Ischemická choroba srdeční

Co je ICHS?

Ischemická choroba srdeční je nemoc, vyvolaná nedostatečným prokrvením srdečního svalu (myokardu). To je způsobeno významným zúžením nebo uzávěrem věnčitých tepen (tepen, které vedou po povrchu srdce a zásobují myokard krví).  Příčinou zúžení či uzávěru tepny je aterosklerotický proces, při kterém dochází k ukládání zejména tukových látek ve stěně cévy, cévní stěna je pak ztluštělá, zužuje průsvit cévy a je zde redukován krevní průtok. Mezi hlavní rizikové faktory aterosklerózy patří hypercholesterolémie, kouření, hypertenze, diabetes mellitus, genetická zátěž, obezita nebo stres.

Jaké má ICHS projevy?

Na počátku onemocnění jsou nemocní v klidu a při malé fyzické námaze bez potíží. První potíže se dostavují až při vyšší fyzické či psychické námaze (stresu), při které se zúženými věnčitými tepnami nedostane adekvátní množství krve do pracujícího myokardu.

Nejčastějším a nejcharakterističtějším příznakem nedostatečného prokrvení srdečního svalu je angina pectoris - svíravá či bodavá bolest na hrudi, která se může šířit do krku a horních končetin. Po přerušení námahy bolest ustupuje. S postupem nemoci se tyto potíže začínají dostavovat i při velmi malé námaze či v klidu a k jejich odstranění jsou již potřeba léky. Dojde-li k úplnému přerušení průtoku krve v tepně, zásobující určitou část srdečního svalu, dochází k jeho odumření - infarktu myokardu. Odumřelý myokard je pak nahrazen jizvou, tj. tkání, která již nemá schopnost se stahovat a klesá tak výkonnost srdce.

Mimo těchto typických projevů onemocnění se vyskytují i méně obvyklé příznaky, které mohou přicházet i nezávisle na námaze, např. dušnost, náhlá slabost, pocit na zvracení, anebo se potíže nemusí dostavit vůbec a nemoc se projeví až změnami na EKG.




Jak léčíme ICHS?

Cílem léčby je zlepšit nebo zcela obnovit prokrvení srdečního svalu, zmírnit nebo odstranit potíže, snížit riziko infarktu myokardu, zlepšit kvalitu života a zlepšit prognózu nemocného. Na základě komplexního vyšetření nemocného existují 3 způsoby léčby:

• konzervativní - léčba medikametozní, dietní, režimová; samostatně se uplatňuje v počátcích onemocnění nebo není-li jiná léčba možná. Je ale důležitou součástí ostatních způsobů léčení
• radiointervenční (koronární angioplastika) - roztažení nebo zprůchodnění postiženého úseku věnčité tepny  balonkem, zavedeným  do koronárních cév nejčastěji z třísla, které může být doplněno o zavedení výstuže (stentu). Méně často se používají i jiné metody zprůchodnění (rotablace, koronární trombektomie)
• chirurgická – chirurgické přemostění zúženého místa na srdeční tepně pomocí žilního nebo tepenného štěpu - vytvoření tzv. bypassu

Principem chirurgické revaskularizace je přemostění zúžené nebo uzavřené koronární tepny. K tomuto účelu se používá tepenný štěp (arteria mammaria, arteria radialis) v kombinaci se štěpy žilními (vena saphena magna). Vzhledem k lepší dlouhodobé průchodnosti tepenných štěpů (85 - 95% průchodnost arteria mammaria za 10 let) oproti žilním štěpům (50 - 60% průchodnost vena saphena magna za 10 let) jsou u mladších pacientů preferovány tepenné štěpy.

Chirurgická revaskularizace myokardu je popisována od padesátých let minulého století. Operačním přístupem je většinou střední sternotomie a tyto výkony se provádějí s použitím přístroje pro mimotělní oběh. S vývojem kardiochirurgie byla vyvíjena také snaha o menší operační zátěž pacienta, tzv. méně invazivní metody revaskularizace myokardu. Jedná se především o techniku bez použití přístroje pro mimotělní oběh – off-pump revaskularizace. Bezprostředním výsledkem méně invazivních revaskularizací je ve srovnání s klasickým výkonem nižší morbidita a mortalita u vybrané skupiny nemocných. Tento postup má ale i své limity, především technického rázu. Chirurg musí pracovat na bijícím srdci a dosažení všech cílových tepen může být také komplikované.