06. 01. 2026

Poznání je jako nafukovací balonek. Čím víc jej nafouknete, tím větší plochou se dotýká neznámého

Rozhovor s náměstkem pro vědu a výzkum a předsedou Vědecké rady prof. MUDr. Mgr. Alanem Bulavou, Ph.D. - celý zpravodaj si můžete přečíst zde

Věda a výzkum jsou tradičně doménou fakultních nemocnic. Nicméně i českobudějovická nemocnice již radu let finančně podporuje své zaměstnance ve vědecké činnosti. Jaký je přínos vědy pro nemocnici a pacienty, vysvětluje náměstek pro vědu a výzkum a předseda Vědecké rady prof. MUDr. Mgr. Alan Bulava, Ph.D.

Pane profesore, jaká je úloha vědy v medicíně, respektive v nemocnici?
Věda a výzkum jsou kořením všech přírodovědných oborů včetně medicíny. V medicíně jde o to, namíchat ideální mix dobré klinické praxe, tedy kvalitní péče o pacienta, a vědy, která má být pro radost, nikoli pro starost. Věda se v tomto ohledu snaží posouvat hranice medicíny a odpovídat na otázky, na které dosud nemáme jasné odpovědi, kde nám chybí důkazy – říká se tomu evidence gap, znalostní mezera.

Poznání je jako nafukovací balonek. Pokud máte míru poznání nízkou, balonek je nafouknutý málo. Plocha, kterou se dotýká okolního světa, tedy míra neznámého, je malá. Když balonek nafouknete o něco víc, zvětší se jeho průměr. Když zvětšíte objem svého poznání, zároveň zvětšíte plochu, kterou se dotýká všeho neznámého okolo nás. Čím víc se snažíte posouvat hranice svého oboru a zvyšovat úroveň poznání, tím více neznámého se před vámi objevuje.

Zmínil jste, že vědou se snažíte vyplnit mezeru ve vědění. Znamená to, že i zpětně získáváte důkazy pro již běžně prováděné postupy?
Ano, to jsou takzvané konfirmační studie, které jsou v nemocnici běžnou součástí vědecké klinické praxe. Je naprosto běžné, že se zavedou určité postupy, které fungují. Postupně se pak rozšíří spektrum indikací, pacientů. A zpětně se pak získávají data, kterými se ověřuje správnost daného postupu.

A v tom spočívá význam vědy v nemocnici. Protože pokud se v nemocnici dělá věda kvalitně, poctivě a na vysoké úrovni (což je verifikováno tím, že výsledky výzkumu jsou pak publikovány v prestižních časopisech), je to jistou garancí toho, že řešitel projektu je v daném oboru právě na hraně poznání a je vybaven velkými teoretickými a praktickými znalostmi.

To asi nebude každý z oddělení.
Vědu z principu nemohou a ani nemusí dělat všichni z oddělení. Je dobré, když se podaří dobře namíchat tým podle Gaussovy křivky. Potřebujete lidi, kteří mají tah na branku a dělají kvalitně rutinní, ale dobrou medicínu, jenže nechtějí dělat vědu. Pak potřebujete zlatý střed. A pak lidi na opačné straně spektra, kteří mají geniální nápady, přicházejí s novými hypotézami a chtějí dělat jak vědu, tak následně i kliniku na špičkové úrovni. Ti jsou schopni na problémy nahlížet z úplně jiné perspektivy. Angličané proto mají hezký výraz – think out of the box. Dobré je mít mix aplikované klinické vědy, která řeší konkrétní neznámou otázku v oboru, a kombinovat ji se zručností lékaře. Šikovný klinik je pak schopen vědecké poznatky aplikovat. Díky tomu pak pacient získává nejlepší možnou péči. To je pádný důvod, proč má věda v nemocnici smysl.

Samozřejmě je legitimní, že menší či okresní nemocnice se vědě nevěnují – soustředí se na poskytování kvalitní běžné péče. Ale tento přístup nepatří do přemýšlení krajských nemocnic. Ty jsou v dnešní době často na úrovni nemocnic fakultních. Mají špičková specializovaná centra, kde se věnují nejnáročnějším diagnózám. Považuji za nefér, aby pacient dostal v krajské nemocnici méně kvalitní léčbu, protože se tam nepodporuje věda.

V medicíně je důležitá spolupráce. Jak je tomu ve vědě? Kdo je pro lékaře nejčastějším partnerem?
Záleží, jak je projekt komplexní. Výzkum může probíhat pouze v rámci oboru, kdy se každý lékař věnuje konkrétní otázce a koordinátor pak dává dohromady výsledky.

Nebo se může jednat o mezioborovou spolupráci. Typickým příkladem je neurologie a kardiologie, která má obrovský styčný potenciál. Všechny obory dnes mají velký přesah do technické sféry, umělé inteligence apod. V USA vytvořili predikční model umělé inteligence, který pouze na základě EKG zhodnotí, zda pacient trpí vážným srdečním onemocněním, např. srdeční amyloidózou. Tento model nyní ve spolupráci s IKEM ověřujeme na českých pacientech.

V medicíně je důležitá spolupráce. Jak je tomu ve vědě? Kdo je pro lékaře nejčastějším partnerem?
Záleží, jak je projekt komplexní. Výzkum může probíhat pouze v rámci oboru, kdy se každý lékař věnuje konkrétní otázce a koordinátor pak dává dohromady výsledky.

To jsou studie, které se již označují jako multicentrické. Jaký je jejich význam?
Je vždy přínosné, když spolupracuje vícero center, protože ve velkém vzorku se setřou rozdíly v kvalitě péče v jednotlivých nemocnicích a dostanete co nejvěrnější obraz široké klinické praxe. Typicky se tohoto využívá při hodnocení některých instrumentálních metod, jako jsou např. katétrové ablace arytmií, nekoronární intervence apod. Existují zákroky, které v úvodní fázi před širokým klinickým rozšířením provádí jen pár nejlepších operatérů na světě. Jejich úspěšnost je extrémně vysoká. Když ale tyto zákroky začnou provádět i průměrní operatéři, úspěšnost zákroku může v některých případech také dramaticky klesnout. A to není žádoucí. Cílem studií je tedy prokázat tzv. average size effect. Tedy to, že metoda je v dané indikaci přínosná, i když ji provede průměrný operatér v jakémkoli centru. Jinými slovy se to označuje jako externí validita postupu. Na základě výsledků takové studie pak mohou zdravotní pojišťovny nebo nemocnice lépe alokovat prostředky.

Výzkumy jsou tedy mnohovrstevnatá záležitost, která má komplexní dopady na pacienta, nemocnici i celý zdravotnický ekosystém.

Zmínil jste mezioborovou spolupráci s technickou sférou, často tedy přímo s výrobci. Jakou oni hrají ve výzkumu roli?
Zásadní. Průmysl je tahounem výzkumu. Potřebuje inovovat, testovat a prodávat svoje výrobky, ať už se jedná o léky, zdravotnický materiál, či přístroje. Časté a vědecky cenné jsou ale i tzv. investigator-initiated studie. V tomto případě jsou iniciátory studií zaměřených na konkrétní výrobky samotní lékaři, ale studie nejsou sponzorovány výrobcem ani není zde žádný komerční tlak. Jde jen o to, odpovědět na otázku, jak vylepšit dosavadní využití například přístroje. Tento výzkum má pro nemocnici obrovsky pozitivní dopad, protože aby bylo možné danou problematiku řešit, musí se celý tým dovzdělat a medicínsky posunout na tu nejvyšší možnou úroveň. A to je ten důvod, proč českobudějovická nemocnice, která je špičkovým zařízením, potřebuje, aby ideálně na všech odděleních probíhala věda a výzkum. Je to jedna z efektivních cest, jak udržet lékaře v nejlepší medicínské kondici.

Když se objeví nový lék, zpravidla trvá několik let, než je schváleno jeho použití. Jak je to s přenosem výsledků nemocničních výzkumů do praxe?
Ty nejzásadnější výsledky se uveřejňují v prestižních odborných časopisech. Čím větší má časopis impact faktor a rating, tím hodnotnější studie uveřejňuje. Každý obor pak má na světové i národní úrovni odborné společnosti a výbory. Výbory revidují stávající doporučené postupy – guidelines. Zjišťují, co vše bylo k tomuto tématu publikováno, jakým recenzním řízením data prošla a v jak prestižním časopise byla uveřejněna. Na základě toho pak upravují doporučené postupy, rozšiřují či zužují terapeutické indikace apod., případně je posunují v rámci tzv. indikačních tříd:

Indikační třída I např. znamená, že daný postup (či terapie) je indikován – má se provést. Indikační třída IIA znamená, že to má být zváženo, zatímco IIB, že to může být zváženo. Nakonec existuje třída III, že postup se v dané indikaci nedoporučuje.

Na základě těchto informací se pak lékař rozhoduje, jak bude konkrétního pacienta léčit. Je důležité, aby byl pacient v rozhodovacím procesu o léčbě aktivní. Každý jsme jiný, každý máme jiný pohled na věc. Někdo bude bez problémů celý život brát léky, někdo raději podstoupí zákrok, aby se lékům vyhnul.

Na pozici náměstka pro vědu a výzkum působíte pět let. Před třemi lety jste inicioval založení Fondu podpory vědeckovýzkumného rozvoje Nemocnice České Budějovice, a.s. Jak se daří podporovat vědu a jak úspěšné jsou dosavadní projekty?
Většina schválených projektů stále běží, protože jsou v průměru plánovány na dva až tři roky. Několik projektů již zaznamenalo řadu úspěchů a jejich výstupy byly publikovány v prestižních časopisech. Nejvíce projektů se zabývá kardiologií, neurologií, neurochirurgií, neonatologií, gynekologií a porodnictvím a oblastí výzkumu nádorových onemocnění nebo zpracování dat a telemedicíny.

Osobně jsem velmi rád, že nemocnice své zaměstnance takto finančně podporuje ve vědecké práci. Postupně se tak můžeme ve vědecké a přednáškové činnosti vyrovnat i fakultním nemocnicím. Když jsem nastupoval do funkce náměstka pro vědu a výzkum, bylo mým cílem podpořit lidi, které věda baví a kteří se chtějí pohybovat na hraně svého poznání. Mám pocit, že se nám to postupně daří.

Důležitou roli v podpoře vědy hrají primáři. Mnozí z nich, ale ne všichni, jsou již dnes naštěstí odborníci zvučných jmen, kteří mají za sebou bohatou publikační a přednáškovou činnost a jsou akceptováni českou i nadnárodní vědeckou komunitou. To je garance medicínské prosperity jednotlivých oddělení. Primáři zároveň podporují mladší kolegy v jejich vědeckém úsilí a mladí lékaři tak mají příklad, který může táhnout. A toho si velmi cením. Věda leckdy nemá na růžích ustláno ani v nemocničním prostředí.

V letošním roce jste opustil Kardiologické oddělení naší nemocnice a vrátil jste se do rodné Olomouce, kde působíte jako přednosta I. interní kliniky – kardiologické ve FN Olomouc. Jak si užíváte návrat domů?
Už to vlastně ani nevnímám jako návrat domů, protože v Českých Budějovicích jsem prožil takřka dvacet let. Byla to nejkrásnější část mého života. Takže nyní v Olomouci spíše zažívám reverzní kulturní šok. Jižní Čechy mám velmi rád a rád se sem vracím nejen ve vzpomínkách. Vedle pozice náměstka v českobudějovické nemocnici také dojíždím učit na Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity.

Ing. Veronika Dubská Oddělení vnitřních a vnějších vztahů