387 87 11 11
Víc než nemocnice.
Rozhovor s Bc. Annou Vrbovou, všeobecnou sestrou ze stanice JIP Infekčního oddělení - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Bc. Anna Vrbová a Bc. Veronika Papoušková, všeobecné sestry ze stanice JIP Infekčního oddělení, se do loňského ročníku kongresu Budějovice kazuistické přihlásily s kazuistikou zaměřenou na poměrně rutinní úkon - péči o periferní žilní kanylu. Svým sdělením zaujaly posluchače i odbornou porotu, a vyhrály tak první místo v sesterské sekci. Proč si i běžná kanyla zaslouží velkou pozornost a jak péče o ni ovlivňuje bezpečí pacienta, vysvětluje za autorské duo Bc. Anna Vrbová.
Můžete na úvod vysvětlit, k čemu se kanyla používá?
Periferní žilní kanyla je základním prostředkem pro nitrožilní podávání léků a hydrataci pacienta. Zavádí se zpravidla na horní končetinu. Slouží pro léčiva, která nelze podávat jinak než nitrožilně, a při léčbě akutních stavů, kdy je nutné léčivou látku dodat do těla co nejdříve. Péče o kanyly patří k základům ošetřovatelské péče. Sestry s nimi pracují každý den, pro řadu z nich je to rutinní záležitost. Přesto je třeba být neustále obezřetný a věnovat kanylám pozornost, protože i malé opomenutí může pacientovi způsobit velké problémy.
To byl případ pacientky, který jste popsaly v kazuistice?
Přesně tak. Jednalo se o pacientku trpící řadou chorob, která k nám byla přeložena k léčbě infekčního onemocnění. Při příjmu jsme si všimli zarudnutí a na dotek bolestivého otoku v okolí periferní žilní kanyly - tedy jasné známky infekce. Kanylu jsme proto okamžitě vytáhli a začali léčit infekci silnými antibiotiky. Místo zánětu jsme také ošetřovali protizánětlivými mastmi a chladili jsme jej. V tomto případě vše dopadlo dobře - infekci jsme podchytili včas a nedošlo k rozvoji dalších komplikací. Nicméně kvůli špatnému stavu žil již nebylo možné znovu kanylu zavést a pacientce musel být zaveden centrální žilní katétr, což zásadně změnilo plán péče.
Jaké jsou zásady péče o kanylu, aby se předešlo rozvoji komplikací?
Základem je důkladná dezinfekce místa vpichu při zavádění kanyly. Dezinfekční přípravek musí na kůži zcela zaschnout. Vydezinfikovaného místa se již dále nedotýkáme, aby se nekontaminovalo. Kanyly je nutné v šestihodinových intervalech proplachovat a kontrolovat jejich průchodnost. Zásadní je včas reagovat na jakékoli náznaky infekce. V takovém případě musíme kanylu okamžitě vyjmout a zavést novou kanylu na jiné místo. Pokud novou kanylu zavádíme na stejnou končetinu, volíme místo vpichu vždy nad oblastí počínající infekce.
Velkou roli hraje také správné ředění antibiotik. Příliš koncentrovaná antibiotika mohou dráždit cévní stěnu a způsobit komplikace.
Může pacient nějak přispět ke správné péči o kanylu?
Určitě. Základem je udržovat okolí kanyly čisté, nevyhýbat se mu při hygieně. Kanyla se fixuje průhlednou náplastí. Pokud se náplast odlepuje nebo pokud pacient začne v místě vpichu pociťovat štípání, pálení či bolest, je třeba o tom informovat ošetřující personál. Někdy jde o mechanické podráždění, jindy mohou být na vině podávané léky. Vždy je však třeba na to upozornit.
Pokud pacient cítí v místě vpichu mírný chlad, je to v naprostém pořádku. Roztoky podávané kanylou do cévního řečiště mají totiž pokojovou teplotu, tedy teplotu o několik stupňů nižší, než je ta tělesná.
Zleva: Bc. Anna Vrbová a Bc. Veronika Papoušková
V práci všeobecné sestry jste se našla. Co vás k ní přivedlo?
Jako dítě jsem byla v nemocnici několikrát na operaci a sestřičky se o mě vždycky moc hezky staraly. Vzpomínám si, jak jsme po večerech společně sledovaly Československo hledá Superstar. To byl pro mě silný zážitek. Díky nim jsem se tam navzdory všemu cítila hezky. Tehdy jsem se rozhodla, že chci být sestřičkou.
Pracujete na Infekčním oddělení. Je to obor, který vás vždy lákal?
Byla to náhoda. Na Infekční oddělení jsem nastoupila jako studentka na výpomoc v březnu 2020, když zemi zasáhla covidová pandemie. První pocity byly šílené. Měla jsem velký strach o zdraví své i svých blízkých. V té době nikdo nevěděl, co může nákaza způsobit. Postupně ale strach opadl a práce mě začala opravdu bavit. Pak ale přišla druhá vlna. Viděla jsem umírat mladé pacienty, kteří byli relativně zdraví, doma na ně čekala rodina. To pro mě bylo psychicky velmi náročné období. Zpětně jsem ale za tuto zkušenost ráda, protože díky ní jsem objevila kouzlo intenzivní medicíny.
Co vás na intenzivní ošetřovatelské péči baví?
Ten drive a nepředvídatelnost. Když jdu do práce, nevím, co se ten den stane, o jaké pacienty a v jakých stavech budeme pečovat. Na stanici JIP jich máme ve srovnání se standardní stanicí na starost méně, protože jejich stav vyžaduje nepřetržité sledování a velmi intenzivní péči. Díky tomu jsme s nimi v úzkém kontaktu a můžeme rychle reagovat na každou změnu. A právě to mě baví - propojení odborné ošetřovatelské péče s péčí lidskou.
Jaké jsou nejčastější diagnózy pacientů na JIP?
Infekční onemocnění mají obvykle sezónní charakter. Od jara do podzimu je to zejména klíšťová encefalitida. A od podzimu do jara pečujeme hlavně o pacienty se sezónní chřipkou nebo dalšími respiračními infekcemi. Celoročně pak přicházejí pacienti s infekcemi pohybového aparátu a neuroinfekcemi. Další skupinou jsou pak pacienti s infekčními onemocněními přenosnými krví, jako je například HIV či hepatitida.
Jak péče o vysoce infekční pacienty vlastně probíhá?
Základem je přesně nastavený režim péče. U každého pacienta volíme ochranné pomůcky a postupy podle diagnózy a způsobu přenosu infekce. Standardně používáme ústenky, respirátory a rukavice. Pokud hrozí kontakt s tělními tekutinami, doplňujeme také ochranné zástěry nebo pláště. Důležitou roli hraje hygiena rukou, dezinfekce pomůcek a jasná organizace péče. Díky tomu chráníme pacienta, ostatní pacienty a sami sebe a zároveň můžeme bezpečně zajistit potřebnou léčbu.
Když se ohlédnete za vaším vítězstvím na kongresu BUDĚJOVICE KAZUISTICKÉ, čekala jste takový úspěch?
Vůbec ne. Byl to pro mne obrovský šok, protože samotnou by mě ani nenapadlo se přihlásit. Podnět přišel od našeho primáře MUDr. Aleše Chrdleho, Ph.D. Společně s kolegyní Veronikou Papouškovou jsme tedy zpracovaly kazuistiku a přihlásily se do programu. Kongresu jsem se kvůli studijním povinnostem nemohla zúčastnit, naše sdělení tak prezentovala kolegyně. Neměly jsme žádné ambice na umístění, proto jsme se nezúčastnily ani večerního vyhlášení výsledků. O tom, že jsme se umístily na prvním místě, jsme se dozvěděly až druhý den od naší vrchní sestry Bc. Jany Lískovcové.
Plánujete se zúčastnit i dalšího ročníku kongresu?
Ráda bych, ale zatím to nechávám otevřené. Témat, která bychom mohly zpracovat a byla by obohacením i pro kolegy z jiných oborů, máme dost.
Bc. Anna Vrbová je absolventkou Střední zdravotnické školy v Táboře. Na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vystudovala obor všeobecná sestra. V květnu letošního roku dokončila specializační vzdělávání v oboru anesteziologicko-resuscitační intenzivní péče (ARIP). Ráda by dokončila magisterské studium, které kvůli pandemii covidu přerušila. Do českobudějovické nemocnice nastoupila v roce 2020 na Infekční oddělení. V současné době pracuje na stanici jednotky intenzivní péče. Svůj volný čas nejraději stráví s rodinou, procházkami s pejskem či relaxem u moře.
Ing. Veronika Dubská
Oddělení vnitřních a vnějších vztahů