho poškození.

Podzim a zima jsou obdobím, kdy se rýmě vyhne málokdo. Co zde radíte?
Je běžné, že děti mají rýmu 6 měsíců v roce. To je u dětí, které chodí do školky, běžné a není třeba to řešit u specialisty. Nos je třeba proplachovat minerální vodou – nejlépe vlažnou Vincentkou. A když je nos ucpaný, střídat nosní kapky – Nasivin, Otrivin apod. – a dělat proplachy hypertonickým minerálním roztokem, který snižuje otok sliznice v nose. Pokud chcete nos pročistit, a nejen zvlhčovat, je nutné vodu aktivně nasát do nosu tak, aby vytekla do krku – a pak ji vyplivnout.

Jsou naopak stavy, které lidé podceňují?
Chrapot, zastřený hlas či bulka na krku mohou být projevy závažných nádorových onemocnění. Bohužel tyto příznaky řada lidí přehlíží a pak přicházejí k lékaři v již pokročilých stádiích nemoci.

Nádory v nose často nemají žádné příznaky. Potíže se projeví, až když je nádor velký. Proto je třeba být obezřetný a nebát se navštívit lékaře, když se objeví například jednostranné krvácení spojené s jednostrannou neprůchodností nosu. Naštěstí tyto nádory nejsou v porovnání s incidencí jiných nádorů příliš časté. Velmi závažné jsou pak záněty na krku. Častou příčinou bývá zánět zubů či mandlí. Zánět často postupuje velmi rychle a je i velmi bolestivý. Po fasciích se poměrně rychle rozšiřuje na krk a někdy i do mezihrudí. Je to velmi vážný stav, který je třeba rychle řešit, nebo může skončit fatálně.

Pracujete stále takřka na plný úvazek. Co vás na Vaší práci stále baví?
Pořád provádím všechny typy rinologických operací včetně plastik nosu, ale operuji například i složitější záněty u dětí. S primářem MUDr. Pavlem Střihavkou jsme začali vloni dělat tzv. prezervační rinoplastiku s použitím piezo-pilek. Plastika nosu se neobejde bez zásahu do nosní přepážky. Dříve se k tomu používala dlátka, dnes používáme tyto tenké pilky. Pilka využívá ultrazvukové vibrace o speciální frekvenci, díky které nařízne kost, ale nepoškodí sliznici. Operace nosu provádíme z funkčních i estetických důvodů. ORL je pro mne i po 40 letech stále pestrý a zajímavý obor, kde je pořád co objevovat.

Ing. Veronika Dubská Oddělení vnitřních a vnějších vztahů