Oddělení je zaměřeno na rychlou diagnostiku celého spektra plicních onemocnění a jejich adekvátní léčbu. Úzce spolupracujeme s řadou oddělení, zejména s plicní léčebnou, kam předáváme pacienty k léčbě tuberkulózy a také k pokračování v zavedené léčbě zejména u chronických a polymorbidních pacientů, kde je předpoklad jejího delšího trvání. Léčbu pacientů s plicní rakovinou zajišťuje onkologické oddělení.
Stejně jako v ostatních oborech došlo také v pneumologii za poslední dekády k významnému pokroku v diagnostice i léčbě plicních onemocnění. V samostatných kapitolách budou popsány pokroky v bronchologii, ale také v diagnostice a léčbě obstrukčních plicních nemocí, zejména nové možnosti v biologické léčbě bronchiálního astmatu a tzv. fibrotizujících plicních onemocnění, difuzně postihujících plicní parenchym. Naše plicní oddělení poskytuje kompletní spektrum péče o nemocné (část ve spolupráci s dalšími odděleními) a úrovní péče patří mezi přední krajská pracoviště srovnatelná s klinickými odděleními fakultních nemocnic.
Vyšetření funkce (zdatnosti) dýchacího ústrojí je nejčastějším odborným plicním vyšetřením - ročně vyšetříme asi 3400 lidí. Základním přístrojem je komplexní zařízení Masterlab německé firmy Jaeger.
Plicní oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. má nejrozsáhlejší paletu funkčních vyšetřovacích metod v Jihočeském kraji.
Indikovat provedení spirometrie, křivky průtok/objem, plicních odporů, event. bronchodilační test může kterýkoliv lékař. Ostatní vyšetření jsou vázána na indikaci pneumologů a alergologů. Šestiminutový test chůzí (6-MWT) je používán pouze pro potřeby vlastní nemocnice, například pro stanovení indikace dlouhodobé domácí oxygenoterapie kapalným kyslíkem. Upozorňujeme na možnost ovlivnění výsledku funkčního vyšetření léky - bronchodilatancia je nutné vysadit před všemi vyšetřeními, nejpřísnější jsou podmínky provedení bronchoprovokačních testů - kontraindikací je akutní astma bronchiale, akutní respirační onemocnění, celkově těžký stav, febrilie, stav po cévní mozkové příhodě a akutním infarktu myokardu do 3 měsíců, nekorigovaná hypertenze, gravidita, známé aneurysma aorty, obtížná spolupráce, zjištěná obstrukční porucha ventilace. Test může být proveden za 4-6 týdnů po respiračním infektu, za 3-6 týdnů po podání chřipkové vakcíny, nejdříve dvě hodiny po expozici cigaretovému kouři. Před testem je nutné vysadit kromoglykáty a antihistaminika na 3-4 dny, adrenergika na 12 hodin, deriváty methylxantinů na 24-48 hodin. Dvě hodiny po expozici cigaretovému kouři by nemělo být provedeno žádné z těchto vyšetření.
Centrum pro diagnostiku a léčbu těžkých forem astma bronchiale
Moderní léčba nejtěžších forem astmatu v ČR je spojena s činností tzv. Národního centra pro těžké astma (NCTA). Jde o volné sdružení předních odborníků z oboru pneumologie i alergologie, zabývajících se touto tematikou, především v rámci plicních klinik fakultních nemocnic a některých krajských pracovišť. Vzhledem k tomu, že výběr pacientů pro biologickou léčbu probíhá výlučně v těchto centrech, je tím zaručena její řádná indikace na základě podrobného vyšetřování. Tento proces obvykle zabírá několik týdnů až měsíců.
Co může očekávat pacient odeslaný ambulantním specialistou do centra? Nejdříve se posuzuje, zde se skutečně jedná o diagnózu astmatu. Důvodem je fakt, že část pacientů odeslaných do center s údajným těžkým astmatem vůbec nemá astma, a potíže jsou způsobeny jinou nemocí. I proto byla nakonec do vyšetřovacího algoritmu zařazena i bronchoskopie, ikdyž do té doby se toto vyšetření u těžkých astmatiků provádělo zcela výjimečně. Po potvrzení diagnózy je pečlivě posouzena léčba, konkrétně zda pacienti užívají dostatečné dávky inhalačních léků, především steroidů, dále zda byly vyčerpány všechny léčebné možnosti obvykle používané u nejtěžších forem astmatu. Dále je posuzována správnost inhalační techniky a přístup k léčbě. Podrobně jsou zkoumány přidružené nemoci, které mají obvykle důležitý vliv na nedostatečnou kontrolu astmatu a je zavedena jejich řádná léčba. Poté je určen konkrétní typ onemocnění na podkladě řady určitých znaků zvaných biomarkery. Díky tomu dnes už můžeme každému pacientovi určit léčbu doslova „na míru“.
I díky existenci center pro diagnostiku a léčbu těžkého astmatu máme v ČR zdokumentovanou vysokou úspěšnost biologické léčby, konkrétně u pacientů léčených anti IgE protilátkou omalizumabem je to 82,8% .
Je třeba si uvědomit, že tato léčba je stále určena jen pro úzkou skupinu pacientů, kteří splňují všechna daná přísná kritéria. Tato kritéria jsou nejen medicínská, ale i administrativní, tak aby byla dosažena úhrada těchto nákladných léků zdravotními pojišťovnami. Přesto v průběhu let pozvolna narůstají počty pacientů, kteří dosahují na biologickou léčbu. Většina pacientů z léčby významně profitovala. Jen jediný ze všech pacientů našeho centra musel být za celou dobu léčby jednou hospitalizován pro zhoršení astmatu, tzv. exacerbaci. U všech ostatních se pak jednotlivá zhoršení stavu dařilo a daří léčit ambulantně. Současně došlo u většiny k výraznému zlepšení kvality života, snížení četnosti příznaků, poklesu spotřeby úlevové medikace, redukci nebo úplnému vysazení steroidů systémově, a tím předcházení jejich nežádoucích účinků při dlouhodobém podávání.
Léčba v současné době není časově omezena, někteří pacienti tak dojížději na její aplikaci v injekční podobě každých 14 dní (někteří 1x měsíčně) již více jak 14 let. V současné době jsou k dispozici 4 léky, které se podávají většinou podkožně. Zpočátku byla k dispozici pouze tzv. IgE protilátka, její název je omalizumab, podává se pacientům s prokázanou alergií na celoroční alergeny (roztoče, plísně, kočka, pes). Od roku 2015 pak přibyla do porfolia postupně skupina léků proti interleukinu 5, mepolizumab, reslizumab a benralizumab, které jsou vysoce účinné u alergických i nealergických těžkých forem astmatu. Větší část pacientů si aplikuje léky doma a na kontroly se dostavují nejpozději do 3 měsíců a „nafasují“ si léky pro domácí aplikaci.
Určitá část pacientů v minulosti z různých důvodů skončila, např. i z důvodu úplné stabilisace onemocnění nebo jen neochotě dále docházet na naší ambulanci. Ke konci roku 2022 tedy takto léčíme celkem 40 pacientů z celého kraje.
Intersticiální Plicní procesy (IPP) jsou heterogenní skupinou postižení dýchacího ústrojí, která je charakterizovaná akutním i chronickým zánětlivým procesem, doprovázeným obvykle postižením intersticia a alveolárních prostor (prostorů plicních sklípků a mezi nimi). V současnosti je známo okolo 150 různých IPP se známou etiologií (původem, příčinou), asi 40-50% IPP je etiologie neznámé, mezi ně patří hlavně idiopatická plicní fibróza.
Pro upřesnění dg se neobejdeme bez základního laboratorního vyšetření a také imunologického vyšetření, funkčního vyšetření plic, radiologických zobrazovacích metod, bronchologie, hrudní chirurgie a oddělení patologie. Velký význam má pro nás hlavně úzká spolupráce s radiologem, erudovaným v této problematice (MUDr. Jaroslav Šefránek RDo NCB). Přesné hodnocení HRCT hrudníku (CT vyšetření ve speciálním módu s jemným rozlišením) natolik přispěje k dg, že je většinou pacient ušetřen plicní biopsie.
Naše oddělení je jedním z Center diagnostiky a léčby IPP v ČR. Součástí náplně činnosti je hlavně péče o pacienty s idiopatickou plicní fibrózou.
Pacienti s idiopatickou plicní fibrózou jsou zařazeni do registru Empire, (European Multiparlner IPF REgistry), ktery vznikl v roce 2014 na základě databáze registru IPF v ČR roku 2012, jako neintervenční mezinárodní multicentrická databáze pacientů s diagnózou idiopatické plicní fibrózy (IPF) v centrální a východní Evropě.
Cenným sledovaným údajem v rámci registru, jsou informace o léčbě pacientů v rámci daného regionu. Jsou sledovány výsledky diagnostických vyšetření, informace o léčbě a dále průběžné informace o zdravotním stavu pacientů trpících idiopatickou plicní fibrózou.
Účelem je nashromáždění co největšího množství dat, které se týkají léčby idiopatické plicní fibrózy a následná podrobná vědecká analýza dat.
V ČR je k 12.1. 2022 do registru zadaných něco přes 1500 pacientů.
Idiopatická plicní fibróza je závažné, ale do určité míry léčitelné onemocnění, v jehož průběhu se funkční plicní tkáň postupně mění ve tkáň tuhou, jizevnatou. Objevuje se primárně u dospělých jedinců, postihuje pouze plíce, a je spojená s histologickým (vyšetření vzorku tkáně pod mikroskopem) a nebo radiologickým obrazem obvyklé intersticiální pneumonie UIP - typický nález změn v plicích při CT vyšetření. Častěji jsou to muži kolem 60 let věku, kteří kouří, nebo v minulosti kouřili. Klinicky se projevuje námahovou, později i klidovou dušností, kašlem, snadnou unavitelností, poslechově zvláštním zvukem při poslechu plic, jakoby otevírání suchého zipu, tzv. krepitem ev. „paličkovitými prsty" (nehty tvaru hodinových sklíček). Pro IPF je typický progresivní pokles plicních funkcí, který vede k respiračnímu selhání a smrti. Střední přežití pacientů je 2-3 roky bez léčby. Základní podmínkou úspěšné léčby je správná a včasná diagnostika.
V současné době jsou pro pacienty v ČR dostupné dva antifibroticiké léky, pirfenidon a nintedanib.
Léčbu indikují Centra pro intersticiální plicní nemoci, zde je pacient registrován, sledován, vyšetřován v pravidelných 3-6 měsíčních intervalech, Nasazení léčby je možné jen za určitých přísných podmínek - pacient nesmí kouřit, onemocnění musí být lehké až středně těžké, jsou stanoveny hodnoty ventilačních parametrů, které musí být splněny. Součástí komplexní léčby pacientů s IPP je plicní rehabilitace, která pomůže zvýšit sílu dýchacích svalů, zlepšit techniku vykašlávání a celkovou kondici. Nutno dbát na uspokojivý stav výživy pacienta za podpory nutričního poradenství, a v neposlední řadě i na podporu psychosociální.
Nově postavený, moderně vybavený, klimatizovaný bronchologický sál splňuje náročné provozní i hygienické požadavky moderní doby. Základními vyšetřovacími nástroji jsou videobronchoskopy, které jsou bezprostředně před každým jednotlivým vyšetřením ošetřeny ve speciální myčce. Rovněž všechny používané nástroje jsou před použitím sterilní. Vyšetření provádíme v místním znecitlivění nebo v celkové anestezii (narkóze). Při výkonech v narkóze zavedeme do průdušnice po předchozí anestezii a relaxaci anesteziologem rigidní tubus, přes který ventilujeme pacienta tryskovou ventilací. Poté je možné tímto tubusem pracovat s flexibilním bronchoskopem, ale také je možné provádět uvolnění obturovaných velkých dechových cest za pomoci velkých optických kleští, nebo také extrahovat cizí tělesa za pomoci řady pomůcek. Každým rokem provedeme kolem 600 bronchologických vyšetření.
Zajišťujeme nepřetržitou dostupnost akutní bronchoskopie pro celou Nemocnici České Budějovice, a.s., 24 hodin denně 7 dní v týdnu.
Základní bronchoskopie zahrnuje diagnostické vyšetření s odběrem vzorků, výplachy a aplikací léčivých přípravků do dýchacích cest, event. vyjmutím vdechnutých cizích těles. Českobudějovické plicní oddělení je vybaveno možností ultrazvukového vyšetření uvnitř průdušek (EBUS). EBUS se v diagnostice v bronchologii významněji používá již více jak 20 let. Jeho význam dokládá celá řada prací z mnoha světových pracovišť. Vyšetření má hlavní význam zejména v oblasti diagnostiky plicní rakoviny a v určení jejího rozsahu. Toho dosahujeme punkcí lymfatických uzlin při velkých dechových cestách přes stěnu průdušek za přímé vizuální kontroly ultrazvukem. V mnoha případech menších nádorů mimo hlavní dechové cesty byl materiál z lymfatické uzliny jediným diagnostickým materiálem a současně jsme mnoho pacientů ušetřili nutnosti podstoupení diagnostického chirurgického zákroku, které přináší vyšší riziko komplikací.
Další využití je i v diagnostice sarkoidózy a užívá se i u dalších onemocnění postihujících mediastinum (mezihrudí). Při odběru vzorků přes stěnu průdušek používáme tenké jehly, proto materiálu k vyšetření bývá méně než při jakékoli chirurgické biopsii. Diagnostika některých méně častých onemocnění je proto málo pravděpodobná až nemožná. Pokud vyšetření není přínosné, kontaktujeme kolegy z hrudní chirurgie ohledně chirurgické biopsie.
Punkce pod ultrazvukem je bezpečné vyšetření, komplikace se prakticky nevyskytují. Na našem oddělení jsme začali vyšetřovat touto technikou od počátku roku 2007, po předchozí stáži na klinice v Heidelbergu, což je velmi pravděpodobně nejlepší bronchologické pracoviště na světě. Je třeba poznamenat, že doba k seznámení a naučení metody je dlouhá i vzhledem k relativně omezenému množství výkonů v určitém časovém období. Po zaučení jsme si vyhodnotili výsledky v průběhu jednoho roku. V souboru pacientů za první rok od naučení metody jsme byli schopni určit téměř v 77 % všech vyšetření správně diagnózu, z toho v 55 % byl materiál z lymfatické uzliny mediastina jediným diagnostickým materiálem. V této oblasti patříme na úplnou špici pracovišť v rámci naší republiky spolu s plicní klinikou VFN Praha primáře Votruby, který je šéfem bronchologické sekce naší pneumologické společnosti.
V oblasti diagnostiky solitárních periferních plicních ložisek jsme používali dlouhé roky elektromagnetickou navigovanou bronchoskopii. Byli jsme jedním ze šesti pracovišť v republice. Přístroj byl vysoce sofistikovaný, vyšetření spojené s nutností předchozího CT vyšetření ve speciálním vyšetřovacím módu a poté spárování virtuální bronchoskopie z laptopu po předchozím vložení CD disku s CT snímky s reálným obrazem průdušek při bronchoskopii. Již zde docházelo často k drobným nepřesnostem, které mohly zkreslovat navigaci k ložisku. Problémem nakonec byl po zafixování sondy i odběr „naslepo“, proto celková výtěžnost nakonec nebyla taková, jakou jsme si představovali (kolem 50%). Nevýhodou byla i vysoká cena jednorázové sondy k vyšetření. Po konzultaci s kolegy z jiných pracovišť, kde zkušenosti byly hodně podobné, jsme již nový přístroj nepořizovali a zaměřili se na rozvoj jiných způsobů navigace. K dispozici máme radiální ultrazvuk (rEBUS), což je rotující sonda na konci vodicího drátu, kterou můžeme sondovat jednotlivé periferní průdušky. Nedávno jsme začali využívat i skiaskopické vyšetření, při kterém si zavedeme pod RTG kontrolou vodící sondu do oblasti periferního ložiska, poté tuto sondu zafixujeme, pomocí rEBUS zkontrolujeme, zda jsme skutečně v oblasti patologického ložiska, a poté zde odebíráme přes kanál sondy vzorky kleštěmi na histologii a kartáčkem na cytologii. Výtěžnost je velmi ovlivněna umístěním ložiska, jeho velikostí, a zda vedou směrem k ložisku periferní průdušky. I přes precizní provedení výkonu je výtěžnost u ložisek velikosti do 2 cm jen kolem 33%, u větších nodulů pak kolem 65-70%. V případech nediagnostikovaných nálezů konzultujeme další postup s hrudními chirurgy, s kterými máme dlouhodobě vynikající spolupráci. Problémy nastávají u pacientů, jejichž špatné plicní funkce při spirometrii nebo závažné přidružené nemoci neumožnují jakýkoli zásah chirurga. Jednotlivé případy pak řešíme individuálně, někdy je naší jedinou možností už tyto pacienty pouze sledovat, v případě progrese nálezu pak zkusit zopakovat diagnostickou bronchoskopii, pokud to stav pacienta umožní.
Skiaskopii využíváme i při provádění plicní biopsie klíšťkami z periferie plic přes stěnu malých průdušek „naslepo“ u difuzních plicních procesů nejasné etiologie. Kromě zacílení do nejvíce postižených oblastí se díky tomu můžeme vyhnout jinak časté komplikaci tohoto výkonu – pneumotoraxu (kolapsu plíce). Zkušenosti z jiných pracovišť napovídají, že histologie z plicní biopsie při bronchoskopii může dobře odlišit plicní formu sarkoidózy od jiných nemocí. Další rozlišení mezi jednotlivými diagnózami je ale obtížné, dokonce ikdyž je použita kryobiopsie (kryosonda s kterou dochází ke zmražení tkáně), kdy vzorek je výrazně objemnější, bývá při ní však poměrně velké riziko značného krvácení. Je třeba dodat, že ani otevřená chirurgická biopsie nemusí přispět k definitivní diagnóze a zásadní roli zde pak hraje mozaika všech ostatních výsledků vyšetření včetně podrobné anamnézy.
Provádíme i některé úkony v rámci intervenční bronchologie, jako např. uvolnění velkých dechových cest (ať už malignitami nebo benigními afekcemi), tj. kromě dříve zmiňovaného mechanického zákroku optickými kleštěmi i elektro a kryochirurgické zákroky v průduškách. Naše oddělení je jediné pracoviště v Jihočeském kraji, kde se tyto vysoce specializované metody provádí. Na našem oddělení neprovádíme zavádění stentů do velkých dechových cest. Vzhledem k malému počtu těchto výkonů (jednotky ročně) se nám jeví smysluplné odesílat tyto pacienty do jednoho ze dvou pracovišť v Praze, které pokrývají potřeby pacientů z republiky mimo pacientů z Moravy, kteří jsou ošetřováni ve FN Brno.
Podle údajů Národního onkologického registru je každým rokem kolem 20 % plicních nádorů diagnostikováno jen cytologicky, cytologie tedy zůstává důležitou součástí diagnostiky nádorů i nenádorových stavů.
V roce 1963 vydal doc. MUDr. Cyril Šimeček, CSc. knihu „Cytologická vyšetření v pneumologii“. Toto datum se považuje za začátek české pneumologické cytodiagnostiky. Brzy poté vzniklo cytologické pracoviště i na plicním oddělení naší nemocnice, vedeném tehdy panem prim. MUDr. Maxmiliánem Tomečkou. Po roce 1968 došlo k masívní emigraci lékařů z plicního oddělení a cytologie se ujal na dlouhé roky MUDr. Jan Zavadil. Kolem roku 2009 získali funkční linenci, a tedy možnost hodnotit plicní cytologii MUDr. Lenka Kozlerová, MUDr. Zdenek Ryant a MUDr. Václav Šnorek. Po odchodu dvou prvních lékařů mimo nemocnici zůstal jeko jediný cytolog MUDr. Václav Šnorek. V roce 2019 získala licenci ČLK MUDr. Dana Mikešová. V r. 2016 navíc přišla z pražského Motola do naší nemocnice MUDr. Petra Galgonková, nyní Hroudová, patolog s rozsáhlými znalostmi plicní cytologie. V současné době má tedy nemocnice tři lékaře zaměřené na tuto část cytologie.
Nyní funguje na plicním oddělení cytologická laboratoř vedená em. prim. MUDr. Václavem Šnorkem jako detašované pracoviště laboratoře patologie, přičemž spolupráce patologie a pneumologie je příkladná.
Boom rozvoje cytodiagnostiky nastal po zavedení flexibilní bronchoskopie. Odebírané vzorky jsou malé, jsou odebírány z periferních částí bronchiáního stromu, kam přístroje nedohlédnou, kde se ani nejmenší klíšťky nerozevřou a odběr lze provést jen kartáčkem nebo katétrem na cytologii bez přímého pohledu zrakem. Dokonce ani použití navigace jako endobronchiálního ultrazvuku nemusí vést k dostatečnému odběru tkáně. Cytolog přítomný na sále může dát bronchoskopujícímu zpětnou vazbu, zda je odběr úspěšný. Zpracování speciálním barvením trvá vteřiny a informace vyšetřujícímu je k dispozici do jedné minuty. K témuž účelu lze použít některé z navigací (např. skiaskopii), za cenu prodloužení času vyšetření, nutné přítomnosti dalších lékařů a podstatných zvýšení nákladů, ale ani tam není pozitivita výsledku jednoznačná. Pracoviště v naší nemocnici patří v našem státě k nejvýraznějším a v aplikaci zmíněného rychlého vyšetření na místě je na místě vedoucím, je jediným plicním oddělením s pracovištěm klinické cytologie v Jihočeském kraji.
Jednou z novějších metod používaných v pneumologii je i ultrazvukové vyšetření hrudníku. Ultrasonografie (ultrazvuk) používá princip různého odrazu USG vln vysílaných ze sondy od tkání s různou hustotou. Vyšetření se provádí nejčastěji vsedě na stoličce zády k lékaři. Je nebolestivé a pacienta nezatěžuje škodlivým rentgenovým zářením. Je snadno dostupné, lze ho realizovat i přímo u pacientova lůžka. Díky tomuto vyšetření lékař poměrně snadno dokáže diagnostikovat fluidothorax (pohrudniční výpotek), pneumotorax (kolaps plíce), atelektázu (nevzdušnost plíce) a plicní edém (otok plic).
Na našem oddělení tuto metodu nejčastěji využíváme při diagnostice pohrudničních výpotků nejasného původu. Pomůže nám zjistit lokalizaci, velikost a rozsah výpotku, eventuelně jeho echogenitu (hustotu). Následně pomocí USG určíme i nejvhodnější místo k punkci (píchnutí).
Punkci provádíme buďto diagnostickou nebo evakuační. Při diagnostické punkci odebereme několik mililitrů výpotku, který se dále zkoumá v laboratoři (nejčastěji cytologie, mikrobiologie, biochemie). Takto určíme, zda se jedná o výpotek například zánětlivý, zhoubný, nebo výpotek spojený s onemocněním srdce, ledvin, nebo u jaterních onemocnění.
Cílem evakuační punkce je ulevit pacientovi od dechových potíží, vzniklých při velkém množství tekutiny v pohrudniční dutině, která utlačuje plíce a tím zásadně snižuje dechovou kapacitu. K tomuto vyšetření je nutná dobrá spolupráce pacienta a schopnost nemocného klidně sedět. Provádí se pomocí odběrové jehly připojené na odsávání. Při jedné evakuaci můžeme vypustit maximálně 2000 ml tekutiny. Na našem oddělení uděláme ročně desítky punkcí.
USG lze dále využít k rychlé diagnostice akutní dušnosti, k rozlišení stavů jako je srdeční selhání, zápal plic, kolaps plic či zmiňovaný výpotek. Klinický lékař má při použití USG výhodu oproti radiologovi, protože může USG nález hodnotit v kontextu s anamnestickými daty, fyzikálním nálezem a svými předchozími klinickými zkušenostmi.
V budoucnu bychom na našem pracovišti mohli ultrazvuk použít i jako dobrý navigační nástroj pro bezpečné pleurální biopsie či biopsie subpleurálních plicních konsolidací (například nádorů), pokud naléhají na hrudní stěnu, případně do ní prorůstají. Získaný vzorek pak může být ihned zpracován natřením na sklo a okamžitě zhodnocen pod mikroskopem (ROSE – rapid-on-site cytology). Tímto způsobem bychom mohli částečně nahradit hojně používanou biopsii pod CT kontrolou a tím ušetřit pacienta od radiační zátěže.
Ve spolupráci s lékaři dalších oddělení, především radiodiagnostického, chirurgického, onkologického a patologického (odečítání histologických nálezů), provádíme kompletní diagnostiku plicních nádorů, léčbu pak zajišťuje onkologické oddělení.
Pneumo-onkochirurgické konzilium se schází každé úterý v době od 10.30 do 13.00 hod.
Základní vyšetřovací metodou u každého nemocného s podezřením na plicní nádor je rentgenové, event. CT vyšetření a bronchoskopie. Na našem oddělení provádíme toto vyšetření v celkové nebo lokální anestezii na nově vybaveném bronchoskopickém sále. Při tomto vyšetření odebíráme vzorky k histologickému nebo cytologickému stanovení diagnózy.
Cytologicky vyšetřujeme vzorky sami a jsme schopni v některých případech v krátké době určit, zda jde o zhoubný nádor i jeho bližší určení. Vyšetření histologické provádí oddělení patologie. V některých případech je k definitivnímu určení diagnózy nutný malý zákrok našich hrudních chirurgů.
Po zjištění diagnózy je dalším krokem stanovení rozsahu onemocnění (staging). K tomu nám napomáhají CT spolu s ultrazvukem břicha nebo v optimálním případě PET/CT vyšetření, v některých případech doplňujeme i izotopové vyšetření kostí na Oddělení nukleární medicíny.
Léčbu určuje vždy odborný tým, složený z onkologa, chirurga a plicního odborníka.
V zásadě jde o tyto hlavní léčebné možnosti
Jednotlivé léčebné postupy je možné kombinovat, o definitivním způsobu léčby rozhoduje lékařský tým na základě typu a rozsahu onemocnění, celkového stavu pacienta a také přidružených nemocí, které někdy velmi omezují možnosti léčby.
Kyslík je nejdůležitějším zdrojem života, musí být dodáván do organizmu dýchacím ústrojím, a to nepřetržitě. Každé lůžko na oddělení je vybaveno přívodem kyslíku z centrálního zdroje. Podání kyslíku se řídí stejnými pravidly, jako podání kteréhokoliv jiného léku: musí mít svou indikaci (= důvod podání), musí respektovat kontraindikace (= stavy, kde jej podat nelze) a musí být přesně dávkován. Kyslík může pouze nahradit své chybění v organizmu, nemůže ale odstranit dušnost. Velmi často se kyslíku dožadují pacienti s těžkou formou rozedmy, většinou bývalí těžší kuřáci, kteří trpí dušností. Kyslík v těchto případech nejen že nemusí pomoci, ale jako každý lék může i škodit. Tato nebezpečí však umíme poznat, proto je námi ordinovaná léčba kyslíkem bezpečná.
Kromě přímého podání kyslíku na oddělení určují (indikují) lékaři plicního oddělení podávání kyslíku v domácnosti nemocných (dlouhodobá domácí oxygenoterapie).
