387 87 11 11
Víc než nemocnice.
Představení arteterapie - metody, která dětem pomáhá zvládat stres a těžké chvíle - celý zpravodaj si můžete přečíst zde
Našemu zdraví a pohodě někdy „hází klacky pod nohy“ tělo. Jindy ale bývá ve hře i naše „duše“, tedy vnitřní nastavení, schopnost zvládat náročné situace, vyrovnávat se se stresem, vyhodnocovat svět kolem nás a vhodně na něj reagovat. Tělo a duše jsou samozřejmě spojené nádoby; strádá-li duše, projeví se to časem i na těle, a pokud přijde krize, člověk se může dostat i do péče odborníků v nemocnici.
Nemocnice se nestará pouze o tělo, ale i o duši. Dětské oddělení nabízí kromě péče psychologů a psychiatrů i další metody, které dětem pomáhají zvládat stres a těžké chvíle. Jednou z možností je arteterapie, která probíhá čtyřikrát týdně.
Dva dny v týdnu jsou setkání odpolední, přičemž je umožněna účast i pacientům z ambulance. Když je potřeba, dá se program připravit „na míru“. V minulosti proběhla například specializovaná setkání diabetických dětí. Obvykle jde o práci ve skupině, ale pokud má někdo zájem, je možné i individuální setkání.
V arteterapii to máte ve vlastních rukou
Arteterapie je druhem psychoterapie, která pracuje s vyjadřováním beze slov. Je výjimečná mimo jiné tím, že po ní zůstává „záznam“, výstup. Přeneseně můžeme mluvit o „fotografii duševního rozpoložení“. Od výsledku si můžeme udělat odstup, objevovat nové kvality či souvislosti, rovnou jej přetvořit či další práci odložit na později. Se svými problémy se zde můžeme setkat bezpečně, jinou formou. Často je obtížné věci popsat slovy. Výtvarné vyjádření je mnohem snesitelnější. Barvy, tvary i rozmístění na ploše – to vše má svůj význam. Člověku to pomáhá porozumět, co se v něm odehrává, a může to otevřít cestu k pochopení, čím si kdo v hloubi duše prochází. Arteterapeutická setkání jsou na oddělení zásadně dobrovolná. Jakoukoli nelékovou terapii si člověk do značné míry řídí sám, jen on má moc změnit své psychické nastavení. Proto jsou dospívající na setkání pouze zváni a práce se nese v duchu velké svobody. Záměrem je posílit zodpovědnost a vědomí, že to má člověk „ve vlastních rukou“. Posun za nás totiž nemůže udělat někdo jiný. Stejně jako nelze všechno vyřešit „pilulkou“.
Jak arteterapie probíhá?
Při prvním setkání jsou nabídnuty různé techniky práce a každý si zvolí sám, na čem a jakým způsobem chce pracovat. Pro terapeuta je důležitá už samotná informace, co si daný člověk vybere, jak se do toho pustí a jak si sám „režíruje“ průběh. Teprve během dalších setkání, kdy se více projeví, s čím se člověk potýká, začne terapeut nabízet konkrétní témata či techniky. Někdy jsou vhodné čistě abreaktivní techniky, které uvolňují napětí (při akutní tenzi např. dynamické pokrytí čtvrtky voskem a následné vyškrabávání), jindy pomáhá zobrazit překonání překážek, změny apod. Když příchozí neví, může vyzkoušet téma „Má cesta sem“, kdy se umožní reflexe kroků, které člověka dovedly až sem, tedy do nemocnice. Mezi často zpracovávaná témata patří tzv. „citová nádrž“ (monitoring věcí, které jsou v mém životě podporující, vyživující, které zajišťují stabilitu). Důležité je i „sociální mapování“ (uvědomění si a zobrazení záchranné sítě lidí, kteří mohou pomoci v těžkých chvílích). Práce je zaměřena spíše na krizovou intervenci, na co největší stabilizaci a objevení vlastních vnitřních zdrojů ke zvládání současné situace. Nezanedbatelnou část tvoří i spontánní zpracovávání traumatických zážitků „projekcí na papír“. Vývojovým tématem dospívání je hledání identity. I to se objevuje velmi často.
Síla i slabiny dospívání
Psychoterapie s dospívajícími má své přednosti i úskalí. Významnou výhodou je veliká flexibilita, kterou dospívající má – ještě není dlouho „zakořeněn“ ve svých zvycích. Dospívání je dobou turbulentních změn, které se odehrávají v relativně krátkém časovém úseku. Znamená to, že i pozitivní změna může nastat velmi rychle, zpravidla rychleji než u dospělého, který je ve svých vzorcích delší dobu usazen. Kamenem úrazu však bývá sociální okolí, kde má dospívající mnohem menší sféru vlivu než dospělý. V tomto věku se nelze snadno „rozvést“ s rodiči či sourozenci, přestěhovat se, změnit patologické prostředí. Proto je při potížích u dospívajících efektivní pracovat zároveň i s rodinou, školou a širším společenským zázemím. Dospívající, kteří se potýkají s náročnými životními situacemi, na oddělení často čekají na přesun na specializovaná pracoviště, nejčastěji do Dětské psychiatrické nemocnice Opařany. Jsou směrováni i k dalším podpůrným organizacím, konkrétně to bývá Fokus či Prevent99 nebo Krizové centrum pro děti a rodinu.
Mgr. Radka Žáčková
arteterapeutka Dětské oddělení