387 87 11 11
Víc než nemocnice.
Rozhovor s náměstkyní pro ošetřovatelskou péči a hlavní sestrou Mgr. Hanou Dohnalovou - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Po třech letech velmi intenzivní práce odchází na konci roku Mgr. Hana Dohnalová z pozice náměstkyně pro ošetřovatelskou péči a hlavní sestry. Za dobu svého působení zavedla řadu významných změn, které přinesly stabilizaci personálu, modernizaci procesů a ošetřovatelských standardů. V rozhovoru reflektuje výzvy spojené s vedením nelékařských pracovníků a novinky, které se jí podařilo zavést do praxe.
Když jste před třemi lety nastupovala, stála jste před řadou výzev. Které pro vás byly nejobtížnější?
Ano, máte pravdu. Nástup do funkce byl opravdu velmi prudký, hektický a trochu mi připomínal dobu, kdy jsem v roce 1999 nastoupila na pozici vrchní sestry na Psychiatrickém oddělení – mnoho problémů, mnoho dotazů, mnoho očekávání, mnoho zařizování a ideálně vše vyřešit ihned.
Přesto musím znovu v úvodu poděkovat předsedovi představenstva MUDr. Ing. Michalovi Šnorkovi, Ph.D., za tuto pracovní příležitost, kdy jsem mohla zúročit všechny své zkušenosti, postupně nabývané od svého nástupu do nemocnice v roce 1985. Po celou dobu mého působení v pozici hlavní sestry a náměstkyně ošetřovatelské péče byl neobyčejně vstřícný, laskavý, tolerantní i velkorysý a za to mu jsem velmi vděčná. Vím, že to není samozřejmost.
Co bylo tím nejobtížnějším, asi nelze zcela specifikovat. Obtížné bylo vypořádat se s funkcí jako takovou, protože od náplně práce vrchní sestry, kterou jsem do roku 2021 zastávala, se samozřejmě charakter pracovního místa hlavní sestry výrazně lišil. Bylo nutné se velmi rychle zorientovat ve svých povinnostech, kompetencích, ale i zákonech, vyhláškách a podobně a současně ihned začít řešit provozní a faktické záležitosti z praxe, se kterými se na mne vedoucí pracovníci všech kategorií i řadoví zaměstnanci začali ihned po nástupu obracet. Musela jsem se naučit, jak postupovat ve snaze co nejdříve změnit určité zažité nebo spíše přežité postupy v praxi a přitom dodržet správný schvalovací proces, kterým všechny změny většího rozsahu nebo významu musí dle nastavených pravidel nemocnice procházet. V tom všem mi pomáhaly moje nové, milé a za každých okolností vždy ochotné kolegyně z „našeho patra“ – z Právního oddělení a Oddělení informačního a vnitřních a vnějších vztahů, Kanceláře vedení společnosti v čele s paní Denisou Peterkovou a ze sekretariátu vedení Jihočeských nemocnic a.s.
V době, kdy jste nastupovala, byl počet zaměstnanců cca 3000, z toho takřka 1600 nelékařští pracovníci, kteří spadají do vaší gesce. Dnes máme čtyři tisíce zaměstnanců. Jak lze efektivně řídit tak velký počet zaměstnanců?
K mým novým pracovním úkolům přibyla agenda personální, tzn. zajišťování jednotlivých zdravotnických provozů a lůžkových oddělení zaměstnanci všech nelékařských kategorií, což představuje stěžejní část pracovní náplně hlavní sestry. Informací a konkrétních záležitostí spojených s přijímáním nových pracovníků a prodlužováním či ukončováním pracovních poměrů a s tím souvisejících dalších pracovněprávních aspektů této problematiky bylo skutečně velmi mnoho. Proniknout do této oblasti byl úkol náročný, a to nejen vzhledem k velké skupině nelékařských zdravotnických pracovníků, která v současnosti čítá cca přes dva tisíce zaměstnanců, ale i z hlediska stovek drobných, větších i opravdu zásadních problémů, jež tento vysoký počet nutně přináší. Problémy se samozřejmě netýkaly pouze pracovních záležitostí, ale např. i osobních starostí zaměstnanců, které nějakým způsobem zasahovaly do jejich pracovního procesu. Posuzovat a řešit tyto situace bylo mnohdy složitější než obstarat jasně definované pracovněprávní věci, které se daly vyřešit dle zákona. Snažila jsem se tuto oblast uchopit s maximální zodpovědností a současně s pochopením pro „obě strany“ – zaměstnance i zaměstnavatele. Často byla složitá i administrativa spojená s personálními záležitostmi v kombinaci se zákonnými předpisy. To pro mě byly nové věci, ale za pomoci úžasných žen na Zaměstnaneckém oddělení pod vedením paní Věry Červové, MBA, a paní ředitelky Bc. Ivy Novákové, MBA, se kterou jsme nastupovaly do svých funkcí v lednu 2022 současně, jsme vždy našly společnou řeč i řešení mnohdy komplikovaných případů.
Co vše se vám za dobu vašeho působení podařilo?
Snad to nevyzní příliš domýšlivě, ale doufám, že toho, co se podařilo nebo alespoň z dlouhodobějšího hlediska daří, je více.
Především musím zmínit navýšení počtu a stabilizaci stavu všech profesí nelékařských zdravotnických pracovníků v naší nemocnici. Zejména je to patrné v kategorii sanitář/ sanitářka. Zatím nemáme stav tohoto personálu doplněný do takového počtu, abychom mohli na všech pracovištích přejít z jednosměnného provozu s pohotovostními službami do provozu nepřetržitého, ale rozhodně je to naším cílem. Mnoho let se nemocnice potýkala s nedostatkem pracovníků v této kategorii. Každoročně se v nemocnici organizovaly kurzy pro budoucí sanitáře, avšak jejich zájem o uplatnění v praxi po ukončení kurzu byl buď nevelký, anebo jejich využití mělo takové limity, že jsme s nimi v další spolupráci na bázi pracovního poměru nemohli pokračovat. Po nástupu do funkce to byla jedna z nejaktuálnějších otázek k řešení. Jediný způsob, jak navýšit stavy tohoto personálu, bylo pořádat víc kurzů v průběhu roku. Avšak s přibývajícími úkoly a povinnostmi hlavní sestry jsem si byla vědoma toho, že nemohu všechny změny rozběhnout sama a že se musím o úkoly podělit.
Na jaře 2022 jsem oslovila Mgr. Lenku Cardovou, která v té době pracovala na Oddělení následné péče 1 jako staniční sestra. Znala jsem ji pouze jako učitelka svou studentku z magisterského studia na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity. Její poctivý přístup k povinnostem a pracovitost byly nevšední, a proto mi utkvěla v paměti. Požádala jsem ji o pomoc při realizaci dalšího sanitářského kurzu tak, abychom během jednoho roku mohli pořádat kurzy tři a tím se rozšířily naše možnosti v naplňování personálních plánů.
Lenka začala spolupracovat s paní Danielou Traplovou, která mnoho let zajišťuje agendu dalšího vzdělávání nelékařských pracovníků a je v této oblasti velmi zkušenou a předvídavou ženou kolektivu Zaměstnaneckého oddělení. Sanitářský kurz se podařilo nejen akreditovat s novým garantem, kterým se stala Lenka, ale také organizovat ho třikrát za rok. Tím začala naše spolupráce. V září 2022 nastoupila Mgr. Lenka Cardová do pozice mé zástupkyně a od té doby se neodmyslitelně řadí mezi klíčové osoby, díky kterým má „úřad“ hlavní sestry stávající podobu. Kromě jejího poctivého pracovního nasazení a vlídnosti mám radost i z toho, že z původně jen pracovního propojení se stalo i velké přátelství, za což jí velmi děkuji.
Podařila se však ještě celá řada dalších věcí, že?
Ihned po mém nástupu do funkce jsme ve spolupráci s vedoucími pracovníky nelékařských profesí vytvořili vytvořili pracovní tým pro tvorbu ošetřovatelské dokumentace v čele s Bc. Lucií Petroušovou, vrchní sestrou Gynekologicko-porodnického oddělení, a tým pro otázky celoživotního vzdělávání zaměstnanců, kterému se dodnes velmi svědomitě věnuje Mgr. Marie Schusterová, vrchní sestra Rehabilitačního oddělení. Současně jsme začali intenzivně pracovat na aktualizaci všech standardů ošetřovatelské péče. To byl velký objem práce, ale během jednoho roku se podařilo – díky perfektní spolupráci vrchních a staničních sester – všechny standardy dokončit a nastartovat tak pravidelný cyklus jejich dalších nutných aktualizací. Další věc, po které se „volalo“ a kterou se podařila změnit, bylo nastavení funkčního postupu pro zapracování nově nastupujících pracovníků neboli adaptačního procesu, dříve nazývaného nástupní praxe, a to bez zbytečné administrativní zátěže jak pro vrchní a staniční sestry, tak pro nové zaměstnance.
Mezi úspěchy se řadí i otevření pracoviště sociálních lůžek v roce 2023, které poskytuje pobytové sociální služby ve zdravotnickém zařízení. Pomáhá a podporuje klienty, které nelze propustit ze zdravotnického zařízení dříve, než se jim zajistí následná lůžková, terénní nebo ambulantní sociální služba.
Ale nemohu vyjmenovat vše, co prošlo nějakou změnou, bylo toho skutečně mnoho.
Velkým tématem nelékařského personálu je administrativa, vzdělávání a kompetence. Podařily se vám nějaké změny i v této oblasti? Případně co čeká vaši nástupkyni a obecně personál?
Celoživotní vzdělávání je velké téma, kterému se věnujeme celé roky a troufám si říct nadstandardně. Jen v roce 2024 jsme pro své zaměstnance, samozřejmě zcela zdarma, uspořádali celkem 116 vzdělávacích akcí, z nichž 15 bylo určeno pracovní kategorii ošetřovatel/ka a sanitář/ka.
V letošním roce jsme dokončili aktualizaci popisů pracovních míst pro všechny nelékařské kategorie, což nebyl lehký úkol, neboť vyhláška stanovující činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků neuvádí pro určité pracovní kategorie vždy zcela jednoznačné instrukce. Do nových pracovních náplní vrchní sestry zároveň tyto aktualizované popisy zapracovávají a určují i příslušné kompetence pro jednotlivé pracovníky v rámci jejich oddělení.
Ve spolupráci s Mgr. Jitkou Kosáčkovou, referentkou krizového řízení, jsme zrealizovali celou řadu školení a workshopů na téma sebeobrany, včetně doporučovaných deeskalačních technik při zvládání konfliktních situací. V rámci zvýšení bezpečnosti pacientů se například podařilo i standardní lůžková oddělení vybavit evakuačními podložkami, které jsou trvalou součástí lůžka pro případ, že je nezbytné pacienta evakuovat.
V souvislosti s výkonem své funkce musím zmínit i spolupráci s PhDr. Mgr. Hanou Kubešovou, náměstkyní pro řízení kvality a bezpečí poskytované péče. Nad řešením různých problémů jsme spolu strávily mnoho hodin, a proto mohu říci, že je člověkem na svém místě. Každý nový úkol, jež pro zdravotnická zařízení, a tedy i pro naši nemocnici, plyne z určité zákonné normy, dokáže posoudit v souvislostech a přitom nezapomínat na každodenní realitu a lidi, kterých se implementace nových nařízení do praxe dotýká vždy nejvíce.
Ve svém úvodním rozhovoru jste zmínila, že základem efektivní spolupráce je soustavná komunikace a důvěra. Jak se vám dařilo budování vzájemné důvěry vedoucími pracovníky i řadovými zaměstnanci?
S vedoucími pracovníky jednotlivých pracovišť jsem kromě pravidelných měsíčních porad byla v každodenním kontaktu. Mým cílem bylo změnit nebo alespoň nastartovat procesy změn ve věcech, které jak zaměstnance, tak vedoucí pracovníky dlouhodobě trápily, rozčilovaly, možná nějakým způsobem omezovaly, a přitom měli pocit, že je nemohou nijak ovlivnit. Předpokladem pro to, abychom společně určili směr a cíl naší budoucí spolupráce, bylo slušné a férové jednání, a to zejména při řešení závažných nebo určitým způsobem nepříjemných personálních a provozních problémů. Možná by dotaz, jaké úrovně komunikace a důvěry se podařilo dosáhnout, měl směřovat na kolegyně a kolegy jednotlivých pracovišť. Osobně mám ale pocit, že pomyslnou hráz počáteční nedůvěry a obav jsem ani nezaznamenala a že jsme vzájemně a velmi rychle našli společnou řeč. Náš otevřený způsob komunikace se poměrně rychle dostal do povědomí zaměstnanců i jejich nadřízených. Většina záhy pochopila, že jejich názory, připomínky a návrhy budou vždy vyslyšeny a že se tak mohou sami stát iniciátory změn. Některé změny trochu bolely, některé méně, některé byly vítané, ale všechny změny byly systémové a vedly k nápravě věcí, které si to zasloužily.
V českobudějovické nemocnici nekončíte, i nadále zůstáváte. Když se pomyslně ohlédnete za třemi jistě náročnými lety, co se vám vybaví, na co si ráda vzpomenete?
Velmi příjemná je zpětná vazba od mnohých zaměstnanců i vedoucích pracovníků, kteří se k mému působení na pozici hlavní sestry vyjadřují. Den co den jsem se setkávala s mnoha zaměstnanci – netroufám si vůbec odhadnout, kolik jich bylo. Důvody pro setkání byly různé, samozřejmě někdy i méně příjemné, a slyšela jsem opravdu mnoho příběhů a postřehů z praxe. Často jsme rozhovor končili pouze ústní dohodou, plánem, návrhem řešení a podobně, jejichž výsledek nebyl jistý, ale vždy jsem měla dojem, že se lidé při rozhovoru cítili bezpečně a důvěřovali slibu „co se řekne v kanceláři, to tam také zůstane“. Mám pocit, že čestnému slovu a přímému jednání se tak vrátila jejich původní hodnota, a to není málo. Myslím, že „úřad“ hlavní sestry v současné době plní funkci, která se od něho očekává.
Je to však zásluhou i všech, se kterými jsem během výkonu funkce spolupracovala nejintenzivněji, a to jsou vedoucí pracovníci všech oddělení, odborných pracovišť a ambulancí. Bez jejich pomoci, vstřícnosti, ochoty a zkušeností by se nemohlo podařit zvládnout tak velké množství práce jako v uplynulých třech letech. Za to jim velmi děkuji. Díky jejich píli, pracovitosti a schopnostem je naše nemocnice jednou z nejlepších v ČR, což se opakovaně potvrdilo v celostátním projektu Nejlepší nemocnice roku, kterou organizuje HealthCare Institute o.p.s.
Čemu se budete věnovat od nového roku?
Od ledna 2025 začnu předávat funkci své nástupkyni Mgr. Ivetě Drábkové. Vzhledem k šíři agendy, se kterou se Iveta musí seznámit, zůstávám v kanceláři hlavní sestry na kratší úvazek jako její zástupkyně.
V příštím roce bude nutné dokončit přestěhování posledních oddělení z dolního areálu nemocnice do horního areálu, v souvislosti s tím se musí zrevidovat stavy personálu a stanovit jejich cílové počty, na několika odděleních je potřeba dokončit plánovanou změnu jednosměnného provozu sanitářů na provoz nepřetržitý, musíme dokončit standardy sociální péče pro pracoviště sociálních lůžek… a tak bych mohla pokračovat. Všechny tyto záležitosti představují mnoho práce a mnoho změn organizačních, personálních i provozních, na jejichž řešení se ještě budu ráda podílet. V osobním životě se těším na více času stráveného s rodinou, a především s vnoučaty.
Ing. Veronika Dubská Oddělení vnitřních a vnějších vztahů