387 87 11 11
Víc než nemocnice.
Rozhovor s kardioložkou, sportovní lékařkou a šéflékařkou MS v ledním hokeji žen MUDr. Klárou Staškovou - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Přesně takto hodnotilo šampionát, který proběhl v dubnu v Českých Budějovicích, vedení zúčastněných reprezentačních týmů i vrcholní představitelé Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF). Nemalou zásluhu na tomto úspěchu měl i tým lékařů v čele s lékařkou Kardiologického oddělní a sportovní lékařkou Klárou Staškovou. Paní doktorku, která zastávala roli šéflékařky šampionátu, jsme požádali, aby nám přiblížila organizaci zdravotnického zajištění tak rozsáhlé akce.
Jaká byla vaše cesta k pozici vedoucí lékařky šampionátu?
Mou specializací je vedle kardiologie také tělovýchovné lékařství – od roku 2020 působím jako klubový lékař extraligového týmu HC Motor. Z tohoto pohledu – konání akce v Budějovicích, znalost prostředí, úzký kontakt s managementem klubu – nebylo mé jmenování šéflékařkou šampionátu náhodné. Přesto mě telefonát zhruba 8 měsíců před samotnou akcí od viceprezidenta Českého svazu ledního hokeje (ČSLH) a místopředsedy IIHF Petra Břízy zaskočil. Počáteční obavu vystřídalo nadšení a výzvu jsem přijala – tehdy jsem se naivně domnívala, že mým hlavním a nejnáročnějším úkolem bude postavit tým lékařů (traumatologů a ortopedů), kteří šampionát pokryjí.
Velmi záhy se nicméně ukázalo, že složit tým bylo tím „nejjednodušším a nejpříjemnějším“ aspektem celého podniku. Tímto bych ráda poděkovala kolegům za jejich mimořádné nasazení a vyzdvihla jejich profesionální přístup a skvělou spolupráci. Členy týmu byli MUDr. Daniel Mahovský, MUDr. Jakub Krček, MUDr. Jakub Šlapák, MUDr. Jakub Chyňava (Oddělení úrazové chirurgie), MUDr. Filip Krejčí, MUDr. Richard Český, MUDr. Daniel Šebestík (Ortopedické oddělení) a MUDr. David László (Chirurgické oddělení).
TEST GAME, neboli technická generálka zvukových, světelných a obrazových
efektů v aréně před zahájením mistrovství světa v ledním hokeji
Co se nakonec ukázalo jako obtížnější úkol?
Po celou dobu šampionátu, od ranních hodin do konce programu, byla vyžadována má přítomnost jakožto šéflékaře a také přítomnost dvou dalších lékařů – pro hlavní a tréninkovou arénu. Abychom dokázali své úkoly plnit zodpovědně a efektivně, bylo třeba sladit činnost všech „zdravotnických“ subjektů: ZZS JČK (Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje), Českého červeného kříže a jednotlivých týmových lékařů, vše pod kritickým dohledem Medical Supervisor IIHF.
Samostatnou kapitolou je spolupráce s naší nemocnicí – k té se ještě vrátím. Právě zajištění koordinace všech složek bylo tím vůbec nejtěžším. Každá zúčastněná strana má své (rozdílné) postupy a zkušenosti s masovými akcemi, tato však bylo povahou i rozsahem naprosto výjimečná. Mým úkolem proto bylo vymezit kompetence, definovat role a způsob spolupráce v každém z možných scénářů, které mohou nastat. To vše v souladu s obecnými protokoly IIHF, které bylo nutné adaptovat na naše podmínky. Byly to doslova měsíce příprav a vyjednávání, které byly završeny nácvikem a simulací nejsložitějších scénářů, do kterých se zapojily všechny subjekty.
Přes občasná neporozumění jsme se nakonec dobrali k efektivnímu modelu spolupráce – v této souvislosti musím poděkovat vedení Jihočeského kraje za podporu a vstřícnost v jednání.
Členové organizačního výboru (OC) a moji spolupracovníci – strůjci úspěchu celého šampionátu
Zleva: prezident OC a viceprezident ČSLH Petr Bříza, generální sekretář turnaje Jiří Šindler, zástupkyně generálního sekretáře turnaje a generální manažerka ženské hokejové reprezentace Tereza Sadilová, sportovní manažeři ČSLH Markéta Mlíkovská a Jan Rachota
Vaše role tedy zahrnovala poměrně velké množství administrativy.
Je to tak. Byla to především role manažerská, se kterou se pojily hodiny ryze administrativní agendy, komunikace jak dovnitř týmu, tak směrem k IIHF, k manažerům a lékařům jednotlivých reprezentací. Formálním výstupem pak byl detailní manuál představující organizaci zdravotnického zajištění akce, a to i v širším kontextu zdravotnického systému a legislativy ČR (úhrada čerpané péče apod.). Každý z týmů byl vybaven přesnými informacemi, jak postupovat v případě nutnosti čerpání zdravotnických služeb (od telefonních čísel až po orientační plány arény nebo umístění stěžejních ambulancí v NCB).
Zmínila jste „speciální“ model spolupráce s českobudějovickou nemocnicí.
Spolupráce v takovém rozsahu by nebyla možná bez podpory vedení nemocnice – především generálního ředitele nemocnice MUDr. Ing. Michala Šnorka, Ph.D. Šlo mimo jiné o prestiž naší nemocnice, proto jsem s jeho souhlasem oslovila některé primáře a se stěžejními odděleními (zejména
Oddělení úrazové chirurgie, Radiologické oddělení, Oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie) jsme nastavili proces péče o pacienty tak, abychom zamezili případným nedorozuměním a neefektivitám. A právě profesionální přístup a rychlost odbavení byla obdivována a vyzdvihována manažery a lékaři všech týmů, kteří naše služby potřebovali – za to patří obrovský dík a poklona nejen primářům, ale
veškerému personálu nemocnice!
Mému domovskému pracovišti, Oddělení úrazové chirurgie a vedení Centrální sterilizace musím poděkovat za zapůjčení nemalé části vybavení pro vyšetřovny na stadionu.
Vyšetřovny v hlavní a tréninkové aréně byly vybaveny dle předpisů IIHF. Poskytovaly zázemí pro menší chirurgické zákroky, disponovaly sofistikovanými fixačními pomůckami, přístrojovou technikou i léčivy určenými k injekční aplikaci
Náplní vaší práce byla tedy i logistika a zajištění dostatečného materiálního vybavení?
Ano, ve spolupráci s kolegy jsme museli nadefinovat a odhadnout množství nejen potřebného spotřebního materiálu, ale i sofistikovaných fixací a přístrojového vybavení vyšetřoven. Část vybavení obstaral hokejový svaz, část jsme si zapůjčili právě z nemocnice. Díky tomu jsme byli schopni drtivou
většinu stavů vyřešit na místě, případně zajistit plnohodnotný první kontakt a teprve adekvátně vyšetřeného a ošetřeného pacienta jsme v případě potřeby odesílali cíleně do nemocnice s jasně stanovenou diferenciální diagnostikou a diagnostickým plánem. Také tento postup přispěl k celkové efektivitě a pozitivnímu vnímání zdravotnického zajištění akce.
Mohla byste přiblížit spektrum úrazů, jaké jsou v ženském ledním hokeji běžné?
V ženském hokeji nesmějí hráčky využívat tělesný kontakt v takové míře jako muži; například tzv. bodychecking (hraní tělem) je zakázaný, což může utkání činit divácky méně atraktivním. Hráčky mají také povinné celoobličejové ochrany, které snižují riziko tržných ran v obličeji a zubního poranění. Hra
je o něco pomalejší, méně agresivní, přesto nebyla o střety, nárazy o mantinel a pády hráček nouze. V těchto situacích se lékař obává zejména poranění hlavy, páteře nebo tepenného krvácení.
Výjimkou je dnes švédská ženská hokejová liga (SDHL), která jako jediná povoluje bodychecking, a v současnosti běží studie porovnávající hráčky SDHL s hráčkami v severoamerické elitní ženské lize PWHL. Dosud nebyl zaznamenán významný rozdíl ve výskytu úrazů mezi oběma ligami. Navíc naprostá většina hráček by možnost bodycheckingu přivítala. V budoucnu tak možná čeká ženský hokej změna pravidel.
Poranění hlavy a krku jsou v hokeji velmi častá a ženy mají například podobnou míru výskytu otřesu
mozku jako muži. Během své kariéry prodělá alespoň jeden otřes mozku více než polovina profesionálních hráček, které, pokud nejsou správně diagnostikované a léčené (dáno často tlakem na rychlý návrat do sezóny), mohou mít trvalé následky. IIHF má definovaný protokol pro diagnostiku,
léčbu a rekonvalescenci po otřesu mozku, který musí týmový personál i lékařský tým akce striktně dodržovat.
Běžné jsou – a viděli jsme takové úrazy bohužel i během šampionátu – svalové kontuze (zhmoždění), zlomeniny (nejčastěji prstů, zápěstí, žeber, klíční kosti), stejně jako poranění měkkých tkání v oblasti kloubů (nejčastěji ramene, kolena, hlezna).
IIHF důsledně sleduje úrazovost během každého mistrovství, což ji umožňuje přijímat opatření ke zvýšení bezpečnosti hry. Během tohoto šampionátu jsme se v počtu ani charakteru úrazů nikterak nevymykali průměru. Není překvapivé, že pokud to klinický stav hráče a typ zranění umožňuje, týmy preferují, aby byl operační zákrok proveden v zemi původu (či pobytu) hráče, a to z důvodu zajištění navazující péče.
Liší se postup léčby úrazu na mistrovství světa oproti postupu při běžném ligovém zápasu?
Zásah na ledové ploše je během mezinárodní akce mnohem komplexnější – liší se především mírou
zapojení jednotlivých subjektů. Zatímco během ligového zápasu bývá zpravidla přítomný pouze lékař domácího týmu, který v případě potřeby transportu do nemocnice běžným způsobem kontaktuje posádku ZZS, na velkých turnajích doprovází každý hokejový tým jeden či dva fyzioterapeuti
a také lékař, který nutně nemusí mít chirurgickou specializaci. Drobná zranění si týmy řeší přímo v kabině, případně mohou využít asistenci lékařského personálu akce. V případě vážného
zranění na ledové ploše, kdy hráč není schopen hrací plochu opustit sám nebo s pomocí druhé osoby, signalizuje týmový personál lékaři akce. Ten následně vstupuje na led a v té chvíli přebírá zodpovědnost za koordinaci záchranné akce a spolupráci se ZZS.
Kolikrát jste tedy s kolegy museli na stadionu zasahovat? Jistě jste si zpracovala nějakou statistiku.
Ano, po každém hracím dnu jsme museli evidovat počet všech ošetření, nejenom
úrazy. A po skončení šampionátu bylo mým úkolem vypracovat souhrnnou závěrečnou zprávu včetně analýzy, statistiky a doporučení optimalizace zdravotnického zajištění pro budoucí akce.
Během turnaje provedl lékařský tým v aréně celkem 45 ošetření, z toho 16 traumatických a 29 netraumatických zákroků. K následné diagnostice a ošetření bylo do nemocnice odesláno celkem 13 účastníků turnaje, přičemž dvě zranění vyžadovala operační zákrok, který hráčky podstoupily v zemi svého pobytu. Pouze jedno zranění bylo natolik vážné, že si vyžádalo transport hráčky na nosítkách z ledové plochy.
Z řad ostatních účastníků šampionátu, zejména diváků, bylo personálem Červeného kříže a Jihočeské univerzity ošetřeno celkem 93 osob. Jednalo se především o povrchová nebo lehká poranění a krátkodobé zdravotní indispozice. Zdravotnická záchranná služba zajistila během šampionátu transport celkem šesti osob – tří hráček, jedné rozhodčí a dvou diváků.
Televizní kamery zachycují skutečnou záchrannou akci na ledové ploše, opět pod vedením MUDr. Daniela Mahovského.
Jak vypadal váš běžný den v průběhu mistrovství světa?
Šéflékař musí být k dispozici po celý šampionát, je přítomný během všech zápasů – v aréně jsem tak běžně trávila 14 až 16 hodin denně. Během dne neřešíte pouze úrazy a požadavky týmových lékařů, ale i množství neúrazových a „interních“ stavů.
Kromě samotných hráčů jsme pečovali o rozhodčí, členy organizačního výboru, realizačních týmů apod. Během samotného zápasu jsme se s kolegou z lékařského týmu pohybovali mezi střídačkami, sledovali kontaktní situace během hry, práci týmového personálu a byli jsme připraveni kdykoliv zasáhnout.
V průběhu šampionátu se také pravidelně konají porady organizačního výboru a IIHF, tzv. direktorát, kde se řeší převážně organizační záležitosti a také se hodnotí práce lékařského týmu. A zcela výjimečně, vzhledem k únavě všech zúčastněných, se nám s kolegy z organizačního výboru podařilo
najit čas na posezení u skleny vína.
MUDr. Jakub Krček dohlíží na průběh zápasu v těsné blízkosti týmů a je neustále připraven poskytnout okamžitou pomoc
Jste při léčbě profesionálních sportovců limitováni v použití některých léčiv?
Světová antidopingová agentura (WADA) každoročně aktualizuje seznam zakázaných látek a metod. Zakázaným léčivem jsou běžně užívaná analgetika jako tramadol, bez léčebné indikace není možné aplikovat infuzní roztoky nad 100ml ani podobné zdánlivě nezávadné preparáty. A pokud sportovec
užívá léky například na astma, musí si v případě mezinárodní soutěže požádat o výjimku pro terapeutické použití.
Všechna taková léčiva musíte mít v lékárně řádně označena a lékařský tým musí být poučený.
Antidopingová agentura měla v aréně své zázemí, pod dohledem dopingového komisaře se odebíraly vzorky moči, které byly následně podrobeny analýze na přítomnost zakázaných látek.
Jak hodnotila IIHF šampionát?
Podařilo se ji zaujmout některými postupy? Na základě přímé zpětné vazby si troufám říct, že představitelé IIHF byli průběhem celého mistrovství světa nadšeni – prostředím a organizací, včetně zdravotnického zajištění.
Novinkou, kterou se nám podařilo implementovat v rámci příprav, byl elektronický anamnestický dotazník, který zajistil okamžitou dostupnost pseudonymizovaných zdravotních dat hráček (případných pacientek).
Pozápasový slavnostní ceremoniál s vyhlášením nejlepších hráček utkání se řídí jasně stanovenými pravidly a podtrhuje důležitost fair play – respektu, férovosti a týmového ducha.
Říkáte, že ohlasy byly vesměs kladné. Platilo to o všech týmech?
Domnívám se, že ne všechny zahraniční týmy měly zpočátku přesnou představu o České republice a Českých Budějovicích, ale nakonec byly velmi mile překvapeny.
Co byly pro vás nejsilnější momenty/dojmy?
Celý šampionát byl plný silných momentů! Ve mně osobně zanechal silný dojem japonský tým – obdivuhodná disciplína a uctivost v každém aspektu jejich působení na turnaji. I proto jsem s potěšením přijala nabídku ocenit nejlepší japonskou hráčku zápasu během závěrečného ceremoniálu přímo na ledové ploše.
S kolegy lékaři jsme také zažili mnoho veselých momentů – po pracovní i lidské stránce byli všichni úžasní a bez váhání bych tento tým lékařů oslovila znovu. Během několikaměsíční spolupráce jsem
navázala přátelství s některými členy organizačního výboru a Jihočeský kraj je okouzlil natolik, že se nedávné společné sportovní setkání konalo na Lipensku.
Přípravy ženského mistrovství světa v hokeji si v ničem nezadaly s přípravou mužského šampionátu. Jednalo se o vůbec první kolekci medailí s originálním designem vytvořeným výhradně pro mistrovství světa žen v ledním hokeji (na rozdíl od předchozích
univerzálních medailových sad)
Akce vás musela stát spoustu energie. Šla byste do toho znovu?
Přes enormní nasazení a vyčerpání, které se s koncem turnaje naplno projevilo, šlo o tak zajímavou a obohacující zkušenost, že bych na podobnou nabídku kývla bez váhání znovu. Se stávající zkušeností
bych možná v některých situacích jen o něco více šetřila energií.