Po nezbytné předoperační přípravě a po úvodu do celkové anestezie provádí chirurg dezinfekci a zarouškování operačního pole. Následuje incize kůže a poté i střední sternotomie pomocí tzv. sternální pily. Pokud je cílem operace revaskularizace myokardu, jsou v následující fázi odebírány tepenné a žilní štěpy k provedení bypassů. Pacient následně dostává vypočtenou dávku heparinu, která zabraňuje trombóze mamárního štěpu a také trombóze krve v kanylách přístroje pro mimotělní oběh. Po rozevření hrudníku pomocí speciálního rozvěrače provádíme uvolnění srdce z osrdečníku. Následuje fáze kanylace, kdy pro přívod okysličené krve do těla pacienta z přístroje pro mimotělní oběh zavádíme tepennou kanylu do vzestupné aorty. Pro přísun odkysličené krve do přístroje pro mimotělní oběh zavádíme žilní kanylu do pravé síně. Je-li účinná hypokoagulace heparinem, kterou kontrolujeme pomocí testu ACT (nad 400 sekund), může dát chirurg pokyn k zahájení mimotělního oběhu. V tuto chvíli začíná krev proudit samospádem na základě gravitace do přístroje pro mimotělní oběh, kde je okysličována a následně pumpována přes tepennou kanylu do aorty. Tento způsob umožňuje vyřazení plicního oběhu a anesteziolog může vypnout ventilátor.
Po naložení svorky na ascendentní aortu (pod tepennou kanylu) se provádí srdeční zástava pomocí kardioplegického roztoku. Jde o roztok s vysokým obsahem draslíku, který způsobí srdeční zástavu v diastole. Zároveň je prováděno i chlazení myokardu, které zajistí snížení metabolických nároků buněk srdeční svaloviny v průběhu zástavy. Kardioplegický roztok se podává do kořene aorty, odkud proudí pod tlakem do věnčitých tepen. Pokud to situace vyžaduje, lze roztok aplikovat přímo do ústí věnčitých tepen.
Při revaskularizace myokardu chirurg postupně provádí našívání tepenných nebo žilních štěpů na požadované místo v povodí koronárního řečiště. Revaskularizaci myokardu lze jako jediný výkon na srdci provést na bijícím srdci a bez použití přístroje pro mimotělní oběh. Tyto tzv. off-pump výkony snižují rizika vyplývající ze styku krve s cizorodým materiálem a z manipulace se sklerotickou ascendentní aortou, což může způsobit embolizaci aterosklerotických plátů a cévní mozkovou příhodu.
Při náhradě aortální chlopně se provádí příčná incize aorty. Následuje vystřihnutí postižené chlopně a založení chlopňových stehů do aortálního anulu. Poté se stehy založí na chlopenní protézu, která je po stezích stáhnutá na místo původní chlopně a stehy se zauzlí. Na závěr provádíme suturu aorty.
Při náhradě ascendentní aorty se odstraňuje úsek postižené aorty a v případě postižení je odstraněna i aortální chlopeň. Obě části jsou poté nahrazeny tzv. cévním konduitem (cévní protéza s našitou umělou chlopní). Do konduitu je na závěr nutné všít odstupy věnčitých tepen.
Zákroky na mitrální, a nebo trikuspidální chlopni vyžadují kanylaci dutých žil dvěma kanylami. Po incizi síně provádíme jako preferovaný výkon plastiku chlopně, která zahrnuje nejčastěji resekci cípu a našití anuloplastického prstence. Pokud to anatomické poměry nedovolují, je chlopeň nahrazena biologickou nebo mechanickou chlopenní protézou podobně jako u aortální chlopně. Incize síně se uzavírá pokračujícím stehem. Výsledky záchovných operací na mitrální a trikuspidální chlopni lze perioperačně ověřit pomocí jícnové echokardiografie.
Při provádění tzv. Maze procedury u pacientů s fibrilací síní provádíme po srdeční zástavě sérii lineárních lézí v oblasti levé a pravé síně srdeční. K vytvoření těchto lézí používáme nejčastěji kryoenergii, méně často pak radiofrekvenční energii.
Před obnovením mechanické činnosti srdce je nutné srdeční dutiny pečlivě odvzdušnit, aby nedošlo k pooperační vzduchové embolii do systémového nebo plicního řečiště. U operací, u kterých pracujeme na otevřeném srdci, se využívá insuflace CO2 do operační rány. Ten jednak vytlačí vzduch a případné bubliny CO2 se z cévního řečiště vstřebají 25x rychleji než vzduch. Následuje insuflace plic a sejmutí aortální svorky. Tím se zpravidla obnoví koronární cirkulace a srdeční aktivita. Při revaskularizaci myokardu se v této fázi provádí za pomocí nástěnné aortální svorky našití centrální části štěpu na ascendentní aortu. Po fázi reperfúze myokardu je pacient připraven k odpojení od přístroje pro mimotělní oběh. Anesteziolog znovu zahajuje ventilaci plic a technik přístroje pro mimotělní oběh postupně snižuje otáčky na mechanické pumpě. Srdce postupně přebírá svou funkci. Přístroj pro mimotělní oběh je vypnut a je vytažena nejprve žilní a následně tepenná kanyla. Heparnizace je neutralizována protaminem, který vyrovná koagulační systém pacienta. Vzhledem k možným poruchám srdečního rytmu po operaci jsou na srdce našity epikardiální elektrody, kterými je možné v časných pooperačních dnech provádět elektrickou stimulaci srdce. Po kontrole sutur na srdci a kontrole krvácení provádíme uzávěr hrudníku s přiměřeným počtem hrudních drénů. Následuje převoz pacienta na pooperační oddělení.
