387 87 11 11
Víc než nemocnice.
27. 02. 2016

Na porodníka je v dnešní době vyvíjen obrovský tlak

Primář Petr Sák patří k dlouholetým oporám Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice České Budějovice. Zdůrazňuje, že ani po více než 20 letech ve funkci pro něj není práce rutinou. Ostatně každý porod je originální, žádný nelze podcenit. Ve dvoudílném rozhovoru, jehož druhou část máte před sebou, jsme se zaměřili na různé trendy ohledně porodů, ale také jsme nezapomněli na přiblížení nové českobudějovické porodnice, na kterou je pan primář náležitě pyšný.

Novou porodnici si klientky chválí. Ženy, které už mají zkušenost s předešlou porodnicí, vyzdvihují i přístup zdravotnického personálu. Ten se dle jejich slov rapidně zlepšil. Čím to?

S vrchní sestrou jsme se snažili najít na porodní sál, na němž je žena nejcitlivější, porodní asistentky, které jsou empatické a laskavé. Ne vždy je to jednoduché. Můžete mít asistentku, která je sympatická, ale nesnese stres na porodním sále. Pak je žena, která již není tak laskavá, ale zase je excelentní odbornicí. Musím ovšem říct, že se nám za poslední rok podařilo nalézt kompromis. V této chvíli máme skutečně velmi kvalitní složení porodních asistentek. Ale samozřejmě musíme počítat s tím, že opět bude docházet k obměně. Porodní asistentky jsou mladé, takže otěhotní, vdají se do jiného regionu... Vždy se při velké vizitě pacientek ptám, zda bylo všechno v pořádku. Všechny mi potvrdí, že jsou spokojené. Poté si někde přečtu, že sestra byla hrozná, doktor nepřístupný... Ano, připouštím, že se na porodní asistence může podepsat soukromí, kdy má například nemocné děti a podobně. Je jasné, že to nikoho nezajímá, ale uvědomme si, že i ony jsou lidé s běžnými starostmi. Může dojít k pochybení, nebudu říkat, že tomu tak není. Každopádně takových situací je naprosté minimum. Když srovnám pochvaly a hany, tak pochvaly v drtivé většině vítězí. Pokud tedy beru oficiální zdroje, které se ke mně dostanou. Například dotazníky. Dodal bych, že dnes porodníka nikdo dělat nechce. Například v Americe jsou státy, ve kterých porody dělají jenom cizinci. Proč? Protože se bojí. Ostatně proč je tolik císařských řezů? Protože na porodníka je vyvíjen obrovský tlak. Svým způsobem si to děláme sami, myslím teď obecně nemocnice. Do médií se šíří, že je vše v naprosté pohodě. To vytváří dojem, že se nic nemůže stát. Říkáme, že zachraňujeme děti, které mají porodní váhu 500 gramů. Pak se stane, že nepřežije dítě, které mělo jeden kilogram. Maminka to samozřejmě nechápe. Jak je možné, že dítě o 500 gramech přežilo a to její nikoliv? Přes média se pořád vedou boje, kdo je nejlepší, nejhorší. Nikdo! Každý dělá maximum.

První část rozhovoru - zde

Nemáte také pocit, že média někdy dělají na nemocnice hon? Že se snaží hledat jen negace?

Zcela jednoznačně. Řekl bych, že je to velmi populární. Je snadné hledat jen to špatné...

Navázal bych ještě na zpětnou vazbu od některých rodičů, o které jste mluvil. Nemrzí vás některé komentáře, které si můžete přečíst na internetu? Ono se říká, že kdo má dobrou zkušenost, nemá nutkání to ventilovat, naopak s negativní se každý hned podělí. Výsledek pak leckdy vytváří dojem, že je vše špatně...

Mrzí mě to. Ale co mám dělat? Mám pocit, že zde máme vybrané nejoptimálnější sestry. Nejsem schopný naklonovat patnáct porodních asistentek, abych je tu měl navěky. Opravdu nemám jasno, co mohu udělat pro to, aby odezva byla jen pozitivní. Opět ale musím zdůraznit, že většinou převažují kladné ohlasy.

Když už jsme nakousli média... Co říkáte na „soutěžení“ ohledně prvního   miminka v roce?

Je přece úplně jedno, jestli se miminko narodilo první. Podstatný je výsledek, zda všechno bylo v pořádku. Není problém si porod načasovat, aby z 23:59 bylo 00:01. Je to však proti přírodě a myslím si, že je to prostě špatně.

Jako primář musíte vedle samotného operování vést nemalý tým lidí. Je to  náročné?

Hodně papíruji a organizuji. Je toho čím dál více, ale je to pro  oddělení stále důležitější. Náročné bylo stěhování porodnice. Přestěhovat ji během dopoledne, aniž by se přerušil provoz a nestal se nějaký malér, to mě stálo mnoho bezesných nocí. (úsměv)

 

Jste si stále jako lékař jistý, když už dnes operujete méně?

V momentě, kdy bych si nebyl absolutně jistý, tak toho nechám. Hazardoval bych jak s pacientkou, tak se sebou. Chci odcházet jako král, nikoliv v doprovodu policie.

Podle čeho jste si vybíral svůj obor? A vůbec práci lékaře, která je zajisté celoživotním posláním...

Velmi jsem obdivoval svého strejdu, který byl lékařem, a který pro mě byl jedním z nejchytřejších lidí, co jsem znal. Zároveň mi jako dítěti, když jsem byl v první třídě, zachránili v tomto špitále život. To byly dva momenty, které rozhodly o mém životním poslání. Bavila mě také archeologie, ale na tu jsem neměl, protože je hodně o cizích jazycích. (úsměv) A proč gynekologie? Protože je v ní z každého oboru kousek.