Lenka Klímová je dlouholetou stálicí Nemocnice České Budějovice – pracuje v ní již 30 let. V poslední době se vrchní sestra gastroenterologického oddělení velmi intenzivně věnuje tematickým vzdělávacím kurzům, které organizuje každé dva měsíce. Právě ty jsou hlavním tématem následujícího rozhovoru.
Proč jste se pustila do organizace vzdělávacích akcí?
Když se začala řešit registrace jako podmínka pro práci bez odborného dohledu, cítili jsme potřebu častějších vzdělávacích akcí. Tak jsem nepravidelně pořádala akce za naše oddělení a také čtvrtletní semináře pro střední management. Hodně jsme mluvili o potřebě celoživotního vzdělávání a o provázané mezioborové spolupráci. Postupem času jsem semináře zaměřila na vyžádaná témata, která jsme potřebovali prodiskutovat. S příchodem nové hlavní sestry jsem byla vyzvána a dostala jsem prostor, abych udělala plán vzdělávání. Napadlo mě dát seminářům název a řád. A tak začaly tematické kurzy se stejnou formou přihlášení, stejnou formou programu, ve stejný čas.
Tematické kurzy jsou bezesporu populární, o čemž svědčí velmi slušná účast...
Ano, povedlo se to. Lidé si zvykli, kolegyně a kolegové mají chuť se vzdělávat, účast je stále velmi vysoká, mezi 80 a 100 účastníky v průměru. Už jsme si několikrát vyzkoušeli, že naše přednášková místnost pojme až 130 lidí. (úsměv) Kvůli vysokému zájmu pomalu zvažujeme, že budeme kurzy dělat každý měsíc. (úsměv) Lidé mě zastavují a ptají se, kdy budou další kurzy. Jsou prostě skvělí. Zajímají se a baví je to, poskytují mi zpětnou vazbu, druhý den volají nebo píšou a nadšeně mluví o tom, co se jim líbilo. To je pro mě nejdůležitější.
Jak náročná je častější organizace kurzů?
Chce se mi říct, že nijak, protože mě to baví, dělám to ráda a je to potřeba. Pravda je, že už jsme sehrané. Já vymyslím a sestavím program, domluvím přednášející, rozešlu program a vyzvu k přihlašování. To mám hotové při poslechu nějaké pěkné hudby a vypití konvice čaje za jeden večer. Hlavní sestra zajistí úřední náležitosti, číslo akce a kredity, paní sekretářka mi napíše prezenční listinu a paní knihovnice vytiskne certifikáty. Kávu vaříme většinou až na místě, s tím mi pomáhají mé kolegyně, které přijdou na kurz. Některé přijedou před noční, další po noční, jsou dobré a já si toho vážím.
To je opravdu dobré ocenění. Vy jste ale už dostala také oficiální cenu, že?
Ano, to bylo velmi překvapivé. Myslela jsem si, že je to omyl. Ale nebyl a já jsem opravdu v roce 2013 dostala cenu Aesculap akademie za vzdělávání zdravotníků, kterou udělovala devatenáctičlenná vědecká rada profesorů a dalších osobností, které ani neznám. Udělila ji jednomu lékaři a jednomu nelékaři za Českou republiku a Slovenskou republiku. Je to potvrzení, že jdeme správnou cestou a že se o nás ví. Je to poděkování všem, kteří na tematické kurzy chodí, protože chápou, že je nezbytné se ve zdravotnictví neustále vzdělávat.
Vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků je časté téma. Jaký je váš názor?
Přála bych si, aby ty diskuze ustaly. Není to důstojné naší profese. Vadí mi, když se lidé, kteří o tom málo vědí, neustále zamýšlejí nad tím, zda máme být, my nelékaři, více či méně chytří nebo vzdělaní. To bychom dnes nemohli dělat tak náročnou práci, s vybavením, které stojí miliony a které je složité ovládat, pracovat s novými přístroji i materiály. Vývoj ve zdravotnictví uhání mílovými kroky vpřed, je tedy nepochybné, že musíme být vzdělaní.
Máte nějaké přání, čeho byste chtěla vašimi kurzy dosáhnout?
Ano, jistě. Velmi bych si přála, aby se kurzy stále tak líbily. Byla bych velmi ráda, kdybychom dosáhli i na peníze z evropských fondů. Mým přáním také je, aby se vzdělávací akce v naší nemocnici mohly dále rozvíjet. Máme pro to všechny podmínky a předpoklady. Chtěla bych poděkovat za pomoc a podporu hlavní sestře a zaměstnaneckému oddělení, které v čele s panem ředitelem naše vzdělávací aktivity podporuje. Děkuji také mým kolegyním, které jsou vždy připraveny pomoci.
